Článek
Obecně je známo, že nacisté naloupili v okupované Evropě obrovské množství cenností, uměleckých předmětů a především zlata. Tento lup se při ústupu snažili odvézt do bezpečí Německa, případně jej v nouzi ukrývali. Vzniklo tak mnoho pokladů, které se dodnes hledají. Problém hledačů je v tom, že obvykle postrádají kritické myšlení, soustředí se na jednu (často pochybnou) informaci, které uvěří a fanaticky se pouští do hledání. Jedním z těchto velkých a legendárních nacistických pokladů je „Zlatý vlak“, který odvážel zlato, umění a cennosti před postupující Rudou armádou z města Breslau (dnes česky Vratislav, polsky Wroclaw).
Pokusme se kriticky zhodnotit dosažitelné informace o tomto pokladu a odhadnout, co se s ním mohlo stát.
Narativ
V polovině srpna 2015 dva muži - Polák a Němec: Piotr Koper (stavební podnikatel) a Andreas Richter (německý občan) ve snaze zůstat alespoň zpočátku v anonymitě, oznámili prostřednictvím právníka, že se jim podařilo vlak, který zmizel koncem války, najít. Podrobnosti prý prozradí, až dostanou příslib nálezného deset procent z hodnoty pokladu.
K jeho lokalizaci mělo prý vést i svědectví bývalého vojáka Wehrmachtu na smrtelné posteli, který se na ukrytí vlaku před 70 lety podílel a nálezcům poskytl ručně namalovaný plánek.
Vlak dlouhý až 100 metrů byl nacisty plně naložen cennostmi včetně zlata, diamantů a mnohých uměleckých děl; veškerý náklad měl dosahovat až 300 tun (jiné zdroje uvádějí 300 kg zlata). Dle dochovaných zpráv vyrazil někdy v roce 1945 z Vratislavi, a směřoval do Berlína – tam už ale nedorazil, přičemž má jeho stopa končit někde v okolí Valbřichu, kde měl být ukryt v chodbách projektu Riese u zámku Książ. Údajně tam vlak vjel do tajného tunelu, který Němci zasypali, zaminovali a zahladili většinu stop tak, aby k němu nebylo možné najít cestu.
Později tito dva hledači pokladů ve vlastní režii provedli průzkum přístrojem GPR (ground penetrating radar) KS-700, kde získali odrazy nápadně připomínající siluety vagonů s děly ukrytými v podzemí.
Na základě těchto snímků a po kontrole polskými pyrotechniky dostali tito dva pánové povolení k vykopání průzkumných sond – a nenašli nic.
Nejasnosti a otázky
Na první pohled ta historka vypadá dobře, na druhý pohled ale už je hodně zvláštní a je tam spousta nejasností. Podobné příběhy bývají buď úplně vymyšlené pohádky, nebo jsou alespoň hodně upravené vypravěčem. Často i neúmyslně, kdy si vypravěč či pamětník doopravdy myslí, že říká pravdu, ale paměť nebo špatná informovanost ho zavádí.
S tímto příběhem se pracuje hodně špatně, protože neuvádí prakticky žádné použitelné detaily. Zkusme se na to zaměřit a pokusme se tento příběh doplnit z jiných zdrojů.
První otázkou je datum. To je dost podstatná věc, protože když známé přesné datum, tak můžeme křížem dohledávat potvrzující nebo vyvracející informace. Bohužel jako datum se nám neustále u všech článků vrací „na konci války“, což je hodně neurčité. Jedinou výjimka je věta připisovaná autorem článku jednomu z hledačů – Piotrovi Koperovi: „Polský amatérský hledač připomíná, že svůj stěžejní cíl – nacistický poklad – ze zřetele v žádném případě neztrácí. Nepochybuje o tom, že souprava vyrazila v květnu 1945 z Vratislavi, která se tehdy jmenovala Breslau, avšak do Walbrzychu, tehdejšího Waldenburgu, prý už nedorazila.“
a také zde se opakuje květen 1945: Od aplikace k vykopávkám - Zlatý vlak Walbrzych - Vlak se zlatem - Historie (zloty-pociag.com)
Toto je ovšem informace, o jejíž pravdivosti by se jistě dalo s úspěchem pochybovat. Buď je pan Koper označovaný jako „člověk, který se vlakem léta zabývá“ silně neinformován o širších souvislostech, anebo mu tuto větu bez jeho souhlasu vložil do úst redaktor onoho článku. Protože v rámci Viselsko – Oderské operace (https://cs.wikipedia.org/wiki/Viselsko-odersk%C3%A1_operace) zahájila rudá armáda 12 ledna překvapivý a drtivý útok na německé jednotky umístěné v dnešním Polsku a rychlostí 50 – 70 kilometrů za den je hnaly až za Odru, kam dorazily koncem ledna. Na Slezsko zahájily útok 19 ledna a ve stejný den byla nařízena evakuace civilního obyvatelstva z Vratislavy. Vratislav Rusové obklíčili 13 února.
