„Architektura musí být vidět do posledního šroubku,“ tvrdí Jan Louda

Jeho cesta vedla od otcových jaderných reaktorů až k osobitému pojetí technicky i výtvarně progresivních, zároveň však účelných a dostupných staveb. Spolu se Zbyškem Stýblem a Tomášem Kulíkem tento přístup rozvinul ve skupině LO-TECH.

V první části dvojdílného rozhovoru s Petrem Klímou se Jan Louda ohlíží za svými studijními začátky, za profesním působením před rokem 1989 i za svým vztahem s architektem Karlem Pragerem, jehož dceru si vzal za manželku. Pro obě rodiny také vytvořil projekt nástavby architektovy vily z roku 1968 — architektonicky pozoruhodný „dům na domě“. Jan Louda působil dlouhá léta ve Sportprojektu, kde se podílel na návrzích řady sportovních staveb – mimo jiné veslařského kanálu v Račicích nebo Skicentra v Harrachově. V záznamu rozhovoru mluví o odvaze tvořit z mála, o víře v technickou racionalitu i o tom, že dobrá architektura musí obstát ve zkoušce času – ať už vzniká z prefabrikátů, nebo z ideálů.

---

Odkaz na podcast: https://podcasty.seznam.cz/podcast/od-zapadu-nefouka

Co v rozhovoru uslyšíte:

01:08 - studium strojírenství a cesta k architektuře

09:54 - vztah s Karlem Pragerem

14:55 - nástavba Pragerovy vily (1978–1983)

30:52 - skupina LO-TECH a principy high-tech architektury

43:17 - veslařský kanál v Račicích a Skicentrum Harrachov

–––

O kterých projektech bude řeč:

Ing. arch. Jan Louda vystudoval architekturu na Fakultě stavební ČVUT, poté pracoval ve Sportprojektu. V roce 1981 spolu se Zbyškem Stýblem a Tomášem Kulíkem založil skupinu LO-TECH. S nimi také spolupracoval na návrzích staveb pro vodní sporty: umělého slalomového kanálu a velínu jezu v Praze-Troji, umělého veslařského kanálu Račice, velínu jezu a umělé slalomové trati Štvanice v Praze či veslařské dráhy pro Pan American Games na Kubě. Společně připravili i projekty Skicentra Harrachov či autobusového nádraží tamtéž. Těsně po pádu komunistického režimu pak v týmu rozšířeném o Jindřicha Smetanu navrhli divadlo Spirála v Praze. Tehdy také Louda a Kulík založili ateliér LO-TECH Design, v němž se od poloviny 90. let zaměřili na vývoj, dodávky a realizace výstavních systémů. Od roku 2003 věnuje Louda své profesní síly vlastní společnosti Cabletech, specializované na vývoj a výrobu nerezových lankových systémů pro architekturu. Jan Louda byl členem několika profesních skupin (Blok architektů, Středotlací, Nová skupina atd.), vystavoval např. na benátském bienále (1991) a jeho dílo se nachází ve Stálé expozici sbírky architektury Národní galerie Praha. Kromě dalších ocenění obdržel Jan Louda v roce 2018 Cenu Jože Plečnika za celoživotní přínos architektuře a stavitelství.