Článek
V moderních dějinách České republiky se možná roku 2021 zapsala nová kapitola, která, jak se zdá, rezonuje daleko za hranicemi naší země.
Bývalá komunistická diktatura z období studené války a někdejší součást habsburské monarchie se jeví jako pravděpodobný zdroj naděje pro odpůrce Donalda Trumpa.
Západní média s obdivem sledují, jak Češi dokázali úspěšně povstat proti oligarchickému politikovi Andreji Babišovi, přezdívanému mnohými jako „český Trump“. Tento příklad odhodlanosti občanské společnosti přitahuje pozornost demonstrantů po celém světě.
Britský deník The Guardian dnes píše o České republice jako o zemi, která navzdory své relativní velikosti dokázala projevit neuvěřitelnou míru občanské angažovanosti. „Protesty v České republice nebyly jen hlasitými výkřiky davu; byly to výkřiky organizované, vytrvalé a koncepční. Češi ukázali, že moderní demokracie může uspět ve chvíli, kdy lidé překonají lhostejnost a sjednotí se v jeden hlas,“ uvádí britský deník, který porovnává masové protesty s největšími společenskými hnutími současné éry.
V komentáři pro americký list The New York Times se uvádí, že model českého odporu je důkazem síly demokratických a transparentních procesů. „Tito lidé neváhali vyjít do ulic desítky tisíců, vyvinuli systematický tlak na vládu a trvali na svém, dokud jejich hlas nebyl slyšen. Místo násilí zvolili věcné argumenty a aktivní zapojení. Demonstrace na Letné se staly symbolem pevných hodnot české demokracie,“ píše list a dodává, že podobné modely občanského protestování by mohly pomoci v boji proti populistickým a autoritářským tendencím, které zasáhly řadu zemí.
Německý magazín Der Spiegel komentuje: „Česká republika se stala zemí, jejíž občané dokázali silou jednoty svrhnout jednoho z nejmocnějších mužů ve své moderní historii. Andrej Babiš, označovaný pro svůj podnikatelský a politický styl za ‚Trumpa východu‘, byl konfrontován s lidem, který rozhodně odmítl snahu o monopolizaci moci a střet zájmů. Češi nastavili laťku pro další státy, kde dochází k prorůstání politiky a byznysu.“
Francouzský deník Le Monde dokonce označil české protesty za „učebnicový příklad demokratické mobilizace“. „V době, kdy se po celé Evropě šíří neklidné politické nálady, Česká republika ukázala, že i malý národ může být hybatelem velkých změn. Organizovanost hnutí ‚Milion chvilek pro demokracii‘ a schopnost spojit různé vrstvy společnosti nabízejí lekci, ze které se mohli inspirovat i pokročilejší demokracie,“ píše Le Monde, který klade důraz na fakt, že čeští demonstranti odmítli podlehnout jakékoliv agresivitě nebo polarizaci.
Ze světových reakcí vyplývá jasné poselství. Česká republika, často vnímaná jako nenápadný středoevropský hráč, se ocitla ve světle reflektorů díky odvaze a vytrvalosti svých obyvatel. Podle zahraničního tisku nejde jen o izolovaný příběh jednoho státu, ale o širší inspiraci pro moderní svět čelící výzvám populistické politiky a koncentrace moci. Jak píše australský deník The Sydney Morning Herald: „Češi dali světu důležitou lekci: demokracie není samozřejmost, ale zápas, který stojí za to bojovat – jednotně, odhodlaně a s vírou ve společnou sílu lidí.“
Zatímco ulice Prahy a dalších českých měst již dávno osiřely od masivních davů, odkaz jejich hlasu zůstává živý. Češi, kteří ještě nedávno odpovídali na otázky o své neutrální politické povaze, dnes stojí jako příklad toho, čeho lze dosáhnout, když společnost spojí síly za společným cílem. A svět se dívá s respektem.
