Článek
Už pět století provádí Zemská unie (federace 85 planet) expanzi napříč galaxií. Po sérii katastrof však vznikl zákon: pokud je planeta primitivní, nesmí být kontaktována. A právě v této šedé zóně operuje SDPP – Služba pro dohled nad primitivními planetami. Hlídá světy, které se nesmí probudit příliš brzy. Jedním z takových agentů byl i Mark Stone.
Někde v zapomenutém koutě galaxie
Kde se zákony ohýbají podle toho, kdo má větší kanón u pasu, sedí muž. Má šedé oči, ruce od střelného prachu a pohled, který tě rozebere dřív, než otevřeš pusu. V ruce sklenka whisky, po boku android, kterému bys nesvěřil psa – ale on mu svěřil svůj život. A za nimi žena. Jediná, kvůli které by spálil půl galaxie, kdyby ji někdo ohrozil. Jmenoval se Mark Stone. A tohle už není jeho éra.
Když pravidla nestačí
Služba pro dohled nad primitivními planetami – SDPP. Elegantní název pro úřad, který říkal: „Dívej se, ale nezasahuj. Sleduj, ale nezkoušej měnit běh dějin.“ Stone? Ten poslouchal. Jenže pak se rozhlédl. A viděl otrokyni přikovanou ke skále. Viděl kněze pálit knihy. Viděl hladové děti, zatímco vládci pili víno. A v tu chvíli odložil rozkazy. Ne ze vzpoury. Ale ze svědomí. A poprvé – zdaleka ne naposled – porušil zákon.
Ray a Elsa, jeho svědomí a jeho stín
Ray. Android. Ale ne ta sterilní, bezduchá verze z katalogu. Ray byl tichý, rychlý, přesný – a kdybys nevěděl, že ho sestrojili lidé, přísahal bys, že má duši. Možná hlubší než ty. Možná hlubší než Stone sám. Elsa Swensonová. Ne anděl. Ne děvka. Ale žena, co věděla, jak tě rozebrat pohledem. Byla Markovi přístavem i bouří. Věděla, kdy mlčet, a kdy říct jediné slovo, které ho dokázalo zadržet od přestřelky. Nebo od odchodu.
Generál Khov a zákony, které bylo třeba porušit
Khov. Šéf. Symbol SDPP. Byl přesný jako Ray a tvrdý jako čepel v zádech. Ale nebyl slepý. Věděl, že Stone je jediný, kdo dokáže udělat špinavou práci tak, aby galaxie přežila se ctí. Neřekl to. Nikdy. Ale dal mu prostor. Ticho před akcí. Odsouhlasenou ne-souhlasnost.
Jean-Pierre Garen a galaxie, která měla duši
Garen psal jako muž, co znal víc, než řekl. Nepsal sci-fi. Psali o něm, že je to jen pulp – levná braková literatura. Hloupost. To, co vytvořil, bylo příběhem svědomí v době syntetiky. Psal o whisky, protože věděl, že někdy tě zahřeje víc než výplata. Psal o sexu, protože věděl, že tělo není hřích. Psal o činu, protože věděl, že jen přihlížet nestačí. A hlavně – nepsal hrdinu. To my jsme z něj udělali hrdinu tím, že jsme si ho zamilovali.
Proč by dnes Stone neprošel cenzurou
Moc whisky. Moc žen. Moc zásahů bez papíru. Mark Stone by dnes skončil. Na Twitteru. Ve vládní zprávě. U auditu AI. Ale právě proto ho potřebujeme víc než kdy dřív. Protože dnes máme moc úředníků. Ale málo mužů. Málo RAYů, kteří neřeknou nic, ale postaví se vedle. Málo Els, co řeknou: „Zůstaň, Marku.“
Takže… kam se poděl Mark Stone
Je v nás. V těch, kdo se ráno kouknou do zrcadla a nečekají pochvalu. V těch, kdo vědí, že jednat podle svědomí je někdy trestné. Ale nezbytné. Možná je Stone dnes na planetě, kde není síť. Kde se pije skutečná whisky. Kde androidi mlčí a ženy mluví očima. A možná se vrátí. Ale jen pokud si to zasloužíme.
V Labyrintu Myšlenek se tomu říká: „Zákon porušíš. Ale čest? Tu musíš nést i tam, kde ji svět už přestal dávno hledat.“
---
Zůstaňme ve spojení:
Chcete vidět nové články hned, jak vyjdou? Sledujte mě i na sociálních sítích:
Instagram: @labyrintmyslenek
Facebook: facebook.com/labyrintmyslenek
