Článek
Pokud shrnu co se tu omílá dokola. Odpůrci argumentují prakticky jen zneužitelností a nárůstem případů v zahraničí. Zajímavé je, že příznivci mají argumentů podstatně víc - úleva nesnesitelně trpícím, umožnění důstojněšího odchodu oproti drastickým koncům různými sebevraždami lidí, kteří se stejně rozhodnou po svém aj.
No nemá cenu tady opakovat moudra jiných, spíš přidám něco ze své hlavy. Tak vzhledem ke svému věku už člověk uvažuje i o konci a občas na to přijde i řeč při různých debatách. Prakticky jsem ještě nepotkal člověka, který by souhlasil s umíráním v bolestech (nemyslím jen fyzických, oni ty psychické jsou možná ještě horší) jako ležák někde v LDN. Tady je první ze záhad, proč je takový odpor proti eutanazii. Buď si ti zarytí odpůrci neuvědomují, jak snadno se člověk do takového stavu dostane, nebo mám kolem sebe „divné lidi“.
Taky jsem potkal pár naivků, co se oháněli vyspělým zdravotnictvím - od bolestí vám pomůžou, psychiku napraví, není nemoci co by byla tak nesnesitelná, aby bylo nutno odcházet na základě svého rozhodnutí. Tak zažil jsem ve svém okolí a nakonec i v rodině rakovinu v posledním stadiu, ALS postupující od shora dolů i od spodu nahoru, paliativní péči a mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsou stavy, kdy díky chybějící eutanázii si člověk odchodu z života opravdu „užije“ bez jakékoliv důstojnosti a klidu včetně nejbližšího okolí.
Chápu doktory, nejbližší členy rodiny, přátele, že není i přes prosby umírajícího možné mu pomoci na onen svět. Prostě to nejde. Kdo tento stav nezažije, nepochopí. Jenže když už se do tohoto stavu dostanete, jsou prosby umírajícího neschopného už téměř ničeho to nejhorší, co ve vás zůstane asi navždy.
Bývávaly doby, kdy člověk cítící svůj konec zkrátka odešel do pralesa a tam jeho život skončil. Teď, kdy je pod dohledem doktorů zkrátka umírá co nejdéle a vůbec se nebere ohled na to, že už třeba o ten dohled vůbec nestojí a zkrátka chce jen konec. Tak někdo se k takovým věcem třeba nachomýtl a je mu jasné, že v tom posledním stavu mu níkdo nepomůže a spíš se budou snažit to utrpení jen prodloužit. Teď je otázka, kolik takových lidí odejde raději dříve než později, kolik je vlastně těch zbytečných sebevražd jen ze strachu, že konec života bude jen utrpení, které nepůjde z vlastního rozhodnutí ukončit.
Celé je to trošku pokrytecké. V době, kdy umíral mně nejbližší člen rodiny nepředstavitelně trýznivým způsobem, odvážel známý na veterinu psa. Měl už věk, nemoci a hlavně přestávala mu sloužit noha. Na radu veterináře to jeho utrpení raději ukončili injekcí, aby se chudák netrápil. Tak my jsme měli pohřeb až za 3 měsíce… To je další ze záhad - ke zvířatům se chováme líp než k sobě navzájem. Když si promítnu, co debat se vede okolo zvířat (týrání, množírny, špatné zacházení…), nedokážu vůbec pochopit současný stav okolo eutanazie.
Jasně, ten argument zneužitelnosti je fakt vážný. Ale rozhodně nemůže přehlušit denní děsivé zážitky lidí, kteří odklízejí zbytky po chudácích, kteří se rozhodli odejít fakt nedůstojnými způsoby, utrpení lidí, kteří odcházejí za opravdu krutých podmínek navzdory péči, které se jim dostává. Vůbec by se nemělo tohle téma „házet přes palubu“, ale naopak ho začít řešit na základě jasných argumentů, faktů a čísel. Statistiky o sebevraždách se sice moc neprezentují, ale jako základ pro další rozhodování by se použít měly, diagnózy, kde není o čem diskutovat (ALS, rakovina, apod. v konečných fázích), zkušenosti ze zahraničí, kde už se něco takového praktikuje.
Ať už se kolem toho omele cokoliv, měl by se použít hlavně selský rozum a trošku upozadit náboženské mýty. A třeba trošku srovnat práva jaká mají zvířata a jaké mají lidi. Mám takový dojem, že v případě eutanázie jsou na tom líp a až taková diskuze o tom nebyla.
