Článek
Události posledních měsíců vyvolaly paniku mezi rodiči i veřejností. Skutečný důvod krize ale nespočívá v nefunkční škole, spíše v kombinaci osobních ambicí, politického tlaku a ne zcela poctivé práce s veřejným míněním.
Po více než deseti letech bezproblémového vedení školy se stala ředitelka Eva Duchková terčem kritiky. Podzim 2024 přinesl první anonymní dotazník mezi učiteli iniciovaný radním pro školství a místostarostou Ondřejem Lněničkou (ODS). Ten měl mapovat pracovní klima, ale výstup byl velmi omezený: nespokojenost vyjádřilo sotva deset osob. Lněnička se do celé věci aktivně vložil především proto, že se snažil o dosazení své stranické kolegyně a bývalé zástupkyně školy Ireny Šípové na ředitelské místo.
V prosinci byl dotazník zopakován, tentokrát už vyšším počtem negativních reakcí. Dotazník přitom nebyl nikterak chráněn proti zneužití a mohl jej vyplnit kdokoliv, klidně i několikrát. Přesto právě tento materiál posloužil jako základ pro návrh na odvolání ředitelky, který pan Lněnička v březnu předložil radě městské části. Návrh tehdy neprošel, jednak kvůli sporné důkazní hodnotě dotazníku, jednak proto, že dle dostupných údajů škola nevykazovala známky krize.
V té době se ve veřejném prostoru začaly objevovat zneklidňující informace o údajné šikaně, narušení bezpečí dětí nebo rozpadu pedagogického týmu. A mezi rodiči se začala pomalu šířit nejistota pramenící z nepodložených tvrzení, která ale vytrvale podporovaná několika jednotlivci začala nabývat na velikosti. Výraznou roli v tom sehrála dvojice Lucie Pajerová a Lidije Erlebachová, které vystupují jako starostliví rodiče žáků, ve skutečnosti jsou však blízkými spojenci Lněničky a Šípové a právě ony jsou spoluautorkami soustavného tlaku na vedení školy.
Na konci školního roku opustilo školu přibližně dvacet pedagogických pracovníků. Tento krok byl okamžitě prezentován jako důkaz rozkladu vedení. Důvody odchodů jsou přitom velmi různorodé a z velké části zcela legitimní, ať už šlo o změnu působiště, profesní plány, osobní okolnosti nebo nabídky jiných zaměstnavatelů.
Přesnější pohled navíc naznačuje, že odchody se ve výrazné míře překrývají s nástupem Ireny Šípové, letňanské zastupitelky za ODS, do čela nově vznikající ZŠ Elektra. Zde sice Šípová neměla žádný pedagogický sbor, ale prostřednictvím aktivního oslovování získala během pár dní klíčové zaměstnance právě z Fajtla, kde dříve sama působila.
O to víc je na místě otázka, zda šlo skutečně o samovolný rozpad týmu, nebo o předem připravený přechod skupiny pedagogů za konkrétní osobou a za výhodnějšími podmínkami.
Paní Šípová Fajtla opustila už v roce 2024, kdy v touze po kariérním postupu nastoupila na jinou školu mimo Letňany. V dubnu 2025 na jednání zastupitelstva uvedla, že by byla ochotná se na ZŠ Fajtla vrátit, nikoliv na post zástupkyně, ale jako ředitelka a napravit neutěšenou situaci, kterou sama pomáhala uměle vytvořit. Její ambice vést jakoukoliv školu vyvrcholily tím, že se v červenci stala ředitelkou ZŠ Elektra, kam díky výhodné finanční nabídce část bývalého pedagogického sboru z Fajtla skutečně přešla.
Školská rada, vedená místostarostkou Ivetou Lojkovou (TOP 09), vydala 11. července doporučení k odvolání ředitelky. Lojková dlouhodobě působí jako laskavá tvář radnice, ale v politických otázkách je snadno ovlivnitelná. V tomto případě zejména paní Pajerovou, která je již dlouhé roky vedená na letňanské kandidátce TOP 09 a zároveň je blízkou přítelkyní Ireny Šípové. Ve školské radě je mimo jiné i učitelka, která odešla na ZŠ Elektra a nyní argumentuje nepříjemným pracovním prostředím, aby eticky obhájila své rozhodnutí vyměnit svou třídu za lepší plat.
Je nutné připomenout, že škola má aktuálně dle oficiálního vyjádření pro nadcházející školní rok zajištěný pedagogický sbor a v tuto chvíli nic nenasvědčuje tomu, že by výuka v září nebyla plnohodnotně zajištěna. Snaha o odvolání ředitelky v polovině července, bez náhrady a bez jasného důvodu, který by obstál mimo politický kontext, je krok, který by situaci jen zkomplikoval. Namísto řešení by přinesl další nejistotu, a to především dětem a rodičům.
ZŠ generála Františka Fajtla DFC nečelí vnitřnímu kolapsu. Čelí vnější destabilizaci, která má více společného s osobními ambicemi, předvolebním kalkulem a dlouhodobými spory než s realitou každodenní školní praxe. Je čas tuhle spirálu přibrzdit. Školy by měly být místem stability, ne politických přestřelek. A jejich vedení by mělo být hodnoceno podle výsledků a schopnosti zajistit vzdělávání, nikoliv podle toho, komu překáží.
