Článek
Ještě nedávno se kouření považovalo za zcela normální. Kouřilo se v kancelářích, restauracích i na veřejných akcích a nikdo v tom neviděl větší problém. Dnes se ovšem obraz radikálně změnil. Kuřák je vykazován z veřejného prostoru, obklopen zákazovými cedulemi a nejednou se setkává s nepřátelskými reakcemi svého okolí. Někdy až tak, že to připomíná formu šikany.
Je přitom dobré si uvědomit, že kuřáci nejsou žádní „nepřátelé společnosti“. Jsou to naši kolegové, přátelé, sousedé. Najdeme je napříč profesemi – od dělníků po učitele, umělce, vědce či lékaře. Kuřáci pracují, vychovávají děti, tvoří hodnoty. Kouření je jejich zvyk, který většina z nich prožívá tak, aby nikoho dalšího neobtěžovala – nekouří v uzavřených prostorách, hledají vhodná místa, respektují okolí.
Zarážející je, že na jiné návyky a závislosti společnost reaguje mnohem shovívavěji. Alkohol je rozšířený a jeho následky bývají tragické – nehody, domácí násilí, zdravotní komplikace. Hazard ničí rodiny, bere lidem domovy i životní jistoty. Závislost na lécích je skrytým problémem, o kterém se veřejně příliš nemluví. Stejně tak závislost na pornografii nebo moderní fenomén závislosti na sociálních sítích, které mají obrovský vliv na psychiku i mezilidské vztahy.
A co třeba životní styl spojený s neustálým cestováním? Jeden jediný dálkový let zatíží atmosféru více než tisíce cigaret dohromady, a přesto se létání vnímá jako společensky prestižní a žádoucí. Nebo nadměrná konzumace masa, která zatěžuje klima i zdraví, ale nikdo kvůli tomu své spoluobčany nevykazuje z restaurací. O těchto jevech se sice občas diskutuje, ale zdaleka ne tak vyhroceně a útočně jako o kouření.
Proč tedy právě kuřáci? Možná proto, že kouření je viditelné. Je snadné ukázat prstem na člověka s cigaretou, těžší je mluvit o skrytých závislostech, které jsou často hluboce zakořeněné a společensky akceptované. Jenže právě tato jednostrannost působí nespravedlivě.
Nikdo nepopírá, že kouření škodí zdraví – kuřákům samotným i jejich okolí, pokud pravidla nerespektují. Ale stejně tak škodí i jiné lidské slabosti a návyky. Rozdíl je v tom, že kuřáci se stali snadným terčem, zatímco jiná rizika zůstávají v pozadí.
Kuřáci si nezaslouží glorifikaci, ale zaslouží si respekt. Jsou to lidé jako ostatní, se svými rodinami, sny, prací i starostmi. Kouření je slabost, možná chyba, ale rozhodně to není důvod k vyloučení či k hysteriím. Společnost, která dokáže tolerovat tolik jiných závislostí a neduhů, by měla být schopna tolerovat i kuřáky – pokud sami respektují své okolí.
