Článek
Právě zde nacházeli útočiště unavení cestovatelé putující po důležitých obchodních stezkách procházejících Carnuntem.
„Jen pojďte dál,“ vyzývá mě průvodce a já vstupuji do zrekonstruované části budovy. Centrální chodba, ze které vedou dveře do jednotlivých pokojů, mi připomíná moderní hostel. „Každá místnost měla přibližně šestnáct metrů čtverečních,“ vysvětluje průvodce, „a běžně v ní nocovalo současně několik cestujících, kteří se navzájem neznali.“
Carnuntum představuje jeden z nejvýznamnějších archeologických komplexů v oblasti bývalé Římské říše, který se nachází na území dnešního Rakouska. Tato impozantní lokalita, rozkládající se na ploše více než 300 hektarů mezi obcemi Petronell-Carnuntum a Bad Deutsch-Altenburg, sloužila původně jako vojenská základna a postupně se rozvinula v prosperující město.
Procházím chodbou a představuji si obchodníka s jantarem z dalekého severu, jak se zde setkává s řemeslníkem z Říma. V jednom z pokojů vidím repliku jednoduché postele vystlané slámou. „Pohodlí nebylo prioritou,“ usmívá se průvodce, „ale střecha nad hlavou a relativní bezpečí ano.“
Blízkost veřejných lázní a latrín prozrazuje promyšlenou urbanistickou koncepci. „Dříve se předpokládalo, že šlo o vojenský lazaret,“ vypráví, „ale poloha v civilní části města a archeologické nálezy tuto teorii vyvrátily.“
Z dobových pramenů víme, že život v takové ubytovně nebyl vždy idylický. „Štěnice a blechy byly častými nezvanými hosty,“ říkám nahlas své myšlenky a průvodce přikyvuje. „Ano, ano, a to nebylo všechno. Někteří provozovatelé si přivydělávali organizováním hazardních her a prostitucí.“
V době svého největšího rozkvětu ve 2. století n.l. bylo Carnuntum domovem pro přibližně 50 000 obyvatel, což z něj činilo jedno z největších měst severních provincií Římské říše. Město bylo strategicky umístěno na křižovatce důležitých obchodních cest, především jantarové stezky, která spojovala Baltské moře se Středozemím.
Představuji si živě dramatické scény: „Vsadím své nové kalhoty!“ křičí opilý obchodník nad kostkami, zatímco jeho společníci napjatě sledují jejich dopad. Kalhoty, cenný kus oděvu té doby, často měnily majitele právě v těchto prostorách.
„V budoucnu plánujeme dostavbu celého komplexu,“ oznamuje průvodce s nadšením. „Návštěvníci si budou moci udělat ještě lepší představu o životě v římské ubytovně.“
Když opouštím mansio, uvědomuji si, že některé věci se za dva tisíce let příliš nezměnily. I dnes cestující hledají dostupné ubytování, společnost a zábavu. Jen ty blechy a hazard s kalhotami už naštěstí nejsou součástí běžného cestovatelského zážitku. Nebo, alespoň v to doufám. 😊
Historie není jen o velkých bitvách a císařích. Je především o běžných lidech, jejich každodenních radostech i strastech. A právě mansio je důkazem, že i obyčejná ubytovna může vyprávět fascinující příběhy o životě.
Civilní část města se pyšnila řadou velkolepých staveb, včetně luxusních městských vil (jako například Villa Urbana), veřejných lázní s propracovaným systémem vytápění (hypocaustum), chrámů zasvěcených různým božstvům a fóra, které tvořilo administrativní a obchodní centrum města. Archeologické nálezy odhalily také tři mithraea, svědčící o oblibě orientálních kultů mezi místním obyvatelstvem.
„Na shledanou,“ loučím se s průvodcem a v hlavě si představuji, kolik příběhů by tyto zdi mohly vyprávět, kdyby uměly mluvit. Příběhy obchodníků, řemeslníků, poutníků i dobrodruhů, kteří zde před staletími našli dočasný domov na své cestě římskou říší.
V Římské říši neexistoval jednotný název pro ubytovnu v dnešním slova smyslu. Typ ubytování se lišil podle sociálního postavení a účelu.
