Článek
Humor a pozitivní životní filosofie jsou cestou ke štěstí
Motto: Nebude tu nic o výživě! Toto upozornění je motivováno zkušenostmi autora s psaním článků na tomto médiu.
Než jsem se pustil do slíbeného humoru, zkusil jsem vyhodnotit poslední tříleté období svého života, (o-)stráveného psaním autorských článků. Ta životní moudra musela za každou cenu ven. Sebekritika? Jde to se mnou i s mým humorem do kopru. Zbývá mi už jen sarkasmus. Nebo filosofie. Prý jsou to projevy zdravé mysli.
Pohled do reality nevypadá optimisticky. Jak pokračovat v životě a ve tvorbě bez psychických poruch? Umění přežít zahrnuje schopnost „dělat, že nic“ a věnovat se svému životu ,jako by se nechumelilo. Podmínky jsou příznivé, protože už dokonce přestalo pršet. A hele – pokus o vtip!
Myslím, že moje tvorba je mi ku prospěchu. To dá rozum. Jinak bych tohle nepsal. Medium.cz je v podstatě moje vrba, která nedrží jazyk za zuby. A já toho záměrně zneužívám a je mi povoleno. Je to můj oblíbený „MÉĎA“. A když už nevím, co si počít (a jak počít další článek), je mi k dispozici umělá inteligence, moje oblíbená „ÁJA“.
Přiznávám bez sebetrýznění, že čtenost jde do petržele (pardon, do….kopru).
Na druhou stranu, za ty přes tři roky stovky článků (!). Diagnóza? Těžká forma „blábolismu“. Nikoliv demence. Přitom zajímavé vedlejší účinky! 850 tisíc přečtení. Nekecám! Pro jistotu slovy: osm set padesát tisíc! Stejně tolik příležitosti dostat lajk nebo hejt. Já jsem „šťastný autor“, protože mám víc lajků než hejtů. Ale obojího dohromady? Jako šafránu, když už si začal s těmi kytkami. Sotva jeden tisíc. Závěr? Měl bych se na to asi vykašlat. Dám si čaj z řepíku a šalvěje a spolknu pár dražé třezalky.
Ať je konečně trochu srandy. Máte rádi legraci? Řekněte ano a čtěte tento článek! Nemáte co ztratit. Kromě naděje, že se pobavíte.
Poezie je na odstřel a život je až příliš konkrétní. Teď přiznání autora: nebude to přímo zdravý humor, ale cosi jako překvapivá zamyšlení.
K dobré náladě pomohou legrácky, léčivý pramen úlevy. I když to, co bude následovat vlastně není humor ani sarkasmus, ale něco, co se vymyká. Oprsklý teenager by řekl: „ten stařík nemá do čeho píchnout, tak to řeší plkáním na papír“. Trefa! A není to reklama na jakýsi obchod s potravinami. Je to odpad z tvorby myšlenek v mém mozku. Budou to jen ty publikovatelné. Zveřejnění všech by byl masakr.
Vás v životě čeká horší varianta, kiš kiš! Za pár let budou nejenom detektory lži, ale také čtečky myšlenek. Napište mi, jak jste se cítili, když jste si čtení vašich vlastních myšlenek jinými lidmi živě představili! Co si o tom myslím? Tohle nedokážou ani špičkoví diplomaté! Myšlenky, to je fenomén, který hýbe světem. Evidentně směrem k horšímu.
To výše byla poučka, já jsem evidentně postižený!
Můj psychický stav? Možná pochopíte tuto otázku až tento text dočtete a zpracujete. Musím se zastavit na policii ohlásit přepadení! Označte pachatele! Já na to: „Je jich víc, dokonce jich je mnoho, to už je spiknutí!“ Jaký mám důvod k tomu obvinění? Mnoho myšlenek je zdrojem mého pocitu nejistoty při pomyšlení na blízkou budoucnost. Svoji osobní, ale také tu vaši, milí čtenáři.