Z výše uvedeného je vysoce pravděpodobné, že zlatý vlak rozhodně neodjel v květnu, ale někdy mezi 19 lednem a 13 únorem (nejspíše konec ledna). Lze předpokládat, že do onoho 19 ledna nebylo nic připraveno, protože ten, kdo by se jenom zmínil o evakuaci, by riskoval obvinění z defétismu, za což byla v Říši téměř okamžitá poprava zastřelením. Oficiálně se tedy mohlo balit až poté, co 19. ledna 1945 byla na příkaz slezského gauleitera Karla Hankeho provedena nucená evakuace většiny civilistů ve městě. Lze důvodně předpokládat, že shromáždění a naložení 300 tun cenností (i ve spěchu a stresu) nějaký den trvalo. Tím se dostáváme na onen konec ledna, nejpozději první dny února 1945. Velmi pravděpodobně ne po onom 13 únoru, kdy bylo město obklíčeno. Představa, že by se vlak dostal z města obklíčeného dobývající armádou je více než nepravděpodobná. Možná by proklouzlo nějaké auto, nebo pěší jednotka, ale parní vlak (byť obrněný), ze kterého se valí dým a pára a musí po kolejích, by se asi přes obklíčení nedostal. Vratislav se sice bránila až do 6 května, ale z obklíčeného města zcela určitě vlak s pokladem přes ruské divize, obkličující město, neodjel.
Normálně ochranku takových transportů cenností provádí specializovaná jednotka stoprocentně vycvičených a spolehlivě loajálních vojáků, což v případě Německa jistě znamenalo jednotku SS. Ta patrně nebyla k dispozici, tak na ochranu vlaku byl vyčleněn běžný oddíl wehrmachtu, ve kterém byl i voják, který později na smrtelném loži učinil onu výpověď.
Kam měl vlak původně namířeno? V dosažitelných zdrojích se sice neustále opakuje slovo Berlín, ale to vůbec nemusí být pravda. Ten vojáček, od kterého informace pochází, zcela určitě nebyl účasten meetingů velení. Prchali před Rudou armádou z východu, tak logicky předpokládal, že jedou do Berlína jako srdce Německa. My ale už víme, že v té době (nebo krátce poté) byly z Berlína naopak evakuovány cennosti říšské banky do potašového dolu v Merkers v Bavorsku, kam v březnu 1945 odvezli několik nákladních vagonů zlata a valut. Cennosti se v té době obvykle vozily také do Alpské pevnosti, což mohl být konečný cíl vlaku. Přejezd protektorátu byl bezproblémový, Čechy byly klidné a (proti Polsku) partizánské hnutí bylo slabé (ještě v první polovině dubna 1945 jezdily německé jednotky přes Čechy bez jakýchkoli problémů) a pancéřový vlak ohrozit nemohlo. Potíže se daly očekávat až na jihu Čech a v Rakousku v souvislosti s nálety amerických „kotlářů“, kteří se zaměřovali speciálně na vlaky. Ovšem je rovněž možné, že při úprku z Vratislavi vlak žádný cíl neměl. Uklidit se musel okamžitě, protože ruské tanky jely na plný plyn a mohly dorazit každým dnem. Na nebi byly ruská bitevní letadla, která střílela po všem, co se hýbala a jejich kanóny prorážely pancíře tanků stejně spolehlivě jako kotly lokomotiv. Takže logické okamžité a dočasné řešení bylo odjet těch zhruba 70 kilometrů do Ksiaže a tam ukrýt před letadly vlak v tunelu a čekat na další rozkazy. Protože v tom zmatku ruské ofenzivy v Berlíně nebyl pravděpodobně nikdo, kdo by srozumitelně formuloval bojový a jízdní rozkaz – kdy a kam po které trati jet, kde vzít uhlí pro lokomotivu, kde vzít jídlo pro vojáky a podobně.
V narativu se podprahově vnucuje je myšlenka, že vlak s nákladem cenností přijel do Ksiaže, která byla liduprázdná a opuštěna, proto mohla osádka a ochranka vlaku bezpečně a beze svědků cenný náklad ukrýt do tunelu pod zámkem, portál tunelu u odbočky z hlavní trati vyhodit do povětří a zaminovat.
Jenomže velmi snadno dohledáme, že tomu tak nebylo.
Ksiaž byla oblíbeným zámkem Himmlera i Hitlera. Zámek zabavili původním majitelům již v roce 1939 – mimochodem v té době byla Ksiaž na území Německa a nikoli Polska – Polsku toto území připadlo až po válce – viz například mapu zde:
Nacistická polovojenská organizace „Todt“ vstupuje na hrad Książ již v roce 1941, probíhají intenzivní práce, pravděpodobně se zde připravuje jedno z Hitlerových hlavních velitelství.
Během této doby jsou také vybudovány podzemní chodby pod hradem a čestným nádvořím s výtahovou šachtou hlubokou 40 metrů ústící před hlavním portálem.
V této době se zde buduje i tunel pro železnici, aby Hitler mohl vlakem přijet až k výtahu, který jej zaveze přímo před vchod do zámku. O důležitosti podzemí a zámku svědčí fakt, že na začátku roku 1945 Němci přerušili práce, zahynulo zde mnoho vězňů, (bylo jich nasazeno až 50 tisíc), pracovalo se nepřetržitě. Stavbu dozoroval ministr zbrojení Albert Speer. Na Hitlerův přímý rozkaz se v lednu 1945 opět práce rozeběhly v plném rozsahu, skončily, až když se fronta přiblížila a Rusové byli na dostřel. Rusové obsadili Ksiaž až 8 května a později část vyhodili do povětří.
Ten časový rozdíl mezi 13 únorem (obklíčení Vratislavi) a 8 květnem (příjezd rudoarmějců do Ksiaže) je docela dlouhý (přes 80 dnů), ale vysvětlitelný. Pro Rusy byl žolíkem Berlín a na ten se hnali, na tanky si psali nápisy „Na Berlín“. Nějaké hnízdo v Sovích horách je zjevně příliš nezajímalo. Hlavní směry útoků jsou k vidění zde:
Opravdu si někdo myslí, že těch 80 dnů nechali esesáci na Ksiaži vlak plný zlata parkovat v tunelech pod zemí a nic s tím neudělali? Opravdu si někdo myslí, že v mezičase tuto situaci neřešil nějaký generál v Berlíně? O tom ten vojáček z doprovodu vlaku nic vědět nemusel, jeho poslední kontakt s tím vlakem byl, když ho zaparkovali v podzemí předali ochranu vlaku oddílu SS (těch tam bylo dost a dost) a jemu zřejmě strčili do rukou flintu a poslali bojovat na frontu. A v paměti si tento vojáček uchoval vzpomínku na ohromný poklad, který naposledy viděl ve vlaku v podzemním tunelu pod zámkem Ksiaž.
Kam ten poklad mohli z Ksiaže repatriovat? Protože v tom tunelu zcela jistě nezůstal.
Drobná stopa vede do Čech, protože to byl jediný směr, který má logiku. Čechy byly v té době klidné a bezpečné, povstání začala bouchat až v dubnu. Do nevelké vzdálenosti od Ksiaže – Lázní Velichovka - se nastěhoval štáb velení skupiny Mitte pod velením generála – později polního maršála - Ferdinanda Schörnera. Ten nedisponoval ani koncem války zrovna malou silou. Schörnerova armáda tehdy čítala asi 900 tisíc vojáků. „Disponovala asi 9400 děly a minomety, 2400 tanky a měla přes tisíc letadel,“
Schörnerův štáb měl přes tři tisíce lidí a v nedaleké Jaroměři parkoval jeho štábní vlak. Z Velichovek do Ksiaže je to po silnici 90 kilometrů, po železnici asi ještě méně. Že by Schörner nechal bez povšimnutí vlak plný pokladů, který měl na dosah ruky? Protože komunikace fungovala a hlášení z Ksiaže bezpečně pravidelně dosahovala Hitlerův bunkr v Berlíně.
Máme snad na dosah ruky i přímé svědectví. Záhadolog Arnošt Vašíček se prý setkal se svědkem, který má důkazy, že zlatý vlak dojel až na území tehdejšího protektorátu.
Nakonec Němci z Ksiaže odváželi i vzácné chovné stádo koní – a zlato by nechali pod zemí?
