Článek
Anneliese Kohlmannová se narodila v roce 1921 v Hamburku do zdánlivě obyčejné německé rodiny. Její otec byl řemeslník a matka se starala o domácnost. Nikdo tehdy nemohl tušit, jakou nečekanou a temnou cestou se život mladé Anneliese bude ubírat. Vyrůstala v relativním pohodlí a bezpečí předválečného Německa, plná snů a nadějí jako každá jiná dívka jejího věku.
V mládí Anneliese snila o budoucnosti, lásce a dobrodružství. Osud jí však připravil cestu, po které nikdy netoužila a která navždy změnila její život. Klíčovým momentem se stal rok 1940, kdy jako devatenáctiletá vstoupila do nacistické strany NSDAP. Možná to pro ni byl jen další krok v kariéře, možná touha někam patřit v rozbouřené době. Netušila však, že tímto zdánlivě banálním rozhodnutím odstartuje řetězec událostí, které ji dovedou až na samé dno lidskosti.
Čtyři roky pracovala Anneliese jako řidička tramvaje v ulicích Hamburku. Byla to jednoduchá, poctivá práce. Mohla v ní zůstat a vést obyčejný život jako miliony jiných Němců. Osud však rozhodl jinak. V listopadu 1944, když už bylo jasné, že Německo válku prohraje, byla Anneliese povolána do pomocných jednotek SS. Z tramvajačky se tak téměř ze dne na den stala dozorkyně v koncentračním táboře.
Její první působiště byl tábor Neuengamme nedaleko Hamburku. Místo kolejí a zastávek teď viděla jen ostnaté dráty, strážní věže a vyhublé postavy vězňů. Jejím úkolem bylo dohlížet na ženy kopající protitankové příkopy – práci brutální, vyčerpávající a v podstatě zbytečnou.
Anneliese se své nové role chopila s horlivostí, která děsila i její nadřízené. Rychle ztratila všechny zábrany a stala se jednou z nejkrutějších dozorkyň v táboře.
V březnu 1945 byla Anneliese převelena do pobočného tábora Tiefstack. Zde se projevila další, nečekaná stránka její osobnosti – zamilovala se do jedné z vězeňkyň, mladé Židovky jménem Helena Sommer. Byla to láska v pekle koncentračního tábora, paradoxní vztah mezi trýznitelkou a její obětí. Tento příběh prozrazuje, jak složitá a rozporuplná dokáže být lidská duše i v těch nejextrémnějších podmínkách.
Konec války v květnu 1945 zastihl Anneliese zcela nepřipravenou. Snažila se uniknout spravedlnosti tím, že se převlékla za vězeňkyni. Její plán však selhal – byla odhalena, zatčena a postavena před britský vojenský soud. Její obhajoba zněla chabě – tvrdila, že byla ve službě jen pět měsíců a že nikoho osobně nezabila. Soud však byl neoblomný. Za psychické a fyzické týrání vězňů byla odsouzena ke dvěma letům vězení.
Po propuštění v roce 1948 se Anneliese snažila začít nový život. Žila v ústraní, daleko od světel reflektorů a pozornosti médií. O jejím poválečném životě toho víme jen málo. Zemřela v roce 1977 ve věku 56 let, aniž by se, kdy veřejně vyjádřila ke své temné minulosti.
Příběh Anneliese zůstává mementem toho, jak snadno se obyčejný člověk může stát součástí nelidského systému. Ukazuje, jak tenká je hranice mezi normalitou a brutalitou, mezi lidskostí a krutostí. Je to příběh o tom, jak válka a totalitní ideologie dokáží zdeformovat lidský charakter a probudit to nejhorší v člověku.
Anneliese Kohlmannová – tramvajačka, dozorkyně, vězeňkyně. Žena mnoha tváří, jejíž život byl formován bouřlivými událostmi, nám připomíná, že zlo se často skrývá v obyčejnosti a že každý z nás v sobě nese potenciál k dobru i zlu. Je to varování pro budoucí generace, aby nikdy nepodlehly svodům totalitních ideologií a aby si vždy zachovaly svou lidskost i v těch nejtěžších časech.
Zdroje: HAJKOVÁ, A. 2018. Zvláštní vyprávění o holocaustu. In: Yearbook Sexualities , https://de.wikipedia.org/wiki/Anneliese_Kohlmann
