Článek
Určitě jste to zažili. Je pozdní večer, v domě je ticho, jen vy a tlumené světlo v koupelně nebo v předsíni. Stojíte před zrcadlem a na zlomek vteřiny vás zamrazí. Máte ten neodbytný pocit, že na druhé straně skla je něco víc než jen váš odraz. Že ten obraz, který vidíte, se na vás nedívá… on vás sleduje. Vítejte ve světě fenoménu zvaného „Mirror People“ neboli Zrcadloví lidé.
Více než jen kus skla: Věda nám sice řekne, že zrcadlo je jen sklo se stříbřenou vrstvou, které odráží světlo. Ale jako někdo, kdo se zajímá o historii a nevysvětlitelné jevy, vím, že lidstvo zrcadla odjakživa vnímalo jinak. Od starověkého Egypta až po viktoriánskou Anglii se věřilo, že zrcadla jsou okna do „onoho světa“. Proč myslíte, že se v domech, kde někdo zemřel, dodnes v některých rodinách zakrývají zrcadla látkou? Prý aby duše nezůstala uvězněna v odrazu.
Když se odraz pohne po svém: Zahraniční fóra a archivy paranormálních jevů jsou plné svědectví, která se shodují v děsivých detailech. Lidé popisují, že jejich odraz v zrcadle udělal pohyb o milisekundu dříve nebo později než oni sami. Nebo že se v koutku zrcadla objevila vysoká, tmavá postava bez obličeje, která v reálné místnosti nebyla.
Tady končí veškerá sranda a selský rozum dostává zabrat. Je to jen optický klam způsobený únavou mozku, takzvaný Troxlerův efekt? Nebo jsme skutečně narazili na formu inteligence, která obývá prostor mezi dimenzemi?
Mám tady tři krátké přiznání:
1. Díval jsem se do svých očí v zrcadle, když jsem najednou cítil, jak mi v pokoji klesla teplota. Můj odraz v zrcadle se na mě najednou neusmál, ale jeho výraz se změnil v naprostý vztek, zatímco já jsem stál s kamennou tváří. Ten ‚druhý já‘ pak pomalu zvedl ruku a dotkl se skla zevnitř. Ten zvuk škrábání nehtu o sklo slyším dodnes.
2. Po deseti minutách zírání do vlastních očí se můj obličej začal deformovat. Najednou jsem tam neviděl sebe, ale starého muže s hlubokými jizvami, který na mě vypadal prosebně. Když jsem sfoukl svíčku, cítil jsem, jak mi kolem ucha proletěl závan studeného vzduchu, jako by ten někdo právě vyšel ven.
3. Čistila jsem velké zrcadlo v prázdném pokoji. Když jsem ho otřela, viděla jsem v něm odraz postavy, která seděla na posteli přímo za mnou. Otočila jsem se, ale postel byla prázdná a ustlaná. Když jsem se podívala zpátky do zrcadla, ta postava tam pořád byla a prstem si přejela přes rty, jako by mi říkala, ať mlčím.
Proč o tom píšu právě teď? Při psaní mých knih často narážím na příběhy lidí, kteří tvrdí, že skrze zrcadlo k nim promlouval někdo z jejich minulosti. Jako hledač pravdy se ptám: Co když je zrcadlo brána, která se za určitých podmínek – třeba při správné fázi měsíce nebo určitém psychickém rozpoložení – pootevře?
V rámci své práce s vodou vím, že hladina je také zrcadlo. A staré legendy říkají, že kdo se příliš dlouho dívá do hluboké vody, uvidí tam věci, které by raději vidět neměl. U domácích zrcadel je to podobné.
Moje rada na závěr: Až se dnes večer půjdete umýt, zkuste se do zrcadla nedívat příliš dlouho. A pokud ano, sledujte oči svého odrazu. Pokud mrkne dřív než vy, raději jděte rychle spát.
Máte s tímto fenoménem vlastní zkušenost? Stalo se vám někdy u zrcadla něco, co nedokážete vysvětlit? Napište mi to do komentářů nebo do soukromé zprávy. Vaše příběhy jsou to, co mě žene dál v pátrání.
