Článek
Bez filozofie lze žít. Lze přežít, vydělávat, dokonce i milovat. Stůl tří nohou stojí, a tak nikoho nenapadne, že mu něco chybí. Ale člověk není kus nábytku. Je bytost, která hledá rovnováhu – i když si to odmítá přiznat.
V moderní době jsme si vystačili s třemi nohami. Logika. Výkon. Výsledek. Zbytek jsme odsunuli mezi zbytečné. Kdo dnes potřebuje filozofii? Není to luxus? Přívěsek k realitě, kterou je třeba „řešit“, ne rozjímat o ní?
A tak stůl stojí. Ale kýve se.
Když chybí čtvrtá noha, všechno ztrácí jemné vyvážení. Ne hned. Ne nahlas. Ale tiše. Lidé se usmívají, a přitom nevědí proč vstávají. Dělají správné věci, a přitom ztrácí vnitřní směr. Mají práci, vztahy, výsledky – a stejně v nich něco naráží na prázdno. To prázdno není chybou systému. Je to chybějící noha.
Filozofie není o velkých slovech. Je o tichých otázkách, které si málokdo dovolí položit: Proč žiju tak, jak žiju? Kam vede cesta, kterou jsem si nezvolil, ale přijal jako normální? Jak poznám, že to, co dělám, má skutečný smysl – ne jen účel?
Bez této nohy můžeme dál stavět domy, budovat firmy, vychovávat děti. Ale stavíme je na nestabilním stole. Dřív nebo později se někde něco zřítí – a my budeme říkat, že to byla náhoda, osud, únava. Možná to byla jen čtvrtá noha, která chyběla.
Člověk není navržen na fungování. Je navržen na bytí. A být znamená i myslet. Ne jako nástroj, ale jako směr. Ne abychom něco vyřešili, ale abychom něco pochopili. To je filozofická noha. Tichá. Neviditelná. Ale když tam je, všechno drží pevněji.
Je těžké o ní psát, protože není věcí návodu. Nelze ji přišroubovat jako v IKEA. Je to vnitřní struktura, kterou si člověk musí postavit sám. Často právě tehdy, když se mu rozklíží život. Když staré jistoty nestačí. Když výkonnost, logika a cíle nestačí.
Pak možná člověk pochopí, že nepotřebuje nový stůl. Potřebuje čtvrtou nohu.
V době výkonu, cílů a logiky jsme zapomněli na jednu věc. Nechybí nám další plán ani nový návod – chybí čtvrtá noha. Ta, která nedrží věci pohromadě silou, ale smyslem.
Ne aby všechno fungovalo. Ale aby to dávalo smysl.
V Labyrintu myšlenek se tomu říká: „tíha, která drží svět, i když ji nikdo nevidí.“
---
Zůstaňme ve spojení:
Chcete vidět nové články hned, jak vyjdou? Sledujte mě i na sociálních sítích:
Instagram: @labyrintmyslenek
Facebook: facebook.com/labyrintmyslenek
