Článek
Ten jediný a nejdůležitější člověk, o kterého jde ve tvém životě, jsi TY.
Nikdo jiný. Sobě nemusíš nic nalhávat, ani se o ničem přesvědčovat.
Máš své potřeby, touhy a cíle a můžeš dokázat v životě cokoli.
Často věnujeme více času a sil ostatním, než sobě a to není správné, protože ve chvíli, kdy víc dáváme, než přijímáme, zákonitě dojde dřív nebo později k deficitu, který se dotkne nás samotných a ze kterého se pak budeme dostávat mnohem déle, než kdybychom měli v životě na prvním místě sebe.
Chápu, že je to velmi těžké, protože odmalička jsme tlačeni k výkonu, odpovědnosti za vše co nám do živote přichází a společnost očekává… očekává to, očekává tamto, ale kde je v téhle cestě srdce? Někdy je potřeba se zastavit, nadechnout a počkat.
A v tu chvíli požádat o pomoc svého Strážného anděla. JE JEDNO, JESTLI NA NĚJ VĚŘÍŠ, NEBO NE, prostě to udělej, protože můžeš tím něco ztratit?
Nemusíš na to být sám, nebo sama…
K tomu, abyste šli vždy správným směrem, musíte být sami k sobě vždy upřímní. Nikdy si nic nenalhávejte, pojmenujte pro sebe věci tak, jak jsou. Jen díky tomu budete vždy přesně vědět, jaké jsou vaše potřeby a za čím máte v životě jít.
A naopak, pokud k sobě nebudete upřímní, budete si nalhávat to či ono, nikdy se neposunete tak daleko, jak byste mohli, a nikdy nebudete na té nejlepší cestě, protože budete svůj život přizpůsobovat domněnkám a upraveným potřebám, což vás ale nikdy neučiní stoprocentně spokojenými.
Dokud je vám dobře, je všechno tak, jak má být. Nikdy byste se ale neměli sklonit sami před sebou jen proto, že nevíte, jak něčeho dosáhnout, nebo si myslíte, že toho nedosáhnete.
Nikdy nelžete sami sobě v tom, jak vám je a co byste si přáli od života.
Často slyším, jak lidé říkají „mně to stačí“. A pokud jim to opravdu stačí, pak je to samozřejmě v pořádku. Pokud to ale říkají, a přitom mají touhy převyšující jejich aktuální možnosti, je to jen nalhávání sobě samotnému. To se často děje, když lidé neví, jak to „něco víc“ získat, jak to vybudovat, dosáhnout, nebo mají o sobě nízké mínění, nevěří si, žijí v bublině domněnek toho, že pro ně to není.
Budu ale mluvit k vám, protože vy svou cestu nevzdáváte a hledáte, proto také čtete tyto řádky. Hledejte, zkoumejte, zkoušejte, objevujte a používejte nové a nové možnosti toho, jak se v životě posouvat napříč jeho oblastmi.
Vždy chtějte od života alespoň malinko víc, než máte teď, protože ta touha, to přání, vás nenechá zastavit se a stagnovat. Když něčeho dosáhnete, odpočiňte si, pokud je to potřeba, nadechněte se, naberte síly a začněte hledat, co dalšího můžete posunout o kousek výše. A tak jděte pořád dál a dál, krok za krokem, kilometr za kilometrem.
To ale není všechno.
Je důležité, abyste ukazovali dalším lidem, že je to možné, že změna je možná. Někdy malá, jindy větší, ale že nic není dáno předem a nic není neměnné.
Nemusíte psát knihy ani dělat velké věci. Jen když vám přijde do životní cesty někdo, komu můžete poradit, koho můžete pár větami nasměrovat tam, kde to pomohlo vám, nebo tam, kde víte, že to pomůže jemu, udělejte to.
Udělejte to, protože tomu člověku můžete jednou radou přehodit výhybku a změnit jeho život k lepšímu stejně, jako někdy jiná rada, impuls od života nebo cokoli jiného pomohlo vám.
Buďte ale také připraveni na to, že vaše rada může zůstat nevyužita.
Buďte připraveni na to, že vás lidé nemusí poslouchat. A i když uvidíte,
že si ubližují, nechte je jít svou cestou. Vy jste svůj úkol splnili a je na
každém, zda se rozhodne vaši radu přijmout, či nikoli.
