Hlavní obsah

Deník pečovatelky

Foto: Jiří Vítek / Seznam.cz

„stále je okolo nás spousta příležitostí, stačí je jen uchopit“

Zdravím vás, milí čtenáři, taky pracujete jako pečovatelé či společníci? Zajímá vás toto téma? I vy rádi cestujete za novými poznatky, novými příležitostmi a přitom pracujete? Tak to jste tu správně.

Článek

Ahoj jmenuji se Hana a chci se s vámi, milí čtenáři, v tomto mém úvodním článku podělit o  mé 5 leté zkušenosti práce pečovatelky v Německu a možná se rozepsat i o dalších zajímavých tématech, která mě zajímají, ale to ukáže až čas..

Proč zrovna 5 let? No, vše to začalo samozřejmě epidemií corony, protože díky tomuto stavu, který se rozvířil nejen v naší republice, jsem se vlatně nakopla a nasměrovala, připomínám, že po svých 55-tých narozeninách, na zcela jinou pracovní cestu. A co se mi vlastně „přihodilo“, že jsem takto „dopadla“ ? Určitě se budete v určitých situacích poznávat a nebo máte obdobné zkušenosti, které vás buď trochu zlomily nebo trochu posílily.

Můj pracovní i osobní život probíhal celkem v poklidu, mám své koníčky, dobré přátele a malou rodinu. Přihodilo se to jednu březnovou sobotu, kdy si s mým kolegou zpíváme, náš velký koníček, je to dokonce oslava MDŽ pro skupinu německých turistů. A víte kde? V Blansku na hotelu Macocha. Fajn skupina bavících se lidí, hodně zpěvu, tance, dostatek dobrého jídla a pití, zkrátka skvělá zábava..

Ale ráno se musí do práce, tak už to bývá. A jaké pak to máme překvapení! V hotelu v Brně, kde jsem pracovala jako recepční, dostávají všichni zaměstnanci hned zrána okamžitou výpověď, proběhne sanitární úklid a končíme. Přišla epidemie, žádní turisté, hranice uzavřeny. Jak dlouho to jen bude trvat, to byla tehdy otázka, na kterou nedokázal nikdo z nás odpovědět. No i takové věci se v životě dějí. Hlavou mi probíhala spousta myšlenek, co nyní? V  sezóně jsem pracovala jako delegátka a průvodkyně v Maďarsku, tak to zatím přečkám a uvidíme co bude dál. „Turnusy do maďarských termálů začínají v květnu, tak do té doby určitě vše pomine“, říkala jsem si. Ale ono…nepominulo, ani hranice se neotevřely a turistika a zájezdy do maďarských termálů se také neuskutečnily. Lidé se nesměli shromažďovat ve velkých skupinkách, děti přestaly chodit do školy a nastala on-line výuka. To mně trochu „nahrálo do karet“, protože jsem 15 let pracovala jako učitelka na ZŠ, SŠ hotelové a k tomu jsem soukromě vyučovala i němčinu. Zaregistrovala jsem se tedy na stránkách, které nabízejí on-line doučování a  pomalu se mi rozbíhala i tato živnost. Zájem o výuku či doučování byl veliký, hodně lidí chtělo vycestovat za prací do Rakouska či Německa, a tak potřebovali alespoň minimální základy němčiny ke svým pracovním počátkům. A děti a studenti potřebovali pomoci s výukou cizího jazyka a navíc,tato práce mě vždy velice naplňovala.

Ale k živobytí to samozřejmě nestačilo. Nyní šlo už „trochu do tuhého“ a bylo nutno zaujmout postoj k dané situaci a hlavně k mé další pracovní náplni. "Co teď Hanko, jak se k tomu postavíš, jakým dalším pracovním směrem se vydáš"? Zpívat se také nesmělo, i tyto akce byly zakázány, kdo by si to kdy pomyslel, tak i tento koníček skončil a bylo mi z toho smutno.

Oddala jsem se tedy ještě odpočinku, lehkému povalování, věnování se sama sobě, trávila čas s vnukem a nové myšlenky pomalu přicházely. A pak to přišlo! Měla jsem touhu vycestovat a  pracovat v Rakousku!

(Touhu vycestovat jsem měla vždycky, ale zdálo se mi, že je dcera ještě malá, pak v pubertě, zkrátka jsem cítila, že ještě  nepřišel ten správný čas. A potom se narodil první vnuk, no přeci teď nevyrazím do světa, když máme doma takové zlatíčko. Zkrátka jsem byla ráda , že si ho můžu užívat a sledovat jak se nám pomalu mění před očima a přináší do života nás všech radost a na práci za hranicemi jsem opět na chvíli zapomněla)

Prošla jsem si inzeráty, kde agentury práci pečovatelky a společnice nabízely, zaregistrovala se na konkrétních stránkách, prošla jsem krátkými pohovory a vybrala si jednu z nabídek. A v červenci téhož roku jsem se vydala do světa, do Německa, za prací.

A co vše jsem si musela vyřídit, jak jsem se dopravila, jak mě rodina přijala, co vše jsem se zde naučila a čemu jsem se přiučila? To se milí čtenáři dozvíte v mém dalším povídání.

Ráda uvítám i vaše dotazy, diskuse a jak jsem slíbila, přidám vždy i nové téma týkající se zájmů, rodiny, lásek, pracovních příležitostí.

S potěšením napsala pečovatelka Hanka

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám