Hlavní obsah
Lidé a společnost

Chrámy odemyká jeho genialita: Jurij Knorozov rozluštil znaky písma předkolumbovské civilizace Mayů

Foto: Galina Dzeniskevich, Wikimedia Commons, volné dílo

Pokoj je zahalen dýmem z cigaret. Uprostřed chaosu vědeckých publikací, mayských rukopisů a nespočetných poznámek sedí mladý vědec. Na rameni mu tiše přede jeho siamská kočka Asja, jeho nejvěrnější společnice.

Článek

„Každý systém vytvořený člověkem může být člověkem rozluštěn,“ prohlašuje Jurij Knorozov s úsměvem na rtech a pohledem plným přesvědčení. Tento muž, usazený ve své malé pracovně v srdci leningradského muzea, dokazuje, jak pevná víra v možnosti lidského rozumu může změnit svět.

Knorozov, sovětský lingvista, epigrafik a vizionář, se stává hrdinou příběhu, kterému mnozí na začátku jeho kariéry nevěří. „Mayské písmo je nerozluštitelné,“ tvrdí většina odborníků na západě, včetně vlivného britského badatele, jehož teorie zavádějí celé generace vědců na slepou kolej. Knorozov si však myslí něco jiného. „To, co jednou vytvořil jeden lidský rozum, nemůže být nerozluštitelné. Když známe princip tvorby, pochopíme i celek,“ opakuje a s pokorou, ale zároveň s odhodlaností otevírá dveře k jedné z největších záhad starověkého světa.

Od Berlína k mayským kodexům

Legenda říká, že během druhé světové války získává Knorozov důležitou knihu z plamenů hořící berlínské knihovny. Tato kniha, obsahující reprodukce tří mayských kodexů, má údajně být prvním impulzem k hlubokému studiu mayského písma. Později tuto historku Knorozov vyvrací. „Žádný oheň nebyl. Knihy byly bezpečně zabalené v bednách, připravené na transport. Byly prostě opuštěny a já jsem je jen dostal do rukou,“ vysvětluje později s odstupem let. Ať už je pravda jakákoli, právě tyto kodexy se stávají klíčem k jeho vědeckému dobrodružství.

Průlomová hypotéza

V roce 1952 Knorozov publikuje svou převratnou teorii. Tvrdí, že mayské písmo není čistě ideografické, jak se obecně předpokládá, ale je kombinací obrázků a slabikových znaků. „Nepotřebujete vidět pyramidy na vlastní oči, abyste pochopili jejich tajemství. Stačí znát pravidla textu,“ říká s ironickým úsměvem, čímž popichuje své kolegy, kteří stráví roky v terénním výzkumu a nikam se neposunou. Knorozov odhaluje, že tzv. „Landova abeceda“, zdánlivě chaotický zápis mayských znaků od španělského mnicha Diega de Landy, není pomýlený pokus, ale skutečný klíč ke čtení mayských hieroglyfů.

Foto: Wikimedia Commons, volné dílo

Mayské štukové glyfy Mayské glyfy byly velmi složité a často vytesané do kamene.

Navzdory odporu a kritikám s přesností a neúnavnou trpělivostí rozkrývá strukturu jazyka. Spočítá, že mayské texty obsahují zhruba 355 samostatných znaků, což odpovídá slabikovému písmu. „Če-e znamená ‚dřevo‘, k’i-k’i je ‚pryskyřice‘,“ říká, když ukazuje první přečtená slova. Jeho metoda tzv. „křížového čtení“ je brilantní – postupně propojuje stejné znaky v různých textech a myslí jako starověký písař, aby pochopil smysl celého systému.

Válka ideologií a vědecké pravdy

Knorozovův úspěch přichází v době, kdy svět rozděluje železná opona a věda se stává zbraní v rukou politiků. Západ zpochybňuje jeho závěry, argumentuje jeho izolací od terénního výzkumu a podezírá ho z marxisticko-leninského pohledu na historii. „Není to záležitost ideologie, je to otázka vědy. Fakta jsou nepolitická,“ odpovídá Knorozov.

J. Eric S. Thompson, který dlouhá léta dominuje oboru, horečně odmítá Knorozovovy závěry. „Mayský systém nikdy nemohl být fonetický,“ tvrdí, ale postupné důkazy mu odebírají půdu pod nohama. „Během Thompsonova života málokdo z mayských badatelů našel odvahu postavit se jeho autoritě,“ říká později americký archeolog Michael D. Coe. Jenže mladší generace vědců v 60. letech začíná stavět na Knorozovových základech. Mezi nimi vyniká například Tatiana Proskouriakoff, která dokladuje, že mayské texty obsahují skutečné historické záznamy, čímž ještě více posiluje Knorozovovu teorii.

Odkaz, který žije dál

Jurij Knorozov nezíská uznání pouze v akademických kruzích, ale stává se ikonou mayských studií i v samotné Střední Americe. V roce 1995 mu Mexiko uděluje nejvyšší vyznamenání – Řád aztéckého orla. „Srdcem zůstanu vždy Mexičanem,“ říká dojatě při přebírání ocenění. Dočká se také pozvání do Guatemaly, kde stoupá na vrchol pyramidy v Tikalu, aby poprvé spatřil to, co předtím znal jen z knih.

Foto: Wikimedia Commons, volné dílo

Stránka z Relación de las Cosas de Yucatán od Diega de Landy. Vydání z roku 1853.

Knorozovův život končí v roce 1999, ale jeho odkaz žije dál. Chrámy, které odemyká jeho genialita, dál vyprávějí příběhy Mayů. Tam, kde jedni viděli pouze chaos znaků, vidí Knorozov strukturu. Tam, kde jiní vzdali boj, nachází Knorozov vítězství. A svou kočku Asju, kterou žertem označuje za spoluautora, nechává zapsat do historie jako jednoho z nejpodivuhodnějších přispěvatelů k odhalení tajemství jedné z nejpozoruhodnějších civilizací naší planety.

Zdroje: https://www.britannica.com/biography/Yury-Valentinovich-Knorozov , http://gatchina3000.ru/great-soviet-encyclopedia/bse/062/174.htm , https://web.archive.org/web/20050331010229/http://www.helsinki.fi/hum/ibero/xaman/articulos/9805/9805_hk2.html

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz