Článek
Lidská společnost (mám na mysli civilizačně „dospělé“ země) je opravdu pestrá co do lidských týpků.
Ale co to má společného se zdravou výživou? No přece zdraví!
Víte vy vůbec, kolik „variant“ zdravé výživy existuje? Jak si sestavit jídelníček? Jak se vyhnout zkaženým potravinám (sledovat zprávy hygieniků na internetu se vyplatí)? Víte vy vůbec, co je to půst a hladovka a časově omezený příjem stravy? Klid, možná si to brzy (nedobrovolně) vyzkoušíte! Víte, že ořechy jsou zdravé, pokud zrovna nejsou plesnivé a žluklé nebo když neobsahují botulotoxin? Nebo že chléb je základem lidské výživy? Pokud to není ten „toastový“, plný oleje, aditiv a ochucovadel, kypřidel a stabilizátorů a konzervantů? Že to je přesně ten důvod, proč nečtete na internetových portálech ty nejnovější zprávy ze světa výživy. Jeden expert zrovna doporučil něco a druhý ho za to seřval? Jezte (v Česku!?) mořské plody a hlavonožce…tedy, pokud na ně nejste alergičtí. Nebo když při skladování už několikrát nerozmrzly.
Nový svět disponuje několika kategoriemi jedinců. Ale proč do zdravé výživy pletu typologii?
Nebudu zdržovat jejich vyjmenováváním. Tady a teď mám na mysli snílky, vizionáře, kritiky všeho, vyžírky, všeználky a vychytrálky (to není překlep ale nové slovo – inspiruji se novým jazykem teenagerů). Poslední výraz vysvětlím zde: netradiční označení těch, kterým se nechce pracovat, tak SE SNAŽÍ O UPLATNĚNÍ JAKO mladí studovaní PORADCI. Bez ohledu na obor. Mnoho z nich poté nachází uplatnění nikoliv v reálné praxi, ale v oblasti „tvorby směrnic a dobrovolně-povinných úředních nařízení“. Když už ne jako podcasteři a influenceři.
I stalo se, že takovým tvorům došlo, že doba od nich očekává inovace. Napadlo to i některé lékařky, sedící na různých úřadech nebo provozujících teorii v různých „Institutech“. Některá pracoviště tohoto typu disponují dokonce až dvěma odborníky (-cemi). Za zvýšení prestiže si symbolicky platí odborné garanty (pozor, nezaměňovat s „haranty“). Jejich typickým image je? Mládí (někdy relativní).
Nyní kategorická otázka do pléna: co musí mít člověk, aby mohl (pře)žít?
Správně! Jídlo a vodu. Jsou mezi námi tací, kteří dávají přednost víře a tomu „nejvyššímu“. Technologická civilizace však vyžaduje mnohem víc! Chutné, to znamená průmyslově vysoce zpracované jídlo a vodu, pokud možno „ochucenou“. Říká se tomu „nápoje“ a obřadu příjmu tekutin se říká „pitný režim“. Jedině tak to získá na důležitosti. Vzniká problém! Co to znamená konkrétně? Množství! Tedy, kolik? Co tou otázkou myslíte, milé kolegyně výživářky a všeznalci všeobecní MUDři? No přece kolik tekutin mám vypít (za den a noc?). No víte, jedna věc je „norma“ (k ničemu) a druhé realita. A nastalo peklo! Už jen řešení odpovědi na tuto otázku generuje desítky dalších otázek.
Když už jsem u těch tekutin….vám ještě nedošlo, že problém začíná tím, že nevíte, co pijete?
Ale je tu další, mnohem větší problém! S tím, zda vůbec bude co pít. Klídek! Samozřejmě přeháním. Čtenář vyžaduje drama! Ale jako obvykle přece všechno dobře dopadne, nebojte. Takže si klidně utíkejte hned teď, pod stromeček, koupit zahradní bazén – samozřejmě ve slevě. Asi vám nemusím psát kde, že ne? Když už se na přehradách na nějakém plavidle rozhodně (a hlavně dlouho) nesvezete. No a co, že? Najdeme si jiného koníčka. Nebo zavoláme toho…no toho s virgulkou! A místo bazénu si pořídíme vrtanou studnu tak cca 40 a víc metrů hlubokou. Když nám to úředníci dovolí. Než uschnou.