„V roce 1945 bylo rozhodnuto o evakuaci hřebců z Ksiaže do saského hřebčína Moritzburg. Jejich přesun začal 5. března, ale cílovým místem se nakonec stal protektorát Čechy a Morava.“
Shrnutí
Předpokládaná skutečnost na základě indicií a známých informací.
Po zahájení útoku Rudé armády přes Vislu došlo v Slezsku k panice a zlato, cennosti, umělecká díla a valuty z Vratislavy byly uloženy ve vlaku a někdy po 19 lednu evakuovány do tunelu pod zámkem Ksiaž. Jako člen jednotky ochrany vlaku byl i voják, jehož jméno neznáme a který později na smrtelném loži učinil výpověď.
Ochranu stojícího ukrytého vlaku převzala posádka Ksiaže (patrně členové SS) a vojenská ochranka z Vratislavy byla pověřena jinými úkoly.
Informaci o vlaku plném cenných depozit byla předána do Berlína. Tam se profesionálně připravil další transport a ochrana vlaku. Někdy v následujících týdnech vlak opustil podzemí Ksiaže a přesunul se do Jaroměře pod ochranu armády generála Schörnera (nebo spíše jeho zástupce, Schörner fyzicky přijel do Velichovek z Hitlerova hlavního stanu až 15 dubna 1945 a vlak tam patrně dorazil dříve).
Další osud pokladu, (nebo jeho nejcennější části) je komplikovaný a popíši jej v některém dalším blogu.
Závěr
Samozřejmě, že je velmi snadno možné, že se mýlím a vlak je pořád v podzemí zámku. Vlak může obsahovat celý poklad, nebo poklad bez jeho nejcennějších částí. Mohlo se stát, že v důsledku poškození trati bombardováním nebo partizánské akce, případně nějaké technické závadě na lokomotivě, bylo nemožné s vlakem odjet. V takovém případě se klidně mohlo stát, že byly odvezeny pouze nejcennější kusy pokladu (zlato, diamanty) a zbytek (sochy, umělecká díla) tam pořád ještě je.
Pokud někdo chce poklad ve zlatém vlaku hledat, může se na zámek Ksiaž kdykoli vypravit. Autem je to z Prahy 200 kilometrů a tři hodiny jízdy. Zámek sám je nádherný – zcela právem mu říkají Polské Versailles. V rámci přehlídkových okruhů je prohlídka nacistického podzemí a stojí za to. Akorát v takové obrovské památce nemají infocentrum a paní v pokladně neuměla jinak než polsky. Marné byly pokusy vysvětlit jí česky, slovensky, polsky, rusky, anglicky a německy, že nechceme lístek na dnes ale až na zítra. Trvalo to čtvrthodinku, a nakonec musel s překladem pomoci náhodný návštěvník. Takže doporučuji – nejdříve si v googlu nechte přeložit do polštiny, co chcete, a pak se teprve pokuste koupit lístek.
Okolí zámku je rovněž nádherné a obsahuje další atrakce. Určitě je lepší hledat poklad v tak krásném a bezpečném prostředí, než se honit s rýčem ve vedru mezi hejny moskytů a jedovatými hady za pokladem kapitána Kidda v Karibiku nebo na Seychelách.
K hledání ani není potřeba lopata nebo krumpáč. Vlak dlouhý 100 nebo 150 metrů, navíc pancéřový, představuje velký zásah do fyziky zemin a hornin v podloží. Samozřejmě, že první, co napadne amatéra je GPR (podzemní radar) a magnetometr. Tyto metody již hledači použili, ale zatím bez úspěchu. Co z nedestruktivních metod použito nebylo, byly například elektrické odporové metody. Ocel (nejenom vlaku, ale třeba i kolejí) má mnohem nižší elektrický odpor (a vyšší vodivost) než zemina (byť zvodnělá) a tedy nějaké výsledky by mohly být. No a nějaký multikabel (nebo pár elektrod a kus kabelu) se v pohodě vejde do kufru osobního auta. A je to metoda nedestruktivní, takže proti jejímu použití by žádný rozumný argument být neměl. Totéž refrakční seismika, protože obezdívka tunelu (nebo i ty koleje a vlak) budou mít výrazně vyšší rychlost seismické vlny. Profesionálního geofyzika by možná napadlo ještě ledacos jiného.
Vlastní tunel geofyzikou nenajdete, zjistit prázdný prostor je jedna z nejtěžších (a často nemožných) úloh geofyziky.
Pokud se do toho někdo pustí, tak mu přeji dobrý lov.