Pro různé skupiny obyvatel různé ubytovny
Insulae byly typické městské domy, často vícepodlažní, sloužící jako nájemní byty pro chudší obyvatelstvo. Byly podobné dnešním činžovním domům, ale jejich kvalita se značně lišila. Některé byly poměrně komfortní, jiné byly přeplněné a v havarijním stavu.
Hospitia byly spíše hostince nebo penziony, kde se mohli ubytovat cestující a obchodníci. Nabízely nejen ubytování, ale také stravu a další služby. Mansiones jsou větší a lépe vybavené ubytovny pro vyšší vrstvy společnosti nebo státní úředníky. Nacházely se často podél hlavních cest a poskytovaly vyšší standard služeb.
Význam Carnunta podtrhuje i fakt, že zde pobývali významní římští císaři, včetně Marca Aurelia, který zde napsal část svých filozofických „Hovorů k sobě“, a Septimia Severa, který byl v roce 193 n.l. právě zde provolán císařem. Město také sloužilo jako hlavní město provincie Pannonia Superior, což z něj činilo důležité administrativní centrum regionu.
Castra byly vojenské tábory, které sloužily jako ubytování pro vojáky. Byly velmi dobře organizované a vybavené. Villy byly venkovské domy bohatých Římanů, které sloužily nejen k bydlení, ale také k rekreaci. Některé villy měly rozsáhlé areály s lázněmi, zahradami a dalšími budovami.
Je důležité si uvědomit, že ubytování v Římské říši bylo velmi různorodé a záviselo na mnoha faktorech. Bohatí Římané měli k dispozici pohodlné vily nebo luxusní apartmány. Zatímco chudší obyvatelé se museli spokojit s přeplněnými a často nebezpečnými insulae. Ubytování v Římě se lišilo od ubytování v provinciích. Ve velkých městech byla hustota obyvatelstva vyšší a ubytování bylo často dražší a méně komfortní. Ubytování pro obchodníky se lišilo od ubytování pro vojáky.
V současnosti je Carnuntum součástí seznamu světového dědictví UNESCO jako součást „Hranice Římské říše - Dunajský limes (západní část)“ a nabízí návštěvníkům jedinečnou příležitost nahlédnout do každodenního života římského provinčního města. Archeologický park zahrnuje několik plně rekonstruovaných budov, které byly obnoveny pomocí původních římských stavebních technik a materiálů, což umožňuje autentický zážitek z antického světa.
Mansiones byly v dobách Římské říše důležitými zastávkami na cestách. Jednalo se o druh ubytovacího zařízení, které poskytovalo základní služby cestujícím, jako byli obchodníci, vojáci nebo státní úředníci. Byly rozmístěny podél hlavních římských cest v pravidelných intervalech, aby cestující měli možnost se občerstvit, odpočinout si a případně vyměnit koně.
Carnuntum a mansiones
Carnuntum, významné římské město na území dnešního Rakouska, leželo na několika důležitých římských cestách. Bylo tedy logické, že se v jeho okolí nacházelo několik mansiones. Tyto zastávky hrály klíčovou roli v životě města, jelikož přinášely nejen obchodníky a cestující, ale také informace o dění v říši.
Archeologické výzkumy, které zde systematicky probíhají od roku 1885, neustále přinášejí nové poznatky o životě v římských provinciích a pomáhají lépe pochopit fungování antické společnosti na hranicích říše. Muzeum Carnuntinum, založené v roce 1904, pak uchovává a prezentuje nejvýznamnější nálezy z této lokality.
Cestující zde mohli najít jednoduché pokoje nebo lůžka. Mansiones často provozovaly také restauraci, kde se podávala teplá jídla a nápoje. Pro cestující na koních byly k dispozici stáje, kde mohli nechat své zvířata odpočinout a získat krmivo. Některé mansiones poskytovaly možnost vyměnit unavené koně za čerstvé. Mansiones byly často centrem místních zpráv a informací o cestách.
Díky cestujícím, kteří se v mansiones zastavovali, se v Carnuntum rozvíjel obchod a řemesla. Mansiones přispívaly k šíření římské kultury a zvyků a byly důležitými body na římských cestách a mohly sloužit jako základny pro vojenské operace. Archeologické nálezy v okolí Carnunta potvrzují existenci mansiones a poskytují nám cenné informace o životě v těchto zařízeních. Rozhodně stojí za návštěvu.