Tak to bychom měli z krku pitný režim. Tak hrome, co to je, ta zdravá výživa?
A teď vám řeknu pravdu „na holou“
Už se luštěním obsahu tohoto pojmu zabývám – no nekecám – 50 (slovy – padesát) let. Díky tomu jsem stále ještě nedošel k závěru! Na rozdíl od mnohých právě se vylíhnuvších mladých expertek (Bc.) a copywriterek s bujnou fantazií a smyslem pro reklamu. Nepropadl jsem totiž vizionářství, dokonce ani žádné z alternativních výživových církví. Moje chyba – mohl jsem se už dávno dobře živit šířením jediného moudra některé z těch „papacích“ alternativ. Zato mohu, naštěstí, prezentovat svobodně svoje objevy, komentáře a kritiku. To poslední mi jde fakt dobře. Ale jen když mi to můj editor dovolí, že.
To jsem celý já – ten předkrm je moc dlouhý a sytý!
Já jsem vám totiž původně chtěl naservírovat čerstvě pečenou, ale naneštěstí špatně propečenou a tudíž zcela nestravitelnou výživovou novinku. Co to je, když to není oblíbený bulvár nebo kuchařská soutěž? Nová vyhláška o školním stravování! To je ta, co už nedávno narodila – ale je nedonošená! Její rodičky se fakt předvedly. Nejprve však musely dlouho studovat obor a studijní předmět označený jako „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. Ostatně, když už to těm našim školákům téměř celé platí náš bohatý stát, tak o nic nejde. Jenomže – ouvej – aktuální vrchní ministerští editoři (školství a zdravotnictví „nedoporučili“ jeho matkám, aby to svoje miminko udržely naživu, dokrmily a poslaly do školních kuchyní.
Tak a co teď?
Vyjdete do ulic, milí strávníci a rodiče a jejich děti školou povinné? Na první pohled to vypadá jako naprosto oprávněné. To proto, že to fakt byla opravdu vymazlená, moderní verze zdravé výživy. Ta téměř bezmasá. Až na to, že ti, kteří by „to“ měli vařit ve školách už přišli(-y) na to, že každé nařízení, které postrádá logiku reality života, je prostě, no, na nic. JENOMŽE? Já teď nemyslím na to, že nejsou kuchařky, kuchyňská technologie je příliš drahá, základní potraviny znovu a zase zdraží, protože jich bude nedostatek. Já vám totiž chci říci, že to všechno má jediný motiv! Tím je realita blízké budoucnosti. Jak prý říkávala moje babička, když jsem se roku 1946 narodil do kriticky suchého a tudíž hladového roku – brzy nebude co do huby. I stalo se – téměř. Důkazem je moje maličkost. Ta, která na to doplácí celý život.
Tak a co dál?
Co se mi chce ještě říci? Přeji vám šťastné a veselé Vánoce. Sobě jejich přežití. Štěstí není o penězích (to říká kdo?), ale o lásce! Tak fajn, ale já zrovna toužím po lásce ke zdravé výživě, ale přitom si neumím vybrat „tu pravou“? No a co, tak když se spletu, tak se s ní rozvedu! Z té pěkně prorostlé masité přejdu na tu štíhlou luštěninovou s nafouklým břichem.
Mohu vám dát poslední požehnání? Vesele jen vesele do roku 2027 kdy nebude na sele
Jezte podle vlastního typu a peněženky. Prostě „jak vám zobák narost“. Celý život můžete jíst pizzu. Pochopte ty věčné optimisty a sluníčkáře, kteří tvrdí, že to (už zase) nebude tak zlé, protože média a někteří spoluobčané, ba dokonce i ta naše EU jsou zbytečně skeptičtí.
Tak přátelé, jednou týdně pořádně v myčce vyleštěte svůj nový SUV elektrický tank, skočte si pro ten zahradní bazén, běžte se před spaním i ráno osprchovat a dvacetkrát denně po sobě pořádně spláchněte. Jo, abych nezapomněl! Pořiďte si už konečně pořádný filtr na vodu – ale ne ten do bazénu! Tak se mějte jak chcete a jak si zasloužíte. Já si teď pustím léčivou relaxační hudbu, protože jinak mi z té zdravé výživy už definitivně hrábne.
Zdroje: Novinky, Vyhláška o školním stravování, portály o výživě a pro ženy, vlastní hlava.
