Článek
Za ranního svítání jsem opustil pohodlí svého hotelu. Po cestě jsem si sundal sluneční brýle a zamířil na nádraží. Chvíli jsem postával v řadě, koupil jsem lístek a pak jsem čekal. Rychlovlak byl jako střela, která mě měla dopravit do Sevilly. Na nádraží zase přísná bezpečnostní opatření, ale jakmile jsem prošel kontrolou, vše už pak bylo pohodlné a komfortní. Sedl jsem si na nádraží do první otevřené kavárny a dal si snídani – kávu a croissant.
Impozantní gotická katedrála Panny Marie, španělsky známá jako Catedral de Santa María de la Sede. Tento majestátní objekt se rozprostírá na místě bývalé mešity. Z původní stavby se zachoval pouze minaret, který byl v průběhu středověku přeměněn na zvonici a dnes je známý pod názvem Giralda.
Když jsem vkročil do vlaku, hned jsem si všiml jeho moderního designu. Byl to současný model, s lesklými sedadly, elegantními detaily a technologiemi poslední generace. Právě tato modernost vlaku mě zaujala a zároveň mě překvapila. Byl jsem zvyklý na starší, méně high-tech vozy, a tak byl tento pohled na moderní vlak skutečně příjemný.
Vlak byl téměř poloprázdný, což bylo v příkrém kontrastu s rušným nástupištěm, které jsem právě opustil. Kolem mě bylo plno lidí, všichni spěchali sem a tam, zatímco já jsem se ocitl uprostřed tohoto velkorysého prostoru cestovního vozu, který se zdál tak tichý a klidný. A i přesto, že bylo vše kolem mě tak rušné a plné energie, v tomto vlaku jsem měl pocit, jako bych cestoval sám. Bylo to jako bych byl daleko od ruchu a shonu.
Bazilika La Macarena je jedním z hlavních architektonických skvostů. Tato bazilika je známá také pod svým oficiálním názvem - Santa María de la Esperanza. Je domovem pro Bratrstvo La Macarena, které zde každý Velký pátek za úsvitu koná tradiční pokání. Jen kousek od baziliky La Macarena můžete navštívit Puerta de la Macarena, jedno z posledních dochovaných míst sevillských hradeb.
Z nádraží jsem pěšky zamířil od Parada Coche Compartido Santa Justa přes most Puente de los Bomberos směrem ke Katedrále Panny Marie. Procházel jsem malebnými úzkými uličkami jako je C. Mariscal, a než jsem se nadál, přede mnou se zjevila, katedrála v celé své nádheře. Bylo ještě brzo, ale nedaleko byla kavárna La Azotea Vinos & Tapas s nádherným výhledem na katedrálu. Počkal jsem, až se otevře, a pak jsem si dal další snídani. Slaninu, vajíčko, bílý chleba, kávu a pomerančový džus. Posilněný novou energií jsem vyrazil poznávat město.
Palacio de San Telmo. Palác pochází z konce 17. století a dnes v něm sídlí úřad vlády Andalusie. Uvnitř jsem, pochopitelně, nebyl, ale i procházka kolem budovy stála za to.
Z katedrály jsem se vypravil do centra města, vedro už sílilo a já se zastavil u první fontány blízko Consulate General of Portugal in Seville, kde jsem se posadil do stínu a namočil nohy do vody. Přemýšlel jsem, jak zvládnout cestování v tomto vedru, když mi náhle přelétly přes hlavu dva páry malých ptáčků. U fontány se v magické ptačí choreografii, napili, lehounce namočili křídla a pak odletěli.
Potkal jsem zmrzlinářku, která mluvila rusky. Koupil jsem si zmrzlinu a zapovídal se s ní. Nakonec mi nabídla jízdenku na vyhlídkovou cestu otevřeným autobusem. Město jsem prozkoumal za pomoci barevných autobusů. Bylo na výběr, z jednoho červeného a druhého zeleného, podobné společnosti. Vybral jsem se červený autobus.
Co jsem toho všechno viděl: Alcázar, který byl původně římskou pevností. Později byla muslimská pevnost nahrazena současnou stavbou. Plaza de España je krásné historické náměstí ve španělské Seville. Věž Giralda je symbolem Sevilly. Torre del Oro nebo také Zlatá věž. Je další symbolickou památkou Sevilly, postavena v roce 1220 a v minulosti pojmenována pro své kachlové obložení zlaté barvy. Katedrála Panny Marie v Seville je rozlehlá gotická katedrála. Park De María Luisa je krásný park, který se táhne podél řeky Guadalquivir. Je to hlavní zelená plocha v Seville, kde odpočívají místní. V parku naleznete spoustu soch, jedna je věnována spisovateli Miguelovi de Cervantes. Palacio de las Dueñas je palác, který v současné době patří rodu Alba. Bazilika de la Macarena je jednou z nejnavštěvovanějších památek v Seville.
Sídlo andaluského parlamentu, původně nemocnice s názvem Cinco Llagas, tedy „Pět ran“. Budova byla postavena v roce 1546 na popud Dona Fadriqua Enríqueze de Ribera a její design navrhl Martín de Gainza. Sloužila jako nemocnice až do roku 1972.
Tato nádherná katedrála je známá svým bohatým interiérem, včetně mnoha soch a maleb. Plaza de America je krásné náměstí, které je obklopené zelenými parky a historickými budovami. Radnice Sevilla je krásným příkladem andaluské architektury. Tento historický komplex se nachází v centru města a je obklopen nádhernými náměstími a uličkami. Palác San Telmo je neoklasicistní budova v centru Sevilly. Původně tu sídlila námořnická škola, dnes je využíván jako sídlo andaluského prezidenta. Dále pak i úžasný Puente de la Barqueta, přes který vede vyhlídková trasa zelených i červených vyhlídkových autobusů.
Kašna, kde chodí pít ptáci u kruhového objezdu San Diego v jednom z přístupů do parku María Luisa de Sevilla, v oblasti Plaza de España.
Sevilla je nádherná a já jsem rád, že jsem si udělal tento výlet. Po návratu do Malagy jsem byl plný dojmů a naprosto spokojený. Sevilla se zářila ve vší své nádheře a já jsem byl nevýslovně potěšen, že jsem se rozhodl na tento výlet vydat. Tato část Španělska je tak jedinečná a vzrušující, že jsem si ji bezpodmínečně musel prohlédnout svýma vlastníma očima.
Srdce mi tlouklo vzrušením, když jsem se procházel úzkými uličkami Sevilly, obdivoval jsem její nespočetné architektonické poklady a vychutnával si její rozmanitou kulturu. Každý koutek tohoto města mi poskytl nový zážitek a připomněl mi, jak moc miluji cestování a objevování nových míst. Po svém návratu do Malagy jsem byl nejenom plný dojmů, ale také naprosto spokojen. Cítil jsem se bohatší o nové zkušenosti a poznatky, které jsem získal během výletu do Sevilly. Nemohl jsem si přát lepší konec své cesty. Každý detail, každý moment, který jsem strávil v Seville stál za to.
