Článek
Ráda bych na úvod předeslala, že vycházím z vlastních zkušeností a poznatků. Empatií označuji schopnost vnímat a cítit to, co cítí jiná bytost - včetně fyzické bolesti. Za empatii naopak nepovažuji soubor naučených reakcí a frází, které jsou v konkrétní situaci společensky korektní. Takové reakce vycházejí z představy „jak bych se cítila v takové situaci já“ a nekorespondují se skutečným prožíváním druhého člověka. Možná tu najdete odpověď na věčnou otázku „proč mne ničí být mezi lidmi, kde se bere únava a vyčerpání nebo dokonce bolesti“ a hlavně můj vlastní návod jak z toho ven. Pokud vám nic neříká „energetická výměna“ a chcete nahlédnout, vítejte…
Jak poznám, že jsem empat? V podstatě celý život si všímám, že v prostředí, kde je hodně lidí, cítím únavu a tíhu za krkem, bolest hlavy. Někdy i fyzickou bolest v různých částech těla, ale není k ní objektivní důvod. Ze školy jsem se vracela vyčerpaná a nejedno odpoledne prospala s pocitem absolutního vyčerpaní. Lepší to bylo, když jsem se měla na co těšit. Příchodem domů spadla všechna tíha a mohla jsem se věnovat činnostem, které mi dělaly radost. Ani ve snu jsem neměla potuchy proč to tak je. Byl to i jeden z důvodů proč jsem svého času nedokončila střední školu a nakonec si dodělala dálkovou formou učební obor a následně po nějaké době i maturitu. Paradoxně mi nedělalo problém učení, ale prostředí.
Dalším poznávacím znakem může být i nevinné posezení s přáteli, kdy nepijete alkohol nebo jen malinko, ale druhý den se vzbudíte s kocovinou… Ano, není vaše, ale to nevíte a nechápete PROČ?! I zdánlivá zábava je vlastně vysilující.
Nebo obchodní centrum, kde si připadáte jako kdyby na vás mluvilo milion lidí najednou a na záda někdo hodil pytel cementu.
Čekárna ordinace lékaře je vůbec samostatná kapitola, pokaždé jsem si připadala jako hypochondr, když jsem šla s banalitou a než se dostala na řadu, cítila jsem se na umření. Vlastně bezdůvodně.
Jedním z dalších průvodních jevů je i rýma, která po nějaké krátké době odezní, protože nevědomě děláte energetickou očistu širému okolí. Rýma přeci trvá 7 dní a už jsem i došla k závěru, že léčit ji je zbytečné a není nakažlivá. Než dostanu od odborníků nadáno, jen chci připomenout, že popisuji své zkušenosti a svůj pohled. Kdo věří na infekčnost, nechť klidně pokračuje, ale o tomto tématu možná někdy později.
Poznáváte se alespoň v některých bodech? Můžete být považovaní i za introverty, když se záměrně vyhybáte takovým situacím a domnívám se, že velká část introvertů jsou empati. Celkem tomu odpovídá i zjednodušená definice extrovertů, kteří naopak ožívají mezi lidmi. Dalo by se tedy říct, že nevědomky živí svou energii z okolí. Článků o energetických upírech vyšlo již dost. Nejednou se jedná i o sociopaty nebo narcisty, kteří empatii skutečně nemají. Všichni ale sdílíme energetickou síť, kolektivní vědomí a máte li intuici, prostě jste propojení s ostatními lidmi a vnímáte to, co oni. Neumím to lépe vysvětlit, ale tisíc a jednou už jsem si ověřila, že to tak skutečně je a víc než jistě vím, že nejsem žádná rarita a umí to dost lidí, jen si toho nejsou vědomi nebo si to dokonce ze strachu zakázali. Jeden příklad za všechny - návštěva, asi po půl hodině jsem vstala od stolu a cítila bolest v pravé kyčli. Nebyl důvod. Ptám se – „čí je ta kyčle?“ (Bylo nás víc v prostoru) a žena u stolu povídá - „No, mně bolí kyčel“ a nestihla blíže specifikovat, jen jsem dodala „pravá, že jo“… A ano. Nutno dodat, že o jakémkoliv problému stran kyčlí jsem ani netušila a vzhledem k věku ani logicky neusuzovala. Jak odhalím, bolest mizí do pár minut. Funguje to i na dálku.
