Hlavní obsah

Výživa lidu bez zábran, předsudků, mýtů a umělých slev

Foto: pixabay

Červené maso ne?

Toto je syntéza teorie a 40 let odborné praxe ve výživě různých věkových skupin, sportu, obezity, a dlouhověkosti. Pokus zaujmout a motivovat, nestrašit. Připomínka potřeby znalosti osobní sebeobrany.

Článek

Motto:
Tento článek není „strašidlo“. Pokouší se připomenout, že fatální chyba je zavírat oči před realitou a tvrdit: „Všechno je O.K.“ Jde o vaše zdraví a spokojený, dlouhý život. Není to vědecká studie pro prestižní vědecký časopis ani článek pro autorem placený vědecký predátorský plátek. Je to připomenutí reality výživy. Ten, komu tento článek šlápne na kuří oko, nebo mu připomene jeho osobní prohřešky, ho pravděpodobně nedočte do konce – o to víc ho ale bude kritizovat.

Kdo to myslí s veřejným zdravím dobře?

Stát, reprezentovaný jím placenými vědci a odborníky v řadě oborů souvisejících s výživou a produkcí potravin, se už desetiletí pokouší vysvětlit veřejnosti, jak se má zdravě stravovat. S tímto cílem vydává čas od času inovovaná doporučení. Ty lze bez nadsázky označit jako „směrnice pro zdravou výživu“, i když se jim říká vzletně „potravinová pyramida“ nebo „zdravý talíř“. Odborné společnosti je poté adaptují na jednotlivé skupiny obyvatelstva.

Ty nejnovější pyramidy, včetně té z USA, jsou doslova postavené na hlavu (důkaz v sekci zdroje). Znovu připomínají drastické omezení konzumace (červeného) masa a uzenin, nulový alkohol a omezenou spotřebu ultra-průmyslově zpracovaných potravin.

Realita vs. doporučení

Veřejnost se nestravuje podle výživových doporučení, směrnic lékařských odborností, potravinových pyramid ani zdravých talířů. V běžném životě jsou totiž nepoužitelné. Lidé mají vlastní „zdravý rozum“, který velí řídit se hlavně ekonomickou dostupností potravin.

Veřejnost žije pod vlivem původních zvyků, modifikovaných tlakem nadnárodních potravinářských korporací. K pohodlnosti ji navíc svádějí řetězce rychlého občerstvení a asijská bistra. Nezdá se, že by lidé slyšeli na doporučení nadnárodních organizací, které se snaží tlačit lidskou výživu přinejmenším do vegetariánství či dokonce veganství. Jejich argumenty často pokulhávají. Metan produkovaný skotem je sice realitou, ale v porovnání s rozvíjejícím se průmyslem a klimatem ovlivněnou přírodou jde o méně významný zdroj.

Souvislosti a evoluční past

Proti oficiálním doporučením stojí miliardové rozpočty potravinářských korporací. Ty mistrně využívají takzvaný bliss point – ideální poměr cukru, tuku a soli, který vyvolá touhu po daném jídle přímo v mozku. Náš mozek je totiž evolučně naprogramovaný na sebeobranu proti nedostatku jídla.

Rychlé občerstvení a ultra-průmyslově zpracované potraviny (UZP, angl. UPF) v supermarketech nenabízejí tělu potřebné živiny. Nabízejí okamžitý odběr, bleskové uspokojení chuti, dopaminový záblesk – a to vše za zdánlivě „přijatelnou“ cenu. Je to pouhá iluze. Dostáváte biologicky méně hodnotnou potravinu. Přesto je pro obrovskou část populace levný (?) polotovar nebo asijské bistro racionální ekonomickou volbou.

Objev roku?

Čerstvé, kvalitní základní potraviny, zpracované správným způsobem až doma, jsou bez rizika přidané chemie a plnidel! Výsledná cena takového domácího pokrmu je v porovnání s fast foodem nebo bistrem většinou ani ne poloviční.

