Článek
Padesát let s mimozemšťany Stevena Spielberga! Za těch téměř padesát let od vzniku této přelomové sci-fi jsem snímek viděl sice jen čtyřikrát a měl jsem štěstí. Chronologicky jsem totiž prožil celou jeho evoluci. Od původní kinoverze s českými titulky před rokem 1989, přes televizní verzi pro Novu se záběry z vnitřku lodi, až po definitivní režisérský střih s dabingem Ivana Trojana na ČT. Moje osobní pouť s tímto filmem je téměř kompletní – k absolutní katarzi už mi zbývá jediné: zajet do krnovského kina Mír 70 a vychutnat si ho z původního 70mm filmového pásu.
Když se na film dívám dnes, fascinuje mě jeden paradox. Přestože stál na tehdejší dobu neuvěřitelných 20 milionů dolarů a studio Columbia kvůli němu riskovalo bankrot, výsledný snímek nepůsobí jako stoprocentně nablýskané hollywoodské „áčko“. Absence tehdejších prvořadých megastar a civilní, občas až záměrně technicky špinavá kamera mu dodávají lehký „béčkový“ nádech. Jenže právě tato syrovost a realismus amerického předměstí mají neskutečné kouzlo, které moderním digitálním blockbusterům zoufale chybí. Přesto se jako velký fanoušek sci-fi nemohu zbavit dojmu, že film má jednu malou vadu na kráse: Spielberg možná až příliš hrotil psychodrama a Royovo morální selhání vůči rodině. Kdybych mohl tehdy sedět v producentském křesle velkého studia (třeba Universal), poradil bych Stevenovi úpravu scénáře, který by z filmu udělal ještě výraznější hit. Hlavním tahákem by bylo obsazení Johna Travolty a božské Michelle Pfeiffer. Věk herců by byl tehdy v roce 1977 naprosto dokonalý. Johnovi bylo ve skutečnosti 23 a Michelle 19 let (přesně tolik, kolik bylo Carrie Fisher, když jako Leia dobývala Star Wars). Jsem si stoprocentně jistý, že s tehdejším obrovským charismatem by oba své o pár let starší role zvládli s přehledem. Michelle by do filmu vnesla neskutečný sexappeal a John dravost. A jak by vypadal děj?
KLÍČOVÉ PRVKY ALTERNATIVNÍHO SCÉNÁŘE: Roy Neary (Richard Dreyfuss) by v této verzi sloužil jen jako osobní Spielbergovo téma v první třetině filmu. Skutečným protagonistou by se stal jeho sedmadvacetiletý mladší bratr John Neary (John Travolta) – mladý armádní lékař, který byl po dokončení studia a internatury odveden do Vietnamu. Po několika týdnech služby vlasti se tam však nakazil malárií a následně se zotavuje u rodiny svého bratra na popud Royovy manželky, která v sobě dusí obrovské tajemství. John s ní totiž měl před odchodem na vysokou školu románek, který nezůstal bez následků. Ta ho však nechtěla brzdit v kariéře, a tak se svěřila Royovi. Ten z ní sám od sebe, gentlemansky a v rámci ochrany rodinné cti, udělal svou manželku a jejího syna přijal za vlastního. Pointou scénáře je, že divák je na toto tajemství ve filmu přímo upozorněn, ale sám John o svém biologickém otcovství celou dobu neví, možná jen něco tuší! To dodává napětí scéně, kdy se John s pocitem viny nabízí, že unavenému Royovi pomůže a pojede s ním v autě do noci na inspekci elektrické sítě. Společně se tak stanou svědky onoho ikonického nočního incidentu se světly na silnici a všech jeho záhadných důsledků. John na vlastní kůži zažije tehdejší paranormální šok, včetně Royova šíleného stavění makety v obýváku. Jenže pak přichází zásadní zlom: mimozemšťané v noci neunesou jen onoho chlapce, ale při dalším incidentu rovnou celou Royovu rodinu a několik sousedů, kteří byli svědky jeho eskapád. Ušetřena zůstane jen nejmladší dcerka. John jako starostlivý strýc přebírá za neteř plnou zodpovědnost a s malou holčičkou v náručí začíná hledat bájnou Ďáblovu věž (Devils Tower). John po Royovi přebírá štafetu i část té děsivé, nutkavé posedlosti. Vyfotografuje si v obýváku Royovu hliněnou maketu hory, zatímco čtyřiadvacetiletá Jillian Guilerová (Michelle Pfeiffer), která také pátrá po svém zmizelém dítěti, její podobu zachycuje na svých kresbách. Před cestou za záhadou Devils Tower si John uvědomí, že poblíž tohoto tajuplného útvaru žije jeho a Royova