A jak to řešit? To je, oč tu běží. Pro pochopení uvedu pár základních informací, aby bylo evidentní jak jsem na co přišla a z čeho vycházím. Že má každá lidská bytost, ale i zvíře, rostlina a dokonce i věc, své vlastní energetické pole a dokonce je to i vědecky dokázané, to ví dnes už téměř každý. Co ale každý neví je, jak a že vůbec, nás tento fakt ovlivňuje v každodenním bytí a fungování. Naše energie je měřitelná stejně jako si dojdete na kardiogram nebo CT či rentgen. Zároveň vznikla publikace od pana Howkinse, kde je přímo uvedená tabulka s frekvenčním rozpětím a popisem stavu, který dané frekvenci odpovídá. Tabulku zkusím najít a vložit pro lepší pochopení. Mezi pásmy je možné se volně pohybovat pomocí emocí a reakcí na vnější podněty. Je to jednoduše vaše vlastní volba, jenom se to tak úplně neříká a namísto toho převládá kolektivní energetické nastavení společnosti, které se předává formou deformace vašeho pole a ve skutečnosti jde o výchovu a případná traumata vznikající během života. Dítě se rodí na úrovni nejvyšší. A možná i proto ty děti tolik lidí dráždí svou přirozeností. Pointa celé této anabáze je ale velmi prostá. Spodní frekvence obvykle postrádají schopnost dostatečné tvorby vlastní životní energie - nízké obrátky prostě nevyrobí dostatek, a na straně druhé horní část s vysokou vibrací generuje dost pro sebe i pro široké okolí, ovšem většina lidí, kteří se cítí vysáváni je zhruba ve středu tabulky. Princip tedy není tak úplně v tom, že by vám někdo skutečně bral energii, ale nutí vás reagovat svým chováním a klesat na svých vibracích, proto máte pocit úbytku energie a naopak, ten nízko vaší reakcí získá pocit nadvlády a tím se jeho vibrace zvýší, jednoduše je mu pocitově lépe a má víc energie, kterou ale tímto postupem vygeneroval sám.
Úrovně vedomí z knihy Vzestup po úrovních vědomí od D. HAWKINSE
Uvedu příklad: cítíte se spokojeně a potkáte sousedku, kterou právě opustil manžel. Je na úrovni smutku. Lidově řečeno na vás vysype své trápení a protože nejste bezcitní, aniž by to chtěla, stáhne vás na svoji frekvenci smutku, ale sama se o kus zvedne, protože se jí ulevilo, když to sdílela. Zdánlivě nevinná situace, ale fakt je ten, že dvě různé frekvence, když se potkají, automaticky se snaží vyladit na nějaký střed. To vše se děje na nevědomé úrovni. Ten níže má tendenci hledat zdroj zvýšení svých vibrací - stěžování, nadávání, podrážděnost a vyvolávání konfliktů, kdežto ta vyšší vibrace se snaží být podporující a načítá tu nižší, čímž sklouzne.
Cesta jak z toho ven je v podstatě vědomá práce na svých emocích a znalost těchto zákonitostí, protože ve vědění je síla :-)
1. Naučte se vyhodnotit situaci - klidně podle tabulky můžete identifikovat, kde se pohybuje osoba, se kterou interagujete. Už jen to vám dá uvědomění, že tam být nechcete a můžete zůstat ve své náladě. Uděláte vědomé rozhodnutí. Pokud tak učiníte, může nižší vibrace dočasně zvýšit tlak, aby dosáhla svého zvýšení.
2. Neberte si nic osobně. Komu se vybavily 4 dohody, má pravdu a skutečně mi věřte, že ve většině případů je reakce na vás vypovídající hlavně o nastavení dotyčného člověka.
