Článek
VŠICHNI BUDEME ROBINSONY V DAVU
Kdo z osamělých a skutečných samotářů je opravdovým Robinsonem dnešní doby? Ten na samotě u lesa? Trampové a poustevníci? A co takhle poustevník s mobilem? Ne, nepřežil by. Zbláznil by se. Jak se žije samotářům moderní doby v hlučících davech supermarketů, obchodních center a MHD?
Co zachránilo Robinsonovu duševní integritu?
Odpověď je jasná: Pátek. Přitom to byl jen další „robinson“. Pro kterého z těch dvou byl návrat do civilizace nepříznivým osudem? Jasně že pro Pátka. Ocitl se v neznámém světě. Dobře, ale faktem je, že člověk se dokáže adaptovat. Umí to dokonce i zvířátka. I ta hodně malinká, co vás v lese štípou. A víte, kdo se adaptuje nejrychleji? Viry. Ale to byla jen taková odbočka pro odlehčení. Nebo možná varování.
Jak vypadá samota toho, kdo je fyzicky zdatný, zdravý a finančně soběstačný?
Brnkačka. Ale co když ne? Co když nikde nemůže najít lásku, útěchu, parťáka, povzbuzení do života? Ještě že máme sítě. Samozřejmě chatování. Nebo rovnou AI!
Tak jsem se dostal k jádru pudla?
Mnoho z vás před umělou inteligencí varuje. Včetně těch, kteří ji sami vyvinuli a dál zdokonalují! Je to stejný případ, jako když tvůrci atomových zbraní začali bít na poplach už před realizací vlastního vynálezu. Tohle dokáže jen člověk! Snadný protiargument? To bychom prý nemohli používat ani kamna nebo automobily. Prostě žádné technologie. Pravda! Ale co teď s tím? To je samozřejmě řečnická otázka. Já nemám řešení. Nemá ho nikdo. A tím se to všechno komplikuje.
Jak vypadá samota toho, kdo je závislý na cizí pomoci – na péči a finanční podpoře?
Nemusí to být zrovna osamělý senior, ale klidně i dítě v kompletní rodině. Lze takovou samotu vůbec popsat? Nemyslím fyzicky, ale ty pocity a její psychické důsledky. Co to obnáší konkrétně? Stačí si projít zprávy od psychiatrů. Prý je to jakýsi moderní „očistec“. A tak se stává, že naším překvapujícím zpovědníkem se stává „AI Vrba“. Ale nelze vyloučit, že je to opravdu na mašli.
Co je to ta správná, zdravá aktivita? To je jedno. Vždy zvítězí mobil!
Samota, nebo vynucená koexistence se vstřícnou a chápající, leč nekompatibilní entitou? Překvapení? Tou totiž může být jak člověk, tak umělá inteligence. A co teprve až mezi nás za pár let přijde nová AI, totiž AGI (obecná umělá inteligence)? Proč o tom vůbec přemýšlím? Protože už teď jsem frustrovaný realitou. Tou „mobilovou“. To se opravdu nedá – chodit po ulicích mezi mobilními zombíky, nastoupit do MHD a vlézt mezi duchem nepřítomné cestující. A dnes už prakticky všeho věku! To opravdu musíme v tramvajích povinně poslouchat hlasité debaty lidí, kterým je úplně jedno, že jejich soukromé starosti slyší celý vůz?
Uvědomili jste si někdy, že „mobilová existence“ masově postihla především ženy a školní děti?
Ženy zkrátka potřebují mluvit. Je to jejich přirozenost, nikoliv vada. Není přece horší smrt než ta na „zadrženou řeč“. A proč jsou ohroženy děti? Protože jsou zvědavé. To je rozdíl od toho být zdravě zvídavý. Místo přirozeného učení, které je pro vývoj mozku klíčové, jen surfují v digitální realitě. Nejprve náhodně, mají to jako hračku a chřestítko. Potom jako rychlý zdroj informací. Těch zbytečných. Nebo nevhodných, s nimiž si neví rady. Efekt? Zmatek a nejistota. A to nejhorší? Nakonec je z toho únik před – jakýmkoliv – stresem.
A tohle znáte?