Co dělat, když to vypadá, že nastanou problémy? Vaše existenční, ale také ty globální, která jsou ještě víc existenční. Kdo o tom rozhoduje? Vesmírný chaos. Čtete dobře. Ale klidně si místo „vesmírný“ dosaďte „nesmírný“. Když už opravdu není dobře, pomůže černý humor, bílé víno, společenská konverzace „o ničem“, čtení a šíření drbů. Kulantně řečeno – kolektivní veselí.
Kde hledat úlevu? No dobře, já vím, tam ještě trefím. Ale kde jinde? Tak jinak: „V čem hledat úlevu?“
Lidský mozek je generátor myšlenek všeho druhu. Černých, podivných a dokonce bláznivých, nemluvě o těch zlých a zákeřných. Ty moudré rozhodně nepřevažují. Mozek je producentem snů o budoucnosti. Také vizí. To je normální, sny řeší dokonce i seriózní psychologové. Vize, na to jsou odborníky futurologové a na bludy a iluze psychiatři. Mezistátní vztahy řeší diplomaté. Možná, že…teď jen naznačím ty dříve zmíněné iluze. Víte, co mne napadlo?
Diplomacie je umění vytvořit soulad z chaosu. To dosud nedokázali ani Bohové.
Tak hele, další poučka. To je moje osobní vada. Psát poučky. Tak teď už jen nadsázka…. Totiž, hlavně slogany. Ty, co jsou níže. Nejprve jeden předkrm:
Problémy, jsou jich plné domény. Když nemáš problémy, otevři Seznamku!
Zde kulturní vložka pro ty, kdo mají rádi humor. Odpustím si pokus o poučku, popisující definici humoru.
Svět je příležitost pro šašky a pramen radosti pro vtipálky. Nejprve nutná otázka: Víte, co to je přímá úměra, že? V tomto konkrétním případě je to vztah mezi rostoucí existenční nejistotou a touhou po humoru. Kolik druhů humoru znáte? Jo – a tenhle vtip jako příklad přímé úměry znáte? Zvyšující se počet vztahů v případě mužů zvyšuje riziko platební neschopnosti.
Tak já teď zkusím vlastní typ humoru na bázi konstatování, že změna je život. Uvidím, co vy na to.
Vertikální horizontály? To je ukázka „oxymoronu“. Laskavý čtenář se zamyslí, co je tím myšleno a čtenář, který neví, co je oxymoron to snadno dohledá na internetu. V tomto konkrétním případě mohu napsat, že je to: co má ležet je postavené na hlavu.
Peklo v nebi? Co vás v tuto chvíli napadlo? Já to vnímám jako realitu nutnosti duality (už mi hrabe, další cizí slovo). V důsledku toho mne napadla otázka: nebylo by efektivnější, zavírat parchanty do nebe?
Ráj v duši? A hele – exkurze do filosofie. A já nedám pokoj, jsem už postižený. Slogan ráj v duši je metafora pro stav vnitřního klidu, štěstí a spokojenosti. Pokusil jsem se najít dveře do duše…marně.
Hlavou ve hvězdách? Stav fyzického i mentálního postižení a ztráty vnímání reality. Hele, nabízí se černý humor! Člověk v tomto stavu stojí u bankovní překážky a dovídá se, že účet je prázdný.
Bída radosti a bohatství smutku? Máte domácí úkol: Rozhodněte, ve kterém z uvedených stavů se nacházíte. Vyznání autora: Já v tom druhém.
Radost bez zábran a zábrany bez radosti? Radost bez zábran je buď štěstí nebo egoismus. Ta druhá část sloganu je hloupý vtip.
Rebel bez příčiny? Za mne puberťák (-čka)
Host a „hostka“? Úcta k ženám za každou cenu? Černý humor pro jazykovědce. Pro mne totéž co „kost a kostka“ až na to, že kost je ta, stejně jako kostka.
Jak se mám postavit za sebe? Pokus o zneužití sloganu jako hloupého vtipu, ale také existuje možnost, jak to udělat – to máte za domácí úkol (napověda – je to o zrcadlech). Každý snad pochopí, že to je ptákovina, protože se jedná o schopnost sebeobhajoby.
Zdroje: Mozek autora; Wikipedie: Vysvětlení pojmů; Wikipedie: Definice humoru; Filosofie: Občanský a společenskovědní zákl. Autor: Jaromír Schön.
