Článek
Vysoká úmrtnost
Úmrtnost kojenců ve středověku dosahovala 80 %. Ženy mívaly průměrně 8 dětí, výjimkou nebylo ani 12. Většinu života byly těhotné či kojící. I z důvodu vysoké úmrtnosti si většina matek od dítěte udržovala odstup a snažila se příliš na miminko citově navázat.
Průběh porodu
Ženy rodily převážně vsedě
Ženy ve středověku rodily převážně vsedě. Pokud dítě při porodu zemřelo, porodní bába se ho pokoušela dostat ven pomocí různých napářek. Když se plod nepodařilo vyjmout, snažily se z něj urychleně kus odříznout. Dělo se tak z důvodu nutnosti pokřtění dítěte. Někdy se přistupovalo i k primitivním císařským řezům, které ale většinou znamenaly smrt rodičky.
Porodnictví a medicína
O porodnictví se okrajově zajímala pouze chirurgie. Díky pobělohorské době ale nedostatečně, neboť nástup Habsburků a názory církve způsobily, že se k nám poznatky ze všeobecné chirurgie i znalosti anatomie ženského těla dostaly se značným zpožděním. Zlomem byl nástup Marie Terezie na rakouský trůn a její následné reformy ve zdravotnictví. Vzorem ve zdravotnictví pro císařovnu byl holandský porodník a lékař Gerhard van Swieten, který se stal i jejím osobním lékařem.
Marie Terezie a Gerhard van Swieten
Vznik institucí
Roku 1609 byl v Praze založen Vlašský špitál, kde bylo pečováno o těhotné ženy a následně jejich děti. Špitál začal později i s výukou porodnictví. Následně začaly vznikat porodnice, nejprve v Brně a Olomouci.
Porodnictví jako samostatný obor
V druhé polovině 18. století bylo porodnictví rozvedeno jako samostatný obor na pražské universitě.
