Článek
Vykoukni trochu sluníčko
ukaž se nám maličko
včera jsi se schovávalo
dnes je tě vidět zase málo
přišla jsem ke klidnému místu teď
kde hřbitovní kvítí voní hned
i ten krásný zlatý déšť
žlutými květy se zavlní
všude je klid jen varhany zní
zde bude náš odpočinek poslední
moje vzpomínka je na tatínka
který měl svou práci a lidi rád
byl tak blízký srdci mému
těšilo ho druhým pomáhat
otvírám album fotek plné
i na babičky zde vzpomínka bude
sednu chvíli na lavičku
pamatuji její modlitbičku
kterou mi babička říkávala
když jsem večer usínala
druhá babička s dědou nás vychovali
na práci u Bati vzpomínali
maminka opustila brzy tento svět
miláčci bohů jdou do nebe hned
nepřeji vám ten velký stesk
který musí malé dítě protrpět
ale léta plynou dál
člověk se musí starat sám
přesto když mám volnou chvilku
ráda kouknu do mobilku
mám nastřádáno v galerii
obrázků co jsme spolu vyfotili
alba pak vytvářel tatínek
pod fota vždy připsal pár vzpomínek
poté se zavřel do koupelny
která byla jeho studio
zde všechny fotky sám vyvolával
celý večer ho vidět nebylo
řekl nám teď nevstupovat
musím tu nyní ve tmě být
kdyby jste dveře otevřeli
z fotek by nebylo vůbec nic!
mám ráda tohle vzpomínání
na lidi srdci nejbližší
vím že řada i na nás přijde
tak to v životě chodívá
snad děti v dobrém vzpomenou si
jako to teď dělám já
napsala: pečovatelka Hanka
