Článek
Ostatní papaláší z NATO a EU reagují ostře a nesmlouvavě přes své klávesnice hlava nehlava, až serwery praskaj ve švech a Moskva se při pohledu do monitorů třese, asi zimou. Bombardování Ukrajiny se u nás vyvažuje zprávou, že jedna žena od Užgorodu pobírala neoprávněně uprchlické dávky.
Mám pro celou EU vzkaz od mého kamaráda Olega co už tu jako mnoho jiných Ukrajinců pracuje a žije přes dvacet let. Mnoho lidí od nich v celé Evropě pracuje nejen ve stavebnictví ale i jinde tam kde evropané včetně žen dělat nechtějí, řádně platí daně a postavili pro nás kde co. Rozhodně se neflákali a neflákají. Sakra žijem tady a máme tu druhý domov včetně rodin a dětí co už se tu narodili a chodí do českejch škol s vizí, že jsou tady doma. Ale na Ukrajině máme rodiče a sourozence.
Teď slyší, že náš stát už nedá na Ukrajinu ani korunu. Je docela naštvanej a ptá se mě, proč když tady jejich lidi tak dlouho dělaj co můžou a už i přes polovinu života se chovají jak maj, proč na ně najednou kašlem. Mrtvích a zraněných maj mnoho, nejhorší je, že se o tom nemluví a válečná propaganda je strašná, křivá a účelově matoucí, ti lidé jsou v hrozný pasti z který není úniku a dávaj tam svou krev.
Z Olega, který je operátor na obalovně asfaltů a je dlouhodobě plnohodnotný člen celého týmu okolo ní a z kterým jsme se často špičkovali na různá témata teď kouká zoufalství a jeho argument, že když tu jsou po celé EU tak dlouho měl by z toho někdo jim za to pomáhat, obyčejní lidé nejsou žádní gauneři a očekávají nadále pomoc. Je nás dohromady s USA 800 milionů a žereme lopatama a máme největší blahobyt na světě, bohužel naše svoboda se měří nákupním vozíkem v supermarketu.
