Článek
Ve skutečné džungli nikdo neprosí o přežití.
Tam se nemluví. Tam se jedná.
A taková je i ta naše. Jen místo tesáků máme slova, místo tlapek podpisy.
Ale princip zůstává stejný: Buď jsi součástí řádu, nebo jsi součástí řevu.
Džungle není o tom, kdo je nejhlasitější.
Džungle si pamatuje, kdo přežil beze strachu.
Kdo nezradil sám sebe.
Kdo neustoupil, i když všichni padali.
První princip džungle: Nehledáš útočiště. Vytváříš respekt
Přežití je nízký cíl.
Skutečný hráč neusiluje o to, aby ho nechali být.
Usiluje o to, aby ho brali vážně.
A respekt si nekoupíš. Nevydupeš. Ani neodprosíš.
Respekt buď vzbudíš, nebo se staneš terčem těch, kteří ho mají.
Druhý princip džungle: Mluv klidně. Ale ať se tě bojí i stromy
Řev je pro slabé.
Ten, kdo ví, co dělá, nepotřebuje křičet.
Džungle naslouchá tichu.
A když někdo mlčí, ale přesto ho všichni sledují – tehdy víš, že nehraje jejich hru.
On je ta hra.
Třetí princip džungle: Není slabost nebýt agresivní. Slabost je být předvídatelný
Džungle tě nesežere, když nejsi krutý. Sežere tě, když tě prokoukne.
Neukazuj zbraně – ukaž možnosti.
Nevyhrožuj – buď možností, se kterou ostatní počítají při každém tahu.
Nejsilnější není ten, kdo útočí první. Ale ten, koho si nikdo netroufne vyprovokovat.
Čtvrtý princip džungle: Nepotřebuješ smečku. Potřebuješ klid v očích
Hledat spojence z nouze je slabost.
Skutečný hráč nečeká, až ho někdo podpoří. On už rozhodl.
A kdo to vidí, přidá se. Ne z loajality. Ale z pochopení síly.
Síla není počet. Síla je postoj.
V džungli se totiž nebojí toho, kdo má lidi. Bojí se toho, kdo lidi nepotřebuje.
Pátý princip džungle: Hranice neurčuješ křikem. Ale tím, co nikdy nedovolíš
V džungli neexistují žádní moderátoři. Jen ten, kdo dovolí – a ten, kdo nedovolí.
Buď jsi ten, kdo nastavuje tón.
A nebo jsi ten, koho jiní ladí podle svého.
Lidé tě nezneužijí kvůli tomu, jací jsou.
Zneužijí tě kvůli tomu, co si necháš líbit.
Šestý princip džungle: Jak přežít v džungli. A nezměnit se v to, co tě chce sežrat
- Nechtěj být neviditelný. Buď vidět tak, že tě nikdo nechce přehlédnout.
- Neřvi s ostatními. Mluv, když to má váhu. A mlč, když ostatní ztrácí tvář.
- Neztrať hlavu. Ani když tě obklíčí. Právě tehdy se rozhoduje, kdo jsi.
- Nedělej ze sebe kořist. I když nemáš zuby, můžeš mít páteř.
A hlavně: drž si styl. I když kolem prší krev a všichni hrají špinavě, ty nemusíš. Džungle tě možná zkouší – ale ty ukazuješ, že i tady se dá zůstat svým.
Ale pozor: Zákon džungle není o tom, že klid znamená mlčet navždy. Klid je výchozí stav. Výsadní postavení těch, kdo vědí, kdo jsou. Ale když někdo překročí hranici – pak už neodpovídáš kompromisem. Odpovídáš postojem, který se nedá přehlédnout. Ne protože chceš dominovat. Ale protože někdy jediný způsob, jak zůstat člověkem, je přestat mlčet.
Zákon zůstává: Džungle tě možná nesežere. Ale když zůstaneš člověkem, začne tě respektovat
Džungle se nezmění. Bude křičet, rvát se, škrábat a testovat tvé hranice.
Ale nehraješ o přežití. Hraješ o sebe.
A to je jiný druh vítězství – ten, co není slyšet, ale mění všechno.
Buď jsi v ní jako ten, kdo se plazí.
A nebo jako ten, kdo se neohne – ale všechno kolem něj ano.
