Článek
Senioři, jak se máte? Pořád dobrý?
Motto:
Stáří je vůl (herec Pavel Nový)
Je to náročné, ale neměnil bych (autor článku ve věku 80 let)
Život není peříčko, ale dá se tak žít, někdy až do stovky.
ÚVOD
Mám poslední přání. Přestaňte se navážet do seniorů! My jsme nezpůsobili, že svět se zbláznil. Tedy, až na pár pokročilých seniorů ve světě a dvě seniorky v západní Evropě. Loď se nepotápí, je na suchu! Lidstvo ztratilo pud sebezáchovy. Zmizel humanismus, pocit sounáležitosti, schopnost empatie. Vládne individualismus, egoismus, bezohlednost, chamtivost, násilí. Pod rouškou demokracie se skrývá diktatura a despotismus.
Milí starší dospělí, vadí vám nebo dokonce řešíte, co píší média o seniorech? Prezentují pravdivě to, co si o seniorech myslí veřejnost? Jak to vnímáte? Inspirují vás k aktivitě lékaři, vědci, psychiatři a psychologové, wellness a výživoví poradci a autoři (-ky) příruček životního stylu? Možná vás zaujali ezoterici, budhisté, prostě „alternativci“? Zkusili jste nějaké postupy podle jejich návodů? Pokud ano, tak jak to dopadlo? Věříte jim nebo si žijete „po svém“ jako například herec a senior Jaroslav Dušek (65 let)?
Fiktivní příhoda ze života seniora: Stařík přišel do společnosti. Uvítání: hostitele: „Jak se máte, vypadáte dobře“. Očekávaná odpověď? Díky za optání, jde to. Ale co když vy použijete neočekávanou upřímnou odpověď takto: „Nestojí to za nic, ale zatím to zvládám“. Doporučuji! Budete mít klid. Všichni vás budou ignorovat, ale mnozí vám budou fandit. Ocení totiž upřímnost.
V některém z dalších článků na mladší vypálím poučení: „nezačínejte hovor se seniory otázkou „jak se máte?“ Lepší varianta zní „zdravím, mohu nějak pomoci?“ Pokud se to nehodí, například na společenské akci, použijte: „dobrý večer, rád vás vidím, bavte se dobře“. Samozřejmě, že „jak vám mohu pomoci“ se nehodí ve společnosti už proto, že je to důkaz, že tázající dobře ví, že každý senior něco potřebuje.
Jak žít jako starší dospělý? Na všechno existují návody k použití. Už jste našli příručku typu „Návod k použití zbytku života pro mladší seniory (-ky)“? Ne? No jistě. O to četnější jsou moudré knihy odborníků různých specializací, které se nedají v praxi použít, protože jsou příliš vědecké a příliš obecné nebo dokonce tendenční. Nemohou poskytnout návod šitý na míru. Sedmdesátiletého seniora(-ku) asi nepřesvědčíte, že musí změnit jídelníček a každý den cvičit, protože tím od něj žádáte naprostou změnu životního stylu. To je nereálné! To je vysvětlení, proč knihy tohoto druhu jsou zbytečné. I když – viz níže.
Speciální část pro mladé spoluobčany a pro ty ve věku 60 let (a víc)
Jen senior nebo ten, kdo se seniory přichází profesně do denního kontaktu, může mluvit (psát) o realitě jejich života. Mladší ročníky musí přemýšlet jinak než takto: „všude samý senior (-ka), na to nedá koukat. No jo, takhle budeme za 60 let vypadat i my! Co s tím uděláme? AHA! My přece máme neuvěřitelné možnosti sebeobrany proti stárnutí! A není to jen nová forma zdravého životního stylu! K dispozici jsou moderní postupy typu „longevity“, existují dokonce kliniky. Je tu medicína proti stárnutí (antiaging medicine). Musíme je začít využívat včas! Nejpozději v šedesáti!“
Zajímavá úvaha? Co když (teoreticky) dokážeme vymýtit nemoci a zpomalit stárnutí, takže zůstaneme zdraví do 80? To není sci-fi! Ale co potom…vysublimovali? Možná do jiného Vesmíru? Nebo se reinkarnovat do lepšího světa? V opačném případě? Budeme za pomoci moderní medicíny (kterou si zaplatíme) dožívat ve stavu mnoha nemocí a obtíží, znesnadňujících život a omezujících jeho kvalitu, téměř sta let? Snad si nemyslíte, že současní devadesátníci se toho věku dožili bez „asistence“ lékařů.
