Článek
V květnu roku 1940 ustupovala britská armáda u francouzského L'Epinette před neúprosným německým tlakem. Zvuk střelby z kulometů a výbuchy dělostřeleckých granátů naplňovaly vzduch chaosem moderní mechanizované války. Uprostřed tohoto pekla stál muž, který jako by vypadl z úplně jiné epochy. Místo aby se krčil v zákopu s puškou Lee-Enfield, natáhl tětivu těžkého tisového luku, zamířil na německého poddůstojníka a vypustil šíp. O sekundu později se německý velitel sesypal k zemi. Tímto výstřelem se kapitán Jack Churchill zapsal do dějin jako jediný britský voják, který ve druhé světové válce prokazatelně skolil nepřítele střelou z luku.
Příběh muže, kterému spolubojovníci i nepřátelé neříkali jinak než „Šílený Jack“ (Mad Jack), se vymyká všemu, co si představujeme pod pojmem moderní vojenství. Jack Churchill se narodil v roce 1906 v Hongkongu do rodiny britského úředníka a už od mladí projevoval neobyčejnou touhu po dobrodružství a nespoutanost. Po absolvování prestižní královské vojenské akademie v Sandhurstu sloužil u barmského pluku. Život v posádce ho však brzy začal nudit, a tak v roce 1936 armádu opustil. Věnoval se novinářské práci, hrál na gajdy, účinkoval jako statista ve filmech a především zdokonaloval svoje střelecké umění s lukem. V roce 1939 dokonce reprezentoval Velkou Británii na mistrovství světa v lukostřelbě v Paříži.
Když však vypukla druhá světová válka, Jack neváhal ani minutu a ihned se přihlásil zpět do služby. Byl přesvědčen, že britský důstojník by měl do boje vstupovat s patřičnou hrdostí a věrností starým tradicím. Jeho pověstná poučka zněla, že jakýkoliv důstojník, který jde do akce bez meče, je nepatřičně oblečen. A svému heslu nezůstal nic dlužen. Do boje nosil obouruční skotský meč claymore, luk, toulec se šípy a skotské gajdy. Pro mnoha lidí to mohl být pouhý výstřelek nebo divadlo, ale v podání Jacka šlo o smrtelně vážnou věc spojenou s neuvěřitelnou osobní odvahou.
Po ústupu od Dunkerque se Churchill přihlásil k nově vznikajícím jednotkám Commandos. Tyto elitní oddíly byly určeny pro provádění bleskových nájezdů na okupovaná území, kde měly šířit zmatek a ničit infrastrukturu. Pro Šíleného Jacka to byla ideální příležitost vyzkoušet své neobvyklé taktiky v praxi. V prosinci 1941 se zúčastnil operace Archery, což byl odvážný nájezd na norskou ostrovní posádku ve Vågsøy. Jakmile se vyloďovací čluny přiblížily ke břehu, vyběhl Jack na příď svého plavidla a z plných plic spustil na gajdy skotskou bojovou píseň. Než člun narazil na břeh, odhodil gajdy, vytasil svůj obrovský meč a jako první se vrhl přímo proti německým postavením. Za tento neohrožený výkon získal Válečný kříž.
Jeho nejznámější a nejeptičtější kousky však měly teprve přijít při tažení v Itálii v roce 1943. Churchill se se svými muži podílel na náročných bojích u Salerna. Během jedné z nočních akcí se rozhodl rozprášit německé předsunuté hlídky v okolí vesnice Molina. Společně s jedním desátníkem se proplížil temným lesem a začal systematicky přepadávat německá kulometná hnízda. Jack se vynořil z temnoty s taseným mečem v ruce a s divokým výrazem v očích řval na německé hlídky příkazy k vzdání se. Němečtí vojáci, zmatení a vystrašení představou, že čelí smršti šílených skotských bojovníků, okamžitě odhazovali zbraně. Této noci se Jacku Churchillovi a jeho jedinému spolubojovníkovi podařilo zajat 42 německých vojáků a zmocnit se několika kulometů. Zajatce pak v zástupu odvedl zpět k britským liniím, přičemž je tlačil na vozíku plném kořistního materiálu.
