Článek
John Wayne má dnes, 26. května, narozeniny. Všude se objevují vzpomínky na kovboje, hrdinu Západu, nesmlouvavého muže, který stál vzpřímeně i proti větru. Ale slavíme skutečně člověka – nebo jen obraz, který jsme z něj udělali?
Dnes bys slavil. Ale možná právě tím, že neslavíš, říkáš víc.
Někde mezi stínem prérie a třepotem vlajky zůstal člověk,
který unášel svět na bedrech, i když ho nikdy nikdo nepožádal.
Díky za ticho, kterým jsi mluvil.
A za masku, která nebyla tvá – ale nesl jsi ji s hrdostí.
Za život odehrál stovky rolí, ale ta největší – a nejnebezpečnější – se odehrávala mimo filmová plátna. Ta role se nejmenovala Ethan Edwards ani Rooster Cogburn. Jmenovala se: Spojené státy americké během studené války.
Ikona, která přestala být člověkem
Wayne se stal víc než hercem. Byl symbolem. Ztělesněním jistoty. Archetypem muže, který nikdy neuhne, nikdy nepochybuje, nikdy se nerozpadne. A právě tím se stal ideálním nástrojem ideologie – protože vypadat neochvějně, když se všechno kolem hroutí, bylo přesně to, co Amerika potřebovala.
V době, kdy se Amerika bála komunismu víc než smrti samotné, se Wayne stal tváří národní imunity. Když mluvil, zněl jako pravda. Když střílel, vypadal jako spravedlnost. Když se usmíval, Amerika si oddychla, že svět ještě drží pohromadě.
Ale kdo byl ten muž pod tím výrazem?
Wayne a lov na čarodějnice
V roce 1949 se stává prezidentem „Motion Picture Alliance for the Preservation of American Ideals“ – organizace, která vznikla s cílem chránit Hollywood před levicovým vlivem. Oficiálně kvůli ochraně filmu před levicovou infiltrací. Neoficiálně? Spolupráce s FBI v pozadí. Seznamy jmen. Mlčení i hlas. Byl sice hercem, ale začal být i vykonavatelem „kulturní očisty“.
Nevystupoval s násilím, ale s úsměvem. Nehrozil, ale stál. A tím byl silnější než kterýkoli politik. Nebyl politik – byl Amerika samotná. A ta si v něm našla výmluvu, proč se bát, proč vylučovat, proč obětovat svobodu kvůli iluzi bezpečí.
Charisma jako zbraň
Jeho přirozená autorita byla přesně tím, co režimy hledají, když chtějí, aby někdo pronesl „neboj se, všechno je v pořádku“ – i když nic v pořádku není.
Wayne nehrál propagandistické role – on byl propagandou. Ale nikoli jako cynický herec na výplatní pásce režimu. On tomu věřil. Upřímně. A právě to dělá jeho příběh tak tragickým. Ne proto, že byl zneužit. Ale proto, že se nechal zneužít s čistým svědomím.
Kde končí herec a začíná zbraň
Když později mluvil proti protiválečným hnutím, proti „zženštilé Americe“, proti intelektuálům a studentům, nebyl jen starý muž v klobouku. Byl to hromosvod. Posvátný hrdina, kterého nikdo nemohl zpochybnit – protože když zpochybníš Wayna, zpochybňuješ Ameriku.
A tak Wayne nezemřel na rakovinu. Zemřel na to, že už nemohl být člověkem. Jen mýtem. A mýty neumí odpouštět ani pochybovat.
Co dnes slavíme
Dnes má narozeniny. Ale kdo přijde na oslavu? Ticho filmových fanoušků? Nostalgie konzervativních pamětníků? Anebo duch doby, která už zapomněla, že z ideálů se stávají zbraně nejčastěji tehdy, když mají lidskou tvář?
John Wayne není jen jméno. Je to archetyp. A zároveň varování.
Než z někoho uděláme symbol, zeptejme se nejdřív, jestli vůbec chce přestat být člověkem.
V Labyrintu myšlenek se tomu říká: „mýtus, který sežral svého nositele.“
---
Zůstaňme ve spojení:
Chcete vidět nové články hned, jak vyjdou? Sledujte mě i na sociálních sítích:
Instagram: @labyrintmyslenek
Facebook: facebook.com/labyrintmyslenek
