Neumím zachránit celý svět. Můžu ale pomoci útulku v Krásném Lese

Ještě před pár lety by mě ani nenapadlo, že budu dobrovolně a rád chodit stovky kilometrů s batohem na zádech. Žil jsem běžný, trochu stereotypní život mezi směnami v továrně. Pak se ale něco změnilo.

Nejdřív přišel odvážný nápad přejít Českou republiku od severu k jihu. Pak první pouť Camino de Santiago. Letos druhá cesta po Caminu. A právě tam, na těch prašných cestách do Santiaga, jsem si znovu uvědomil jednu zásadní věc – že člověk nemusí být nejsilnější, nejrychlejší a ani nejmladší. Jen musí mít odvahu udělat ten první, zdánlivě bezvýznamný krok. A potom další. A pak už to jde skoro samo…

Jarní Camino jsem šel se synem. Ne proto, abychom světu dokazovali, jak dokonalí jsme poutníci. Chtěli jsme prostě jen být spolu, prožít něco opravdového a odnést si společné vzpomínky, které nám už nikdo nevezme. Už během dlouhých dnů při chůzi mi hlavou běžela myšlenka: Když už mě to chození tak chytlo, nebyla by škoda, kdyby všechny ty kilometry měly smysl jen pro mě samotného?

Dálkové pochody mě naučily pokoře. Mám je rád. Stejně tak mám ale odmalička rád zvířata a jejich osud mi není lhostejný. Když vidím psy, kteří kvůli nezodpovědnosti lidí skončili v kotcích, vždycky se ve mně něco sevře.

Rozhodl jsem se proto tyto dva světy spojit. Už jednou jsem uspořádal menší charitativní pochod na podporu útulku v Krásném Lese u Frýdlantu. Díky skvělým lidem, kteří se tehdy rozhodli můj nápad podpořit, se podařilo vybrat přes 20 000 korun. Pro někoho to možná není závratná částka, ale pro mě to byl jasný důkaz: i obyčejný chlap z montérek jako jsem já, dokáže kolem sebe spojit lidi s dobrým srdcem. Od té doby ve mně hlodal sen zkusit něco trošku většího.

A tak vznikl projekt 500 stop. Název v sobě nese symboliku – lidské stopy na dlouhé cestě a psí tlapky, které potřebují naši ochranu. Na jaře 2027 plánuji vzít batoh a vyrazit po svých z domova z Českého Dubu až k Baltu, konkrétně do polského Kołobrzegu.

Čeká mě přibližně 580 kilometrů. Nebude to závod s časem. Nebudu se honit za rekordy ani lámat kilometry přes bolest. Chci si tu trasu užít s čistou hlavou, stejně jako obě Camina. Chci poznávat nová místa, potkávat lidi a každý den udělat o pár kroků víc než ten předchozí. Tentokrát si však v každém kilometru ponesu hlubší smysl.

Hlavním pilířem celého putování bude veřejná sbírka. Mým cílem je vybrat pro útulek v Krásném Lese 50 000 korun. Tyto peníze do poslední koruny pomohou s náročnou péčí, nákupem kvalitního krmiva a hlavně s neustále rostoucími veterinárními náklady.

Pro každého, kdo se rozhodne pomoci, chystám drobné odměny na památku – od symbolické virtuální tlapky až po klasické papírové pohlednice s originálním razítkem, které budu osobně podepisovat a posílat přímo z trasy k Baltu.

Stejně důležité jako vybrané peníze je pro mě ale ještě něco jiného. Chci, aby se o skvělé a obětavé práci lidí v útulku dozvědělo co nejvíc lidí. Kdyby si díky tomuto článku byť jen jediné zvíře našlo nový, milující domov, bude to pro mě větší vítězství než samotný příchod k moři.

Nemám za sebou bohaté sponzory, marketingové agentury ani profesionální realizační tým. Jsem obyčejný chlap z fabriky, který jednoho dne vyleze z montérek, obuje boty, hodí na hrb batoh a vyjde ze dveří. Na sociálních sítích chci otevřeně sdílet celou svou přípravu, tréninky, radosti, ale i momenty, kdy budu unavený a budu toho mít plné zuby.

Protože přesně taková realita dálkových pochodů je.

Nečekám, že změním svět. Ale pevně věřím, že pokud moje nohy ujdou těch 580 kilometrů a pomohou útulku, který dělá úžasnou práci, mělo to smysl. Možná totiž opravdu platí, že i ta nejdelší cesta začíná tím jediným, prvním krokem.

Půjdete ten kousek cesty se mnou?

——————————————————————————————

Sledujte přípravy a podpořte projekt:

Pokud vás můj příběh zaujal, budu moc vděčný za vaši podporu, sdílení nebo sledování. Každá maličkost pomáhá šířit povědomí o útulku.

📘 Facebook: 500 stop k Baltu

📷 Instagram: @500stop

(Odkaz na transparentní sbírku bude doplněn ihned po jejím oficiálním spuštění.)