Největší zkouška odvahy i štěstěny na neohroženého skotského válečníka čekala v roce 1944 na jugoslávském ostrově Brač. Jack byl pověřen vedením obrovské operace, při níž měly jednotky Commandos společně s partyzány Josipa Broze Tita dobýt strategickou kótou 622, pevně drženou německou posádkou. Boj byl neuvěřitelně krvavý a německá obrana střílela z těžkých kulometů a minometů s neúprosnou přesností. Většina Jackových mužů byla padlá nebo těžce raněná a munice došla. Když na vrcholku kopce zůstal Churchill jako jediný práceschopný muž, vytáhl své gajdy, posadil se na okraj zákopu a uprostřed zuřící palby začal hrát dojemnou melodii Will Ye No Come Back Again. Vtom v jeho těsné blízkosti explodoval německý granát. Výbuch ho srazil do bezvědomí a němečtí vojáci nakonec těžce otřeseného velitele zajali.
Němci si zpočátku mysleli, že chytili příbuzného britského premiéra Winstona Churchilla, a proto byl Jack okamžitě přepraven k výslechům a následně uvržen do přísně střeženého koncentračního tábora Sachsenhausen. Pro muže Jackova formátu však stěny vězení nepředstavovaly konečnou stanici. Společně s jedním příslušníkem britského letectva vyhrabal podzemní tunel pod bodnatým drátem a pokusil se uprchnout směrem k baltskému pobřeží. Po mnoha dnech pochodu byl sice těsně před cílem opět dopaden a převezen do věznice v rakouském Tyrolsku, ale ani tam se nezdržel dlouho. Když se v dubnu 1945 zhroutil systém strážních sil, využil zmatku při výpadku proudu, jednoduše proklouzl kolem stráží a vydal se na pěší pouť napříč Alpami. Po ujetí stovek kilometrů v drsném horském terénu, bez jídla a poctivé výbavy, narazil v Itálii na americkou průzkumnou kolonu, které se nahlásil zpět do služby.
Když se Jack Churchill dozvěděl o definitivní kapitulaci Německa v květnu 1945, byl zklamán. Podle svých vlastních slov věřil, že válka mohla trvat ještě o něco déle. Okamžitě se proto nechal přeložit na dálnovýchodní bojiště do Barmy, kde boj proti Japonsku stále zuřil. Než však jeho loď stihla dorazit na místo určení, byly na Hirošimu a Nagasaki shozeny atomové bomby a Japonsko kapitulovalo. Churchill byl z rychlého konce konfliktu mírně znechucen a prohlásil známou větu, že kdyby nebylo těch zatracených Američanů, mohli jsme si tu válku užívat ještě dalších deset let.
Ani po skončení druhé světové války Jackův divoký životní styl neskončil. Složil zkoušky pro vojenské výsadkáře, sloužil v britské mandátní Palestině, kde zachraňoval civilisty během arabsko-izraelských střetů, a později působil jako instruktor pro boj v džungli v Austrálii. Právě u protinožců podlehl nové vášni – surfování. Sám si navrhl vlastní surfové prkno a stal se prvním člověkem, který sjel přílivovou vlnu na řece Severn v Anglii.
V pozdějším věku se usadil v klidnějším prostředí v Surrey, ale jeho osobitý smysl pro humor a excentrizmus ho neopustily ani v důchodu. Každý den při cestě vlakem z práce domů otevíral okno vagónu a vyhazoval svůj kufřík do sousedních zahrad. Když se ho zmatení spolucestující ptali, proč to dělá, chladnokrevně odpovídal, že si jen vyhazuje zavazadlo na vlastní zahradu, aby ho nemusel nosit z nádraží pěšky.
Jack Churchill zemřel v roce 1996 ve věku 89 let jako legendární postava, která dokázala propojit starosvětský rytířský romantismus s nejdrsnějšími boji moderní historie. Jeho neuvěřitelný příběh dodnes fascinuje historiky i válečné nadšence po celém světě a dokazuje, že realita někdy překonává i ty nejsmělejší scenáristické nápady.
