Článek
Ztracená ctnost pravdy
Stojíme uprostřed doby, kdy pravda přestala být ctností. Už není ceněna, ale podezřelá. Když ji někdo vysloví nahlas, stává se terčem. Když o ní někdo mlčí, získává klid. A tak se začínáme ptát: kdo dnes ještě vůbec stojí o pravdu?
Kdysi se pravda hledala jako poklad. Byla světlem, které osvětluje temnotu. Dnes je spíše jako zrcadlo, které odhaluje to, co nechceme vidět. A právě proto se ji mnozí bojí. Ne proto, že by neexistovala, ale proto, že by je donutila přehodnotit pohodlné pozice.
Obrácení důvěry a ticho vzdělaných
Dříve platilo, že vzdělaní lidé hledali pravdu a chránili svobodu projevu. Dnes často právě tito lidé tvoří hradbu kolem stávajícího systému. Akademici, experti, novináři – mnozí se připojili k vězení ideologické loajality. Naopak lidé z tzv. „obyčejného světa“ často jako jediní říkají nahlas to, co si ostatní jen myslí.
Šlo o nenápadné překlopení světa. Ti, kteří měli být světlem, se stali mlčenlivými. Ti, kdo byli označováni za neinformované, začali mluvit nejjasněji. Důvěra se přesunula. A s ní i odvaha klást nepohodlné otázky.
Když se mír stává podezřením
Žijeme v systému, kde je mír podezřelý a pravda narušuje status quo. Pokud prodáváš zbraně, mír tě ohrožuje. Pokud buduješ iluze, pravda je tvůj největší nepřítel. A tak se vytváří narativy, značky, nálepky. „Ruský agent“, „konspirátor“, „dezolát“ – novodobý slovní arzenál na umlčení těch, kteří mluví jinak.
Zpochybnění jako hrozba
Dnes je těžké věřit, ale ještě těžší je ptát se. Kdo zpochybňuje, riskuje vyloučení. Ne z diskuse, ale z celé společnosti. A právě proto lidé mlčí. Mlčení je novým jazykem přežití. Ale právě v tom tichu se rodí právě ta nejsilnější slova.
Síla mlčení v hlučném světě
Někdy není nutné křičet. Stačí nezapadnout. Ticho, které odmítá lež, má větší váhu než tisíce titulků. Pravda nepotřebuje hlasitou obranu. Potřebuje jen, aby ji někdo neustále hledal.
Otázky beze slov
Možná ji nehledáme, protože se bojíme, co v ní uvidíme. Ale stále existují lidé, kteří nezapomněli naslouchat. A to stačí. Protože každý hlas, který nezapomene na pravdu, je hlasem budoucnosti.
A možná právě pro vás, kdo věříte, že už ji znáte – kdo stojíte na straně „správné pravdy“, vzdělanosti a západních hodnot – máme poslední otázku:
- Kdy se pravda změnila v právo přát si smrt druhých?
- Kdy se vzdělanost přestala ptát a začala křičet?
- A kdy se mír stal slabostí, zatímco válka ctností?
Možná jste jen uvěřili, že svobodu lze zachránit obětováním všeho – i těch, které by měla chránit.
Možná jste nepoznali, že v této bitvě už dávno nebojujete za pravdu, ale za iluzi hrdinství, kterou vám někdo prodal.
Možná se nebojíte nepřítele. Možná se bojíte toho, že by pravda mohla být někde jinde.
Nedlužíme druhým svou pravdu. Ale dlužíme jim lidskost. I těm, kteří si dovolili myslet jinak.
V Labyrintu Myšlenek se tomu říká:
„Ztratil ses ve chvíli, kdy jsi začal považovat smrt druhých za přijatelnou cenu za svou pravdu.“
---
Zůstaňme ve spojení:
Chcete vidět nové články hned, jak vyjdou? Sledujte mě i na sociálních sítích:
Instagram: @labyrintmyslenek
Facebook: facebook.com/labyrintmyslenek