3. Tím jsem možná měla začít, ale sebereflexe je velmi důležitá a není až tak složitá. Když máme zdravé nastavení v morálce, někdo tomu říká vnitřní kritik, jiný svědomí nebo i Duše, pak se nemůžeme splést. Respekt, přijetí stavu, pochopení, seberealizace a to základní - nepokradeš, nezabiješ a tak dál, však to znáte. Je dobré si pokládat otázky - udělala jsem skutečně něco špatně? Ano, když předběhnu ve frontě, je absolutně v pořádku, když mi někdo připomene, že to není fér. Je ale otázkou, jestli narazím na zdeptaného člověka, který začne křičet a dostane se mi krav a dalších titulů. Nebo jen přímý pohled a strohé oznámení, že fronta končí o 5 lidí dál. Jste li „normální“, nebude problém ani jedna reakce. Řvounovi se omluvíte stejně jako pragmatikovi, protože nemusíte naskočit na hněv toho prvního. Příště to neuděláte, protože jste měli sebereflexi. Pokud se s křiklounem pohádáte, nebude vám dobře daleko víc, než chvilka studu a posunutí o pár míst ve frontě. Ale také se nemusíte deptat a další týden si připomínat jak jste děsní, že jste dost možná i nechtěně v zamyšlení, předběhli frontu. Stane se. Buďte laskaví i k sobě.
4. Naučte se definovat svůj emoční stav a hledat odpovědi. Že přebíráme emoce bývá naučený vzorec, obvykle z dětství. Můžeš za to jak se cítím, kvůli tobě jsem teď smutná. Dítě se naučí být velmi vnímavé na energii takové pečující osoby a pak i všech ostatních, protože se to tak naučilo a zbytek života v tom jede dál úplně nevědomky. Naučí se ustupovat a všem raději vyhovět, až se sama jeho existence stane bezhraniční a plnící touhy všech okolo. Všechny chápe, všem pomůže a přitahuje si přesně ty lidi, kteří potřebují přesně tuto interakci a klesá a klesá, za velkého potlesku všech, kteří byť jen na chvíli, zato ale opakovaně, stoupají a stoupají. Nikdy ale dost, aby toho zvedace nepotřebovali. Ne, nemusíte s každým soucítit a nemusíte všem vyhovět. Když je vám pak špatně, opravdu to správné není.
5. Ta nejdůležitější věc je, abyste se vědomě udržovali v úrovni radosti a jak si na ní zvyknete, nebude se vám chtít níž. Je to hlavně cvik a chtění to tak mít. Naučte se každý den poděkovat za každou malou samozřejmost. Klidně i za to, že ráno otevřete oči a můžete prožít další den. Jak? To už je na vás :-)
Moje konečná ráda tedy je velmi jednoduchá - choďte s úsměvem, buďte k druhým laskaví a vstřícní, ale zároveň vědomě držte svou náladu a nenechte se stahnout. Máte právo vůbec nereagovat a navíc uvidíte, že lidé se začnou usmívat na vás, prostě jen tak. Protože tento stav lidi láká jako lampa můru a chtějí to instinktivně také. Mrzouty nechte v jejich bublině. Časem uvidíte, že vaše nastavení se odráží i ve vašem okolí. Ubude morousů a bude vám čím dál lépe. A ano, někdy to znamená, že některé lidi budeme obcházet obloukem nebo už se neozveme, protože nám přítomnost opakovaně nedělala dobře. Hodně pomáhá pochopení mechanizmu. Klidně si ve frontě broukejte nebo přehrávejte veselý film či vzpomínku. Nebo, a to doporučuji, vybavte si každou tvář, která vám odpověděla také úsměvem, to je teprve pocit k nezaplacení. Nejčastěji se budou chytat děti, ale když to bude upřímné, uvidíte, že brzy se na vás bude smát půlka obchodu a ani nebudou vědět proč. Je to prostě úžasně infekční 😁😁😁
A ano, máte právo si skočit do energie smutku, vzteku, kam je libo. Jen nezapomeňte, že to ovládáte vy a nemáte žádné právo chtít, aby vám kdokoliv ten stav zlepšoval. Je to naše volba a osobní odpovědnost. Mít plnou moc nad svým životem není o překážkách, které musíme překonat, ale o tom, jak se rozhodneme je zpracovat do dalšího života a v jakém nastavení chceme skutečně žít a co a jak prožívat.
Nikomu to nemusíte říkat, ani nikoho měnit neb do toho se pouští jen bláhovec. Začněte to žít a ostatní se mohou přidat, protože měnit můžeme skutečně pouze sebe.
Zde dávám v plén své nastavení a pohled - ber nebo nech být, to už je zas jen vaše volba…
Posílám všem úsměv od ucha k uchu a těším se na vás zas příště, až budu mít co sdělit a velikášsky dospěji k rozhodnutí, že tím veřejnost oblažím 😁