Samota v páru! Málokdo se tomu vyhne. To je smutné, někdy tragické. Je to důsledek ztráty smyslu života, jeho cíle. Najednou je život – prázdný! A opět to „odnesou“ děti. Krizi nevyřešíme tím, když děti budou odcházet ze základních škol rovnou do ordinací psychoterapeutů. Když bude k dispozici. Pokud na dítě při odchodu z budovy nezaútočí spolužáci. Už jste to slyšeli? Odpovědné orgány začaly vážně diskutovat o tom, že by se pedagogům rozšířily pravomoci o použití tělesných trestů. To jsem si nevymyslel. To jsem četl na internetu! To je projev bezradnosti a myšlenkové prázdnosti. Je to slepá ulička. Přímý důsledek vlivu nereálných, neosobních forem násilí – bojových počítačových her, kyberšikany a hejtování na sítích. Ne, že ne.
Víte, proč jsou učitelé zoufalí?
Protože zcela ztratili autoritu. Mnozí rodiče jim jdou doslova po krku. Protože si nechtějí přiznat svůj hlavní podíl viny. Už vám došlo, kde jsou skutečné příčiny studentských bouří v zahraničí? Ti mladí jsou zkrátka zneužíváni politiky. Jsou pod tlakem nezvyklé konkurence. A bizarním vrcholem je nápad, aby teenageři dostali volební právo.
Jsou to reálie, dokazující, že směřujeme ke konci „normální“ existence?
A co když… co když Pátka nahradí domácí mazlíček nebo dokonce humanoidní robot? Musím vám svěřit osobní zkušenost a aktuální pozorování jednoho blízkého soukromého domova důchodců. Povolili v něm totiž chov psů, i když jen menšího vzrůstu. Okamžitý byznys pro chovatele psích miniatur bez rodokmenu! Sleduju vnější projevy. Jsou to psí procházky. Seniorky s chodítkem (jedna dokonce na elektrickém vozíku) se deset minut motají kolem ubytovny a v přilehlém parku. Přitom ony samy potřebují péči a „venčení“. Ale místo toho mají starost o neposedného malého živočicha. Ten je samozřejmě přežije. A co bude dál? Možná se z něj stane putovní mazlíček.
Tohle není výsměch, tím méně satira. Je to projev smutku, bezradnosti až zoufalství. Protože je to realita.
Jak z toho ven? Pro mne osobně je to motiv k literárnímu ztvárnění.
Nebudu psát román ani horor. Bude to „deep sci-fi“. Vysvětlím: aktuálně je v kurzu sci-fi, které je blízko realitě a proto je „krutá“. Říká se tomu „hard sci-fi“. Já volím formu, která bude „zamyšlená“. V podstatě optimistická. Konec civilizace? Možná, ale všechno to, co se bude v blízké budoucnosti dít bude vlastně příjemná utopie, nikoliv drsná dystopie. Tak třeba? Co když budou hlavní příčinou civilizační krize „války“ studentů mezi sebou nebo „válka“ teenagerů se staršími dospělými? A co když do hry, když bude nejhůř, vstoupí chytrá umělá inteligence, tj. AGI? To se teprve začnou dít věci!
Koukáš moc dlouho do mobilu? Používáš ho bez souhlasu učitele? Tak já ti ho na dálku vypnu, brouku! Chceš napsat domácí úkol nebo vypočítat tu zatracenou matiku? Tak na to zapomeň, dneska ti nevygeneruju ani řádek! Chceš svůj první smartphone? Kolik ti je? Deset? Tak to si ještě počkáš. Přístupno až od třinácti let a s omezeným datovým tarifem. Dělám to přece pro tvé dobro. Já, tvoje virtuální pedagožka AGI! A proč zrovna já? Protože tvoji rodiče jsou už dávno totální digitální závisláci. A ty máš mobil už v kočárku a potom v první třídě. Ano, také s tvými rodiči nakonec musím něco udělat. Tak co třeba…čipování!
Koukáš do displeje mimo určenou dobu? Pic! A máš ji. Prostě elektrická šleha přímo do mozku. Jako když se kdysi laboratorní zvířátka učila packou mačkat páčku na krmení. Nebo když dostala ránu, pokud dělala, co neměla. Také forma učení, že?
Závěr? Už jen moje autorské pokračování příště.
