Článek
Přestože je radost z nového přírůstku obrovská, v Olomouci ji prožívají s pokorou. Odchov takto kriticky ohroženého druhu provázejí přísná bezpečnostní opatření, není totiž snadný a výsledek bohužel stále zůstává nejistý.
Radost i smutek v porodním boxu
Samice levharta, která do Olomouce přicestovala z kanadské Zoo Granby, porodila koncem března hned tři mláďata.
„K páření došlo v prosinci těsně před vánočními svátky, mláďata se narodila po 97 dnech březosti samice. Ta porodila v porodní bedně a hned od prvopočátku se o všechna tři koťata vzorně starala. Narození trojčat u tohoto druhu nebývá příliš časté a pro chovný program budou i s ohledem na jejich skvělou genetickou výbavu velkým přínosem,“ uvedla bezprostředně po radostné události zooložka Jitka Vokurková.
Bohužel příroda bývá někdy neúprosná a nejslabší mládě krátce po porodu uhynulo.
Zbývající dvě se však těší dobrému zdraví a pod bedlivým dohledem matky prospívají. Chovatelé, kteří se o samici s mláďaty starají, postupují s maximální obezřetností. Pavilon navštěvuje pouze jeden ošetřovatel, aby zvířata nebyla zbytečně rušena a měla maximální klid a bezpečí pro svůj vývoj.
Díky monitorovacímu kamerovému systému mohou zooložka Jitka Vokurková a její tým pozorovat přirozený vývoj koťat.
„Zatímco jedno mládě je aktivnější, druhé dává přednost spánku,“ sdělila zooložka.
Pohlaví obou koťátek bude známo až při první veterinární kontrole, spojené s odčervením a vakcinací, která proběhne přibližně v šesti týdnech jejich věku.
Otec Vídeňák žijící v Německu, babička původem z Hané
Úspěch olomouckého chovu není náhodný. Stojí za ním pečlivá spolupráce evropských institucí. Otec mláďat, původem ze Zoo Vídeň, do Olomouce přicestoval ze Zoo Nordhorn v Německu. Vybrán byl s cílem zajistit co největší genetickou diverzitu.
Zajímavostí je, že matkou tohoto samce byla levhartice narozená právě v olomoucké zoo, čímž se vzácné geny v určitém smyslu „vrátily domů“. Po splnění svého poslání samec opět odcestoval do německé zahrady.
Zoo Olomouc chová levharty mandžuské od roku 2001 a za tu dobu se zde narodilo již 15 mláďat. Poslední odchovaný samec odcestoval v roce 2018 do Anglie, kde už se také stal otcem. Olomoucký úspěch je klíčový pro celosvětový záchovný program, do kterého je aktuálně zapojeno 91 institucí pečujících o 190 jedinců.
V přírodě se uchovaly jen desítky kusů, ohrožují je války i pytláci
Levhart mandžuský je nejseverněji žijící poddruh levharta skvrnitého. Ve volné přírodě na Dálném východě přežívá posledních zhruba 130 jedinců. Ačkoliv se jejich stavy díky ochranářským opatřením za poslední dvě dekády mírně zvýšily (z počtu 22–28 jedinců v roce 2000), druh zůstává kriticky ohrožen.
Hlavními hrozbami pro populaci ve volné přírodě jsou…
- Pytláctví: Nelegální lov zůstává jedním z největších rizik.
- Ztráta přirozeného prostředí: Těžba dřeva, nerostných surovin a časté lesní požáry ničí nedotčené lesy, které levharti obývají.
- Geopolitická situace: Současné válečné konflikty v oblastech výskytu brání efektivním ochranářským snahám organizací jako ALTA (Amur Leopard and Tiger Alliance) či WWF.
Přispěje Olomouc k přežití ohroženého druhu?
Levhart mandžuský je fascinující kočkovitá šelma, která dokáže jako jediný druh svého rodu přežít jak v extrémních vedrech, tak v mrazech dosahujících -30 °C. K tomu je vybaven unikátní srstí, která v zimě narůstá až do délky 7,5 cm. Mezi jeho rozpoznávací znaky patří:
- Světlejší zbarvení s velkými rozetami, typickými skvrnami na srsti ve tvaru kroužků, které mají tmavý obrys a světlejší střed. Levhartům slouží jako účinné maskování v přírodě.
- Dlouhý, hustě osrstěný ocas.
- Typické šedě zbarvené oči.
Jde o nočního lovce, který svou kořist často vytahuje vysoko do korun stromů, aby si ji uchránil před jinými predátory. Právě narození mláďat v lidské péči je nadějí, že tento majestátní tvor z naší planety nezmizí.
