Článek
Věřte, nevěřte.
Vy mi nebudete věřit. Já tomu ostatně rovněž nevěřím. Ovšem, kdo nevěří, ať tam běží, jde, jede či jinak spěje. Pořídil jsem si datovou schránku, neb jsem po zrušení všech orlovských poštovních domů, aby bylo rozpočtu lépe, krom jedné na cca 30 tisíc obyvatel, usoudil, že tam fakt kvůli mně nebudou mít času nazbyt. Rovněž jsem se těšil, že komunikace orgán instituce a nevidomý již nebude probíhat stylem dopis, najít správnou stranu, skener, počítač a čtecí program. Někdy zlobí skener, někdy čtecí program a někdy já.
Inu, uvěřil jsem na národní výbor a čekal jsem na první cink od státu, kterým ladně přeskočím onu propast kroků, doženu vědeckotechnický pokrok a rovnou budu číst stažený dokument se závažnou informací, s kterou se na mne obrací stát.
Aktuálně prohrávám se státem boj na ostří slepecké hole a štěkot vodicího psa stran zvýšení již celý věk nevalorizovaného, inflace neinflace, příspěvku na péči. Boj je to tvrdý až nelítostný. Stále vstávám po státních úderech ze země a bojuji dál. Žádost, sociální šetření, lékařská stanoviska, rozhodnutí, odvolání na ministerstvo, pokárání úřadu ministerstvem, nové sociální šetření, nové rozhodnutí, a pokud bude špatné, tak už mířím na krajský správní soud, jak mi doporučila paní právnička z instituce ombudsmana.
Včera nastal onen kýžený čas, vše klapalo na výbornou. Přišla výzva, že v datové schránce čeká překvapení ryze úřední. Otevřít schránku, uložit zprávy do úložiště a číst zprávu správy státu. Otevřel jsem. Otevřel jsem dokument. Otevřel jsem dokument. A znovu se stejným výsledkem „voiceover“ zarytě hlásí, že jako fakt prázdný dokument. Divil jsem se já, divil se asistenční pes, protože tomu rovněž nerozuměl a hlavičkou kroutil i statečný kocour, prý že raději když ho omluvíme, odskočí si pozorovat rorýse.
Divili jsme se tedy v kolektivu s němou tváří, než nás vysvobodila manželka, která užila typicky orlovskou větu, kde je i interpunkce značně vulgárnělidová. Zaslaný dokument byl oslněn mocnou modernizací. Státní primitivní foto neslo patrné znaky velkého kroku vpřed, když šlo rozpoznat stopy dobré snídaně (zřejmě vypečený koblížek) s trochou kávy na ranní povzbuzení a aby se neřeklo i něco toho úředního textu.
Úřad náš vezdejší, pověřený aktem výkonu trestu nad nevidomým, totiž poslal ofocený dokument, tedy prosté sprosté foto. A jak si poradí čtecí programy s čtením fota, no nijak. Nahlásí prázdný dokument a děkujeme, že spolu s námi věříte na digitalizaci v době umělé inteligence.
Čili stav sice změněn, ale výsledek daleko horší, než kdy byl. Žádající nevidomý tudíž neví, co po něm úřad chce, nebo jak má postupovat ve věci dál, když si nemůže přečíst, co je v úřední listině psáno a dáno.
Teď jsem však v pasti, kterou jsem si sám vykopal. Fyzicky dopis nemám, digitálně jej nepřečtu. Jak vypovědět datovou schránku zatím nevím a jak rozhodl úřad, to také ani netuším. Nezbývá nic jiného, než sedlat psa a vyrazíme na úřad připraveni snášet výtky, ponaučení a dobré rady moci úřední.
Haraším Petr Orlau
Nelítostným smutným pohledem do úředního dokumentu.
Pochopitelně chyby jsou na mé straně, nikoli úřední.
Poprvé zveřejněno na Britských listech dne 12.7. 2023
