Článek
Proč to píšu. Chci poradit ostatním rozumným osobám co dostali podobný zákaz, aby zkusili tuto platformu k psaní názorů, které nejsou košer. A děkuji kamarádovi Pavlu Zimovi, že mi jednou ten zákaz zrušil, ale u druhého jsem už ho neotravoval a začal psát sem.
Je pravdou, že mírná cenzura zde je a to ve formě neumístění na hlavní stranu, která je dle mého zjištění i závislá na nátuře osoby, která schvaluje články k zveřejnění. Jednou jsem dokonce napsal pokusně článek, který byl přes čáru a ten my byl zakázán úplně, což jsem očekával a nikomu to nevyčítám a jen jsem zkoušel mez na kterou se dá jít.
Je třeba poděkovat za tuto možnost, už dvacet jedna tisíc zhlédnutí potěší i když nejvíce zhlédnutí měl článek o Petru Pavlovi a další o mé nešťastné lásce. Celkově je to jak se říká bomba. Já který měl i čtyřky z češtiny a vlastně jsem tento předmět nenáviděl včetně povinné četby, jsem se naučil psát glosy co mají hlavu i patu a jak se říká, cvik dělá mistra. Díky kontrole pravopisu je zde málo chyb a člověk se postupně učí psát tak, že jich je tu čím dál míň. Jako technokrat jsem v jistém věku objevil literaturu faktu a ta mě chytla a jediná kniha od klasika Karla Čapka a to „Válka s mloky“.
Ještě jednou děkuji, za tuto možnost. Člověk si občas může vyčistit hlavu, od kde čeho a psaní je taky forma zpovědi, provokace nebo osobní exhibice, podle toho co člověk zrovna potřebuje udělat.