Dnes už potraviny netvoří příroda, ale laboratoře genetiků a producentů „podpůrných prostředků“ pro zemědělství (hnojiva, pesticidy, růstové stimulanty). V závěsu za nimi stojí laboratoře potravinářských technologií a výrobci aditiv. Mezi námi – to, co je opravdu špatné, jsou rafinované potravinářské oleje, ztužené oleje, trans-mastné kyseliny a všechny sice přírodní, ale žluklé (oxidované) tuky.

Smeč od autora!

To, co se děje, je ideální sousto pro satirika. Oficiální doporučení ostře kontrastují s realitou života, kterou lze zažít například v Severní Americe. Převažují fast-foody, všudypřítomná pizza se slaninou, pečená slanina s vejci v hotelech i doma, donuts, slazené nápoje a alkohol v akčních filmech jako univerzální relaxace.

A opravdový majstrštyk? Neexistuje americký film, v němž by se nejedlo. Všimnout si, co přesně postavy jedí, by mělo být odstrašující. Zvláště v souvislosti s opakujícími se informacemi o světovém prvenství Američanů (a hned po nich překvapivě Mexičanů) ve výskytu obezity.

A ideální zdravá výživa? Prý ta středomořská! Tak proč jsou Řekové na špici v obezitě v Evropě?

Paradox je v samotné vědě a v Přírodě

Obrovské úsilí vědy o výživě nedokázalo vygenerovat jednoznačné odpovědi a realistická doporučení, která by akceptovala „konkrétního člověka“. Věda paradoxně pouze upozorňuje na kritické rozpory v doporučeních a na realitu odlišného stravování jednotlivých populací. Obávám se, že brzy se nešvar šíření UZP a fast foodů změní v produkci potravin ze zdrojů, které budou zrovna aktuálně k dispozici, nastavených levnými nepřirozenými aditivy. A dojde také na potraviny laboratorního původu – ty napůl syntetické.

Jak dopadnou sofistikovaná doporučení vědců v praxi? Stejně jako tráva v komplikovaném trávicím traktu skotu. Část z nich poslouží účelu výživy onoho tvora, část se změní v odpad. V procesu trávení budou přežvykována v mnoha „předžaludcích“:

  • začíná to v ústech státních institucí,
  • pokračuje přes jednotlivé lékařské odbornosti,
  • občas se podaří vyhnout zmínce o tradiční čínské a ájurvédské medicíně,
  • poté se dostanou do tenkého střeva privátních klinik,
  • projdou si kličkou novotvarů v podobě několika „institutů“ zdravé výživy,
  • a skončí v tlačenici tlustého střeva plného poloprofesionálních poradců, agilních, všehoschopných influencerů a svérázných inovátorů výživy.

Co dělat bez stresu? Princip zvídavosti

Když nevím, tak se zeptám. Protože já,občan a strávník, samozřejmě nevím všechno, ale vědět to chci. Třeba proto, že mi po „něčem“ nebylo dobře. V dnešní době lze odpovědi na jakoukoliv otázku najít na internetu nebo za pomoci umělé inteligence.

ANO, to nejdůležitější je ptát se! Co obsahuje potravina, která mi tak chutná?

Kdy jsou otázky tohoto typu nejdůležitější? V případě výživy nejmenších dětí a mládeže.

Co naopak nedělat?

Číst evidentně manipulativní články v médiích, které pocházejí od samotných producentů nebo s nimi spřátelených webů. Při nákupu se nenechat oklamat triky prodejců. Přemýšlet nad slevami. Není vždy nutné úzkostlivě počítat kalorické tabulky, ale prozkoumat přesné složení. To lze dohledat i na stránkách výrobce. Hlavní princip? Co nejméně chemie – oněch „profláknutých éček“.

Otázka závěrem: Opravdu jste už rezignovali natolik, že je vám jedno, co potraviny, které konzumujete pravidelně celé roky, skutečně obsahují?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz