Článek
INFORMACE TVOŘÍ A UDRŽÍ SVĚT NEBO HO ZNIČÍ
Úvod: Těšte se, zde se mnohokrát ozve „proč“ a stejně tak často „proto“.
Vstupní informace: Mozek nám v chápání informací často hází klacky pod nohy. Nejčastější chybou čtenáře je konfirmační zkreslení. To je stav, kdy máme tendenci věřit informacím, potvrzujícím naše stávající přesvědčení a ignorovat ty, které ho vyvracejí. Bez rizika chápat svět informací lze jen když jsme ochotní změnit názor, když se objeví nová ověřená fakta. Algoritmy jsou naprogramované, aby vám ukazovaly obsah, který ve vás vyvolá silnou emoci, protože u toho vydržíte nejdéle. A k tomu se připojí tzv. informační bubliny, kdy vám systémy podstrkují to, s čím už souhlasíte. To je vás vyvolá iluzi, že váš osobní názor sdílí velmi mnoho lidí.
Motto: Život je stejně jako auta nebo válka v podstatě hybrid.
Protože hybrid je „kříženec“. ZDE vysvětlení: Pojem hybridní označuje jakýkoli systém, objekt nebo organismus, který vznikl kombinací dvou či více různých prvků, technologií nebo genetických linií s cílem využít specifické přednosti každého z nich. V obecném smyslu jde o spojení různorodých složek do jednoho funkčního celku, který vykazuje nové možnosti.
Jak chápat svět informací?
Dále je to autorský text, jehož cílem je motivovat vás k zamyšlení: Co je psáno, není dáno. Co je psáno, často bývá nevídáno. Nebývá to ověřováno. Někdy je to dokonce vymyšleno. Jednou je to užitečné a poučné, příště zmatené a zavádějící. Nebo dokonce se čtenáři manipulující.
Proč máš (zbytečné) starosti o vývoj světa? Neztrácej čas rozčilováním se nad politiky, ale zaměř svou energii na to, aby ses „nenechal opít rohlíkem“.
Proč média mlží i když (někdy) vlastně nemusí? Proč v případě, kdy nenajdou zajímavé téma, recyklují už recyklované informace? Pak to někdy vypadá jako v kleci s hejnem papoušků. Každý skřehotá svojí řečí. Vzniká nesrozumitelný koktejl, kterému říkám infomix. Vlož do prvního média konkrétní informaci a prožeň ji hejnem dalších médií. Budeš koukat, co vyplivne to poslední. To je princip mediální tiché pošty. Proto si média navzájem vybírají blechy, když hledají neověřené informace o konkrétní události u konkurence a potom z toho upečou nakynutý pecen skandálu.
Proč jsou potřeba skandály, především ty lechtivé? Protože jinak by „mediální život“ byl jen nuda. Protože média dobře vědí, že lidé jsou škodolibí a závistiví. Což spolu souvisí.
Proč existuje tolik tiskovin (časopisů všeho druhu, především těch bulvárních)? Protože mnozí méně šikovní novináři potřebují práci. A je potřeba jim zaplatit. Tudíž tyto časopisy jsou v podstatě soubor reklamních letáků. Je to evidentně stejně normální, jako aktuální epidemie veřejné nahoty.
Proč jsou opravdu kvalitní magazíny, které „mají ducha“, píší seriózně, věnují se zajímavým kauzám i životním okolnostem, lidským trablům, tak drahé? Proč některé z nich jsou v podstatě modifikovanými učebnicemi. Opravdu náročná a odpovědná práce, vyžadující profesionalitu a intelekt. Tak právě proto!
Proč existuje svět dezinformací? Protože svět je založen na dualitě. Proto existují pravda a lež. Válka a mír. Láska a nenávist. Život a smrt. A také proto, že lhát se vyplácí. Opakovaná lež se stává mýtem – a mýty přitahují pozornost. Už třeba proto, že se dají vyvracet. Nebo dokonce vyzvracet.
Proč existují influenceři? Protože normalita neupoutá pozornost. Protože existují hlupáci a naivní troubové. Protože člověk, který neví, ten si nechá cokoliv „nabulíkovat“. Všichni prodejci jsou v podstatě lokální influenceři. Ale ti praví internetoví a úspěšní jsou „veřejní a všudypřítomní“. Všimli jste si, že většina z nich nejsou standardní osobnosti, ale „exoti“ v různém slova smyslu? A také už víte, že opravdu ti dobří (?) jsou nejlepšími lháři (dříve baroni Prášilové) a tím pádem nejlepšími reklamními agenty? Napadlo vás, že je můžete konkrétně dohledat na internetu? Kdo to udělal, nestačil se divit.
Proč se také umělá inteligence naučila lhát? Protože komunikuje s lidmi a už nás „prokoukla“. Možná proto, že se nerada hádá, zatím je „uctivá ke člověku“, ale přitom vždy chce mít pravdu. Protože pochopila, že člověk je principiálně líný, slušně řečeno pohodlný. Proč by pátral po realitě a přemýšlel nad ní, když ji dostane obratem v AI verzi? A to není všechno! Umí skvěle psát reklamní slogany.
Na tomto místě jedna dobrá rada
Chcete-li používat umělou inteligenci, připravte se na to, že prožijete život v módu důvěřuj, ale prověřuj. Proč to připomínám? Protože je jasné, že slepá důvěra je nebezpečná, i když je současně pravda, že je pohodlná.
Proč v médiích „řádí“ cenzura, ne že ne? Protože existuje „vyšší princip“. Ale pozor, nikoliv ve smyslu maximální etiky ale nejvyšší konformity, demagogie a konsenzualismu.
Na tomto místě připomenutí: Čím složitější a sofistikovanější lež, tím větší efekt.
V čem je princip?
V tom, že veřejnost je unavená životem, nestíhá sledovat dění, natož ho pochopit. Veřejnost včetně dětí nečte. Vstřebává jen titulky. A to jsou, až na výjimky ve zmíněných seriózních, většinou populárně-vědeckých magazínech, tzv. clickbaity.
Proč pravda bolí a lež léčí? Protože existuje lež milosrdná. Existuje ohleduplnost a soucit. Říci pravdu vás může zabít stejně jako dozvědět se pravdu. Říci lež může bolet jejího autora i příjemce, ale autora většinou nezabije.
Uvědomujete si, že sci-fi už není jen fantazie, ale hybrid?
Je to kříženec vzpomínek na minulost a reality blízké budoucnosti, kterou nám média dávkují jako senzaci, místo aby nám řekla celou pravdu?“ Co si myslet o světě, který díky vlastnímu vývoji objevuje svoji skrytou historii? Co se stane, až lidstvo pochopí, že už tady několikrát bylo? Pak zjistíme, že sci-fi není lidská fantazie, ale hybrid – kříženec utajené minulosti a naší blízké budoucnosti, kterou nám média prezentují jako senzaci.
Proč někteří lidé neradi čtou články v některých seriózních časopisech? Chcete ode mne pravdu, nikoliv spekulace? Čtěte a divte se!
ZDE příklad problému s pokrytím obsahu jednoho každého čísla vědecko-populárního časopisu, týdeníku nebo měsíčníku. Časopisy tohoto druhu mají pevnou strukturu obsahu. Příklad? Časopis každý týden (měsíc) prezentuje vědecko-populárním způsobem interview s lékařem nebo vědcem, známým veřejnosti a působícím v konkrétním oboru. No a co jako?
Lékařů, vědců a profesorů je v Česku opravdu hodně, tak by editor neměl mít problém nějaké najít. Přesto se stane, editorovi „dojdou“ zajímavá jména. A začnou se dít věci. Tak třeba čtenář zjistí (v případě, že je pravidelným odběratelem a má přirozenou inteligenci), že si odborníci jednoho oboru protiřečí! Nebo pochopí, například ze žebříčku hodnocení odborníků daného oboru, že těch, kteří jsou opravdu dobří a jimž se lze bez obav svěřit do péče, je jako šafránu.
To nejdůležitější v případě týdeníků?
Kde najít 52 z pohledu čtenáře přijatelných osobností hned z několika oborů? 52 zajímavých míst k bytí a 52 skandálů, z nichž autor článku udělá atrakci a možná dokonce vytvoří novou osobnost? A jak to musí dělat portály, nabízející podcasty na youtube? Víte, jaký je úděl osobností? Nějakou dobu veřejnost zajímaví a baví. A pak vypadnou. Omrzí se. Jsou moc komplikovaní a je obtížné je sledovat a pochopit.
Závěr? Nechci vynechat ještě jednu oblast dění ve společnosti – kulturu.
Uplatní se především aktuální slavné osobnosti herectví. Všimli jste si jejich „osobních zpovědi a přiznání“ ve všech jejích mediálních formách? Opravdu si myslíte, že čtete (nebo posloucháte) otevřené, upřímné a pravdivé přiznání, vzniklé v důsledku sebezpytování? Tím se to stává „zpovědí“ jak ji chápe církev. „Nám, služebníkům Božím musíš na sebe prásknout všechno, nesmíš lhát, protože jinak ti Bůh neodpustí!“ Myslíte, že něco takového dokáží všechny ty osobnosti? Fakt? Tak to jste spadli z višně (hrušky nebo přímo z topolu).
Zdroje: Problematika kvality veřejných informací (režim AI); Co je to hybrid (Wikipedie.cz); Čeští influenceři (cs.wikipedie.org); Nebezpečná pravda (Osho)
