Článek
Teze, kterou jsem tu párkrát potkal:
„Přistání Indů na Měsíci super, ale nebylo by lepší, kdyby země s XY % populace pod hranicí chudoby, investovala do něčeho jiného?“
Krátká odpověď: Ne, nebylo.
A teď ta dlouhá.
Indie dokázala přistát na povrchu Měsíce se sondou, jejíž rozpočet byl přibližně 74 miliónů dolarů.
To je přibližně polovička rozpočtu filmu Interstellar.
Chápete to? Dokázali poslat kus železe na jiný svět za polovičku toho, co stálo natočit film, ve kterém by na konci všichni dávno umřeli, než by sekundová ručička dokázala vyběhat složitou zprávu, která měla zachránit svět.
Bavíme se tady o nějakých 1,6 miliardy českých korun.
Což je přibližně něco mezi 1 až 11 kilometrů české dálnice.
A já se vás teď ptám:
Jak by Indii vytrhlo, kdyby postavili pár kilometrů dálnice navíc?
Ubralo by to chudobu? No, spíš moc ne.
Protože lidí na světě, co umí postavit dálnici, je víc než dost.
Tímhle konkurenční výhodu v mezinárodní globalizované ekonomice moc nezískáte.
Opět, je to pěkně vidět u nás.
V Česku je šumák, že jinde, třeba v Indii, umí stavět dálnice levněji a třeba i o stejné kvalitě.
Naopak zemí, které dokáží vyrobit něco, co pak spolehlivě funguje ve vesmíru a tam do dokáže udělat psí kusy, je vlastně docela málo.
Pokud tak světu ukážete, že to umíte, snadno se stane, že si u vás podobnou věci někdo objedná.
Snadno tak k sobě do země přitáhnete zakázky.
A to v sektoru, ve kterém zaměstnáváte vysoce kvalifikované profese a ve kterém vyrábíte něco s vysokou přidanou hodnotou.
Win-win, aneb typ sektoru, který se snaží získávat celý rozvinutý svět. Včetně nás.
Navíc a na to se rádo zapomíná.
Ta sonda, co letí k Měsíci, neveze na své palubě 74 miliónů USD.
Možný to některé z vás překvapí, ale ona na své palubě neveze peníze žádné.
Každá rupie, co ta sranda stála, zůstala totiž pěkně dole na Zemi, povětšinou v Indii.
Těch 74 mil. USD jsou tak peníze, které se rozpustily v platech místních expertů a expertek, ale i v řadě průmyslových podniků, kde se jednotlivé díly sondy vyráběly.
Nebavíme se tak o penězích, které někdo vyhodil do vesmíru, ale které pomohly rozvoji high-tech sektoru… a které daly mnoha velice kvalifikovaných lidí práci.
A víte, co ještě tím Indie získala?
Spoustu srdcí v mladé generaci.
Tahle mise totiž v Indii znamenal hodně.
Tak jako Apollo v USA, i tady bude mise inspirovat spoustu žáků a žákyň, aby šli studovat technické nebo vědecké obory.
A i když ne všichni pak budou vyrábět kosmické sondy, skončí mnoho z nich v oborech, které dnes pokládáme za hnací motor 21. století.
Indie tak nevyhodila 74 miliónů USD do černé díry, jak se občas můžete dočíst v diskusích, ale naopak je velice rozumně investovala do rozvoje své budoucnosti.
Tak trochu dost jim to závidím.