matka, a rozhodne se u ní cestou zastavit. Fotografie mu později pomohou snadno prokouknout vládní intriky a lži o toxickém plynu, protože jako lékař okamžitě pozná, že armáda příznaky otravy u obyvatelstva a zvířat pouze simuluje. Když se John s Jillian na útěku v podhůří potkají, udělají nejdříve zodpovědnou věc: předají maličkou neteř do bezpečí její babičce, ke které to z místa jejich setkání nemají daleko. Teprve pak pokračují v nebezpečné misi do zakázané zóny. Johnovu divokou, malárií a zážitkem s UFO traumatizovanou mysl navíc Jillian neustále ukotvuje v realitě. Závěr je pak čistou hollywoodskou katarzí. Z mateřské lodi vystoupí celá zachráněná Royova rodina i se sousedy a Jillianin chlapeček se s pláčem vrací k matce. Protože však mezi Johnem a Jillian stihlo vzniknout silné pouto a vědecký tým armády potřebuje pro vesmírnou misi špičkového lékaře s vojenským výcvikem, padne osudové rozhodnutí. Jillian svěří svého syna do bezpečné péče vyléčeného a vděčného Roye i jeho rodiny. Sama pak ruku v ruce s Johnem nastupuje do zářící brány mateřské lodi a jako vyslanci lidstva odlétají ke hvězdám. Kdyby tehdy manažeři finančně silného studia zatlačili na Spielberga, navýšili rozpočet o několik milionů dolarů a doporučili obsadit tuto hereckou dvojici, Blízká setkání by v roce 1977 nepřežívala ve stínu Lucase. Naopak, stala by se přímým a rovnocenným komerčním konkurentem původních Star Wars.
A JAK BY VYPADAL MODERNÍ REMAKE? Pokud by se tento upravený scénář točil dnes, pak lze v rámci obsazení nabídnout doslova švédský stůl lahůdek pro současnou generaci diváků. Do role Roye Nearyho bych obsadil Barryho Keoghana (hlavní záporák ze Saltburnu). Ten by to šílenství, psychické hroucení a stavění hory z bláta zahrál dokonale. Jeho unavenou, nešťastnou manželku by si zahrála Sydney Sweeney, což by rodinnému dramatu dodalo obrovskou šťávu. Hlavní roli mladšího bratra Johna by převzal Jacob Elordi (který s Keoghanem zářil právě v Saltburnu a nejen v seriálu Euforie prokázal, že umí hrát intenzivní postavy). Roli Jillian by pak ztvárnila Millie Bobby Brown (hlavní hrdinka z Enoly Holmes), která má v sobě přesně tu správnou kombinaci mladistvé bojovnosti a zranitelnosti. Jsem si jistý, že sedmadvacetiletý Elordi a dvaadvacetiletá Millie by své role (ve věku 27 a 24 let) ukočírovali s naprostým přehledem a chemie mezi nimi by zbourala kina.
Dostat takto vytížené a drahé moderní hvězdy do jednoho projektu by sice dnes bylo pro producenty finanční i logistické peklo, ale buďme upřímní – za nějakých 5 až 10 let už nebudeme potřebovat složité plánování natáčení. Pokročilá generativní AI tou dobou zvládne s legálně zakoupenými právy na jejich digitální audiovizuální podobu vygenerovat celý tento film hladce, v nejvyšší filmové kvalitě a přesně podle tohoto scénáře.
V tomto novém zpracování by bylo samozřejmě nutné pořádně potunit vizuál samotných mimozemšťanů i jejich technologií. Zapomeňte na ty roztomilé, gumové dobráky, kteří v původním filmu budili hrůzu nanejvýš omylem. Zde by z cizích lodí sálala chladná, technologická dominance a návštěvníci by měli mnohem temnější, nečitelné úmysly. Samotné vrácení unesených lidí i nábor lidských specialistů na palubu by nebyly žádnou idylickou slavností, ale výsledkem celkem tvrdých, dramatických vyjednávání a vzájemných kompromisů mezi vládou a cizí inteligencí. Finále, kdy Jillian svěří svého syna do péče Roye Nearyho a sama ruku v ruce s Johnem nastupuje do zářící, ale možná trochu zlověstné brány mateřské lodi, by tak v divákovi zanechalo obrovské otazníky. Byl by to dokonalý sci-fi thriller s mrazivým cliffhangerem pro případná pokračování: Kdo jsou tito tvorové doopravdy, co od lidstva výměnou za rukojmí požadují a jakou roli v tom sehraje John s Jillian? Do té doby je to ale pro mě stále srdcová záležitost v původním znění. Možná se někdy uvidíme v Krnově nebo při projekci nového Spielbergova filmu přímo navazujícího na tuto klasiku!
