Článek
Být opravdu dobře a objektivně informován je často nemožné
Všichni prý chceme smysluplné informace, hluboké analýzy a pravdu. Jenomže tím si lžeme do vlastní kapsy. Důkaz? Nejčtenější článek týdne (teoreticky i prakticky) byl o tom, která celebrita má celulitidu na pláži v Dubaji a která známá herečka se „pomstila nevěrou“ svému úspěšnějšímu manželovi. Jinými slovy: Chceme rychlý, intenzivní únik z reality. Chceme vizuální cukr, radost a mentální doping.
Podívejme se s trochou nadsázky na to, kdo, kam, co a proč píše. Níže je definice profesí v „Matrixu“ dnešních médií:
- Novinář: Ohrožený druh. Podle odborné definice především vyhledává informace v seriózních zdrojích a následně je ověřuje u dvou dalších nezávislých stran. V praxi je to vymřením ohrožený druh, který se snaží vysvětlit korporátu, proč jeho pětistránková analýza geopolitiky vydělala méně kliků než reel tančících koťátek.
- Redaktorka lifestylového webu (Copywriterka): Královna recyklace. Nemá čas na žurnalistiku, protože musí do pěti minut spáchat článek, jehož zdroj našla na TikToku, poté ho prohnala přes AI, narvala do něj klíčová slova pro vyhledávače a zabalila do titulku: Tento zvyk vám ničí ženství. Lékaři šílí!
- TV zpravodaj: Člověk, který s dramatickým výrazem (muž) a výraznou rtěnkou v širokém úsměvu s bělostným chrupem a větrem ve vlasech (žena), stojí před budovou parlamentu, aby nám pateticky přečetl tři tweety, které jste si všichni přečetli už ráno v tramvaji.
- Podcaster: Kdokoliv, kdo má doma mikrofon, židli a pocit, že jeho názor, nebo projev jím pozvaného odborníka na kolaps civilizace nakonec ten svět zachrání. Ideálně sponzorovaný prodejcem matrací nebo prostředku na hubnutí. Ve chvíli, kdy se prosadí u diváků, stane se z něj výhodný artikl pro slavné osobnosti, toužící po propagaci. Protože fanoušci šílí!
Informatika jako recyklace strachu
Dnešní žurnalistika funguje jako degradace čehokoliv, o čem jde ve veřejnosti řeč – psychické zdraví, klimatické katastrofy (trosky na dně přehrad) a seriózní témata jsou prohnaná mixérem bulváru. Svět informací už není o informování, ale o dražbě našich emocí. Opravdu se nejlépe prodává strach a nahota. Když už se kvůli pozornosti začínají pomyslně (i doslova) svlékat i političky, víte, že etika médií spáchala rituální harakiri.
Výsledkem je totální degradace – lifestylové weby pro ženy už neučí ženskosti, ale spotřebnímu neurotickému shonu. Čteme jen titulky, žijeme s podvědomím plným strachu z dalších malérů. Ale hlavně když přitom klikáme na reklamy.
Přiznávám bez mučení! Také prolétnu titulky (někdy dokonce i obsah) lifestylových časopisů, dokonce i těch pro ženy. Vím, že riskuji pocit jako po lobotomii. Došlo mi, že tohle nepíší „profíci“ – myslím tím novináře, kteří vědí, co je to ověřování zdrojů a novinářská etika. Píše to armáda rychlokvašených copywriterek. Najdou se také časopisy, do nichž píší ženy středního věku, které ve svém životopise v rubrice vzdělání uvedou „vysoká škola života“.
Kdo je to vlastně copywriterka?
Copywriterka je fascinující evoluční druh. Oficiální definice sice říká, že vytváří poutavý obsah a formuje hlas značky, jenže v této specifické sféře internetu je jejím hlavním úkolem složitě napsat to, co ženy zaujme na tak dlouho, aby v naději kliknuly na reklamu – třeba na „zaručeně účinný prostředek na hubnutí“.
Hlavním pracovním nástrojem takové copywriterky je střídavý úder na klávesy Ctrl+C a Ctrl+V. Přidat špetku rozumu od umělé inteligence, ale hlavně hodně hysterických přídavných jmen (velmi efektivní, konečně účinný, zaručeně působící). Tak třeba článek „Jak být šťastná a nezávislá“ je x-krát přežvýkaný text z amerického blogu z roku 2018, zveřejňovaný opakovaně v jiných médiích. Tomu se říká permanentní recyklace recyklátu.
Výprodej ženskosti v kyberprostoru
Co je na tom nejsmutnější? Obsah webů „pro ženy“ prošel naprostou degradací sympatické ženskosti. Místo inspirativních osobností, morální hloubky, obětavosti nebo elegance se z žen v kyberprostoru systematicky dělají – odpusťte mi ten výraz – ustarané matky, ženy trpící v přechodu nebo zoufalé samoživitelky a nakonec nahé pipiny.
Obsahový vesmír průměrné moderní ženy byl zredukován na magický trojúhelník:
- Jak uspokojit partnera
- Jak zhubnout do plavek bez cvičení
- Která celebrita ukázala na Instagramu bradavku
Vrcholem emancipace je, když se kvůli pozornosti a lajkům svlékají i političky. Etika se vypařila, zbyl vizuální striptýz v honbě za kliknutím. Ženskost už se neměří vnitřní silou, intelektem a city, ale tím, jak hluboký výstřih má doprovodná fotka u článku s titulkem: „Tento zlozvyk v kuchyni vás připraví o manžela!“
Závěr: Satira je úleva
Milí čtenáři, omluvte mě. Chtěl jsem vám původně poslat seriózní analýzu stavu společnosti. Jenže světy vědy a médií jsou diametrálně odlišné. Věda je pomalá, komplikovaná. Moje předchozí články, které se mnohdy blíží tématům z vědecko-populárních magazínů nutí k zamyšlení, vyžadují intelekt a navíc jsou moc dlouhé.
Tak tentokrát je to „natvrdo a s nutnou nadsázkou“, aby vás to vůbec zaujalo. A když už vás nebude bavit ani toto, tak mi napište, co vlastně chcete číst. Umím i pohádky. I ty pikantní. Ale těch je vlastně na internetu až dost, že?