Troufnou si novináři požádat o rozhovor stoletého seniora? No jistě! Jinak by média nebyla plná média reportáží o týden trvajících oslavách narozenin Jiřiny Bohdalové. nebo o stoletém světoznámém přírodovědci Davidu Attenboroughovi. Dovolím si doporučit četbu životních příběhů stoletých. Zjistíte, že věk se na nich podepsal.
Co nám doporučují ti, kteří nás mají rádi a co odborníci? Prý my senioři máme žít v pohodě a bez stresu. Problém je s řešením osamělosti. Zbavit se stresu a naučit se optimismu vyžaduje „školení“. Existují „domácí“ postupy, např. dechová cvičení (https://zdravi.euro.cz/clanky/dechova-cviceni).
Tak a dost! Konec článků a analýz, jejichž obsahem je strašení společnosti „přemnožením seniorů“. Prý co s námi, kam s námi a proč oni, mladší, musí žít s námi? Prosba směrem k médiím, která se v dobré víře a úmyslu věnují životu (rozuměj – problémům) seniorů. Myslím časopisy pro seniory. Našel jsem jich několik, pochválím VITAL. Časopis pro seniory by měl být obsahově optimistický (například co dělají a jak žijí známí úspěšní senioři) a užitečný, například kde jsou akce, které bychom rádi absolvovali, přitom na nich nepůsobili nepatřičně. Reálná a realizovatelná doporučení typu „co dělat když“.
Žádost vydavatelům médií: Přestaňte k materiálům, jejichž tématem jsou senioři, používat obrázky hbitých „mladých“ seniorů s vyretušovanými obličeji a rozesmátých, elegantně naaranžovaných seniorských párů. Pište o realitě, ale nehroťte ji zprávami o rostoucím výskytu podlomeného zdraví, obavách z finančního nedostatku, strachu z osamělosti, stresu z reality a z vlastního konce, ani o problémech, které nám způsobuje digitalizace státní správy. A naopak - pište o generační nesnášenlivosti a připojte výzvy směrem k mladým a k institucím.
Chcete nám seniorům pomoci?
Často slýchávám od vrstevníků (a „vrstevnic“), že dostávají kapky od mladších, aby nepřekáželi a nefňukali. No jistě, oni mladí náš svět nechápou. Prý je nutné udržet naději tím, že ve společnosti se bude podporovat optimismus „však ono všechno zase dobře dopadne“. A do toho se my senioři nehodíme, protože jsme skeptičtí, máme životní zkušenosti a kriticky sledujeme, jak se svět vyvíjí. Čteme a slyšíme jen o tragédiích a fatální budoucnosti.
Přitom k dispozici tomu, kdo chce, jsou reálné možností sebeobrany proti nemocem, postupy zpomalující stárnutí počínaje personalizovanou stravou, přiměřené formy cvičení, které, když se naučíte, fungují téměř zázračně. Dokonce silový trénink! Teoreticky (pro ty, kdo na to mají peníze) jsou tu psychologové (jen je najít a kriticky vybrat), medicína proti stárnutí, ke zlepšení image restorativní medicína a plastickáchirurgie a privátní kliniky longevity (dlouhověkosti).
Jistěže nám společnost chce nezištně pomoci! Viz bezplatné kurzy použití mobilů a počítačů, převážně ve veřejných knihovnách, nebo zájmové činnosti, cílené k udržení mozkové aktivity v podobě akcí univerzit třetího věku (placené). V poslední době se objevily inovace v podobě nabídky aktivit, organizovaných neziskovkami a placených kurzů od několika „akademií a institutů“. Specifikum? 90 % odborníků v nich působících jsou mladé ženy! Tak ty určitě budou empatické a nabité praktickými zkušenostmi, hehe.
Zdroje:
