Článek
Onehdy mi říkal kolega z práce, který si před třemi lety koupil od developera byt se zahradou za 3 miliony, že nyní ten stejný developer prodává tytéž byty ale v lepší technické výbavě za 5 milionů a stejně je nemůže prodat. Kolega si postěžoval že tím zásadně snížil tržní cenu jeho bytu. Říkám si „vždyť přece kolega koupil za 3 horší byt, než je ten za 5“, správně? Chvíli jsem nechápal a pak se kolegy dotázal, jak to myslí, kolik si myslí že má jeho „starší a méně vybaveny“ byt cenu. Odpověď 6 milionů mi vyrazila dech. To jako že má mít nemovitost kterou pořídil za 3 mil. v roce 2020 nyní hodnotu 6 mil. a pod tuto cenovou hranici by neprodal? Odpovědí bylo rozhodně ano. Jako důkaz argumentů uvedl, že stejný byt jako ten jeho se vloni za tolik prodal hned vedle.
Nyní z jiného soudku.
Mladí lékaři stávkují a hrozí odchodem z nemocnic do zahraničí, (ano jde o přesčasy, ale drahé bydlení situaci nepomáhá) již nyní je obrovský nedostatek odborníků prakticky na vše. Měsíce se čeká nejen na operace ale i na běžná vyšetření. Zkoušel se někdo objednat do servisu s autem? Každý rok odchází do zahraničí desetitisíce absolventů středních a vysokých škol a většina z nich se vrátit nechce a ani nevrátí, nedivím se jim. Chybí řemeslníci, sociální pracovníci, řidiči, lidé jejichž práce není na první pohled vidět. A proč?
Zde se vrátím k úvodu a kolegovi z práce. Protože život v Česku je jedna velká mizérie, za kterou si ale můžou Češi sami svou chamtivostí a krátkozrakostí. Pokud něco koupím a díky pozitivním okolnostem se mi podaří věc prodat s malým ziskem, proč ne, takto funguje kapitalismus, jehož jsme součástí. Zároveň, je ale definicí kapitalismu volba pro spotřebitele, aby měl možnost výběru a pokud bude moje prodejní cena vyšší než ta od konkurence, spotřebitel koupí u ní. Pokud však konkurenci nemám anebo v horším případě se s ní domluvím (monopol a kartelová dohoda) tak mohu ceny šroubovat do nekonečna. Fajn, tak si prostě sladkost nekoupím, je prostě drahá a obejdu se bez ní.
V létě jsem si chtěl pořídit ojeté vozidlo. Tuzemské ceny ale ve srovnání s těmi v Německu nebo Rakousku se mi zdály přemrštěné, a tak padlo rozhodnutí si auto dovézt na vlastní triko. Och, ale naivní to byl nápad.
Týdny hledání na všech možných stránkách se setkalo s vždy stejným výsledkem. Po vybrání vhodného vozu a kontaktování prodejce, jsem uslyšel stejnou větu. Prodáno. Asi po šestém telefonátu jsem již nabyl sebevědomí a začal se prodejců i ptát, jak je možné, že se vozidlo prodalo tak rychle a jestli se mohu zeptat kam (začínal jsem mít tušení). Dle prodejce je běžnou praxí že dovozci již mají „echo“ od někoho zasvěceného, že dobrý vůz byl vykoupen a připravuje se na prodej. Dovozci z Tschechien, Poland, Tschechien, Tschechien, Slovák, Tschechien. atd. A opravdu za pár dnů jsem si začal všímat na českých prodejních portálech povědomých vozidel ale s cenami 80-100 tisíc výše. A to je prostě špatně. Nefér praktiky a prostředí kdy je konzument nucen koupit věc, na které se již napakovalo XX parazitů.
A co bydlení? Kolik je mezi námi parazitů, kteří koupí nemovitost jen proto, aby ji prodali dráž, o hodně dráž, o tolik dráž, že na ni ani střední třída nedosáhne. Tak to ale nejde donekonečna.
Často kolem sebe slyším názory, že bych věci nedělal jinak. A o to jde. Nedělal! Nedělal bych to vůbec. Celý život jsem dělal práci, která byla pro společnost užitečná, stejně jako každý jiný řemeslník, který se rozhodl tahat elektřinu, nebo lékař který se rozhodl zasvětit život léčení ostatních, a nikoliv překupování aut nebo nemovitostí za účelem vlastního obohacení.
Bydlení a jídlo jsou základní potřeby člověka, bez kterých nepřežije. Potřeby, se kterými nesmíme hrát loterii a hazard. Dnes je to cena bydlení a zítra potravin a energií? Bez podpory mladých rodin a dětí, kteří žalostně potřebují bydlet v důstojných podmínkách, nemá Česko budoucnost.
Nemá smysl zde opakovat něco co bylo nesčetněkrát napsáno. Proto jen ve zkratce, k čemu nám budou byty a domy, každý v imaginární hodnotě 10 miliónů, když budou silnice nesjízdné a plné děr, když si nezajdeme nakoupit, protože většina prodavaček odešla za lepším a dostupnějším (nejen bydlením) do zahraničí. Než se nám dostane odborné pomoci u lékaře, tak polovina z nás zemře, děti nepošleme do školky, protože nebudou učitelky, totéž platí pro školy. Tahle realita není žádné sci-fi ale reálná hrozba v horizontu 10let, pokud se nezmění uvažování mého kolegy a jemu podobných chamtivců a ruku na srdce těch je v Česku drtivá většina. Klaním se výjimkám.
P.S. Na levnou pracovní sílu z východu nespoléhám, Německo by mohlo vyprávět.
