Článek
Za ranního svítání jsem opustil pohodlí svého hotelu. Po cestě jsem si sundal sluneční brýle a zamířil na nádraží. Chvíli jsem postával v řadě, koupil jsem lístek a pak jsem čekal. Rychlovlak byl jako střela, která mě měla dopravit do Sevilly. Na nádraží zase přísná bezpečnostní opatření, ale jakmile jsem prošel kontrolou, vše už pak bylo pohodlné a komfortní. Sedl jsem si na nádraží do první otevřené kavárny a dal si snídani – kávu a croissant.
Impozantní gotická katedrála Panny Marie, španělsky známá jako Catedral de Santa María de la Sede. Tento majestátní objekt se rozprostírá na místě bývalé mešity. Z původní stavby se zachoval pouze minaret, který byl v průběhu středověku přeměněn na zvonici a dnes je známý pod názvem Giralda.
Když jsem vkročil do vlaku, hned jsem si všiml jeho moderního designu. Byl to současný model, s lesklými sedadly, elegantními detaily a technologiemi poslední generace. Právě tato modernost vlaku mě zaujala a zároveň mě překvapila. Byl jsem zvyklý na starší, méně high-tech vozy, a tak byl tento pohled na moderní vlak skutečně příjemný.
Vlak byl téměř poloprázdný, což bylo v příkrém kontrastu s rušným nástupištěm, které jsem právě opustil. Kolem mě bylo plno lidí, všichni spěchali sem a tam, zatímco já jsem se ocitl uprostřed tohoto velkorysého prostoru cestovního vozu, který se zdál tak tichý a klidný. A i přesto, že bylo vše kolem mě tak rušné a plné energie, v tomto vlaku jsem měl pocit, jako bych cestoval sám. Bylo to jako bych byl daleko od ruchu a shonu.
Bazilika La Macarena je jedním z hlavních architektonických skvostů. Tato bazilika je známá také pod svým oficiálním názvem - Santa María de la Esperanza. Je domovem pro Bratrstvo La Macarena, které zde každý Velký pátek za úsvitu koná tradiční pokání. Jen kousek od baziliky La Macarena můžete navštívit Puerta de la Macarena, jedno z posledních dochovaných míst sevillských hradeb.
Z nádraží jsem pěšky zamířil od Parada Coche Compartido Santa Justa přes most Puente de los Bomberos směrem ke Katedrále Panny Marie. Procházel jsem malebnými úzkými uličkami jako je C. Mariscal, a než jsem se nadál, přede mnou se zjevila, katedrála v celé své nádheře. Bylo ještě brzo, ale nedaleko byla kavárna La Azotea Vinos & Tapas s nádherným výhledem na katedrálu. Počkal jsem, až se otevře, a pak jsem si dal další snídani. Slaninu, vajíčko, bílý chleba, kávu a pomerančový džus. Posilněný novou energií jsem vyrazil poznávat město.
Palacio de San Telmo. Palác pochází z konce 17. století a dnes v něm sídlí úřad vlády Andalusie. Uvnitř jsem, pochopitelně, nebyl, ale i procházka kolem budovy stála za to.
Z katedrály jsem se vypravil do centra města, vedro už sílilo a já se zastavil u první fontány blízko Consulate General of Portugal in Seville, kde jsem se posadil do stínu a namočil nohy do vody. Přemýšlel jsem, jak zvládnout cestování v tomto vedru, když mi náhle přelétly přes hlavu dva páry malých ptáčků. U fontány se v magické ptačí choreografii, napili, lehounce namočili křídla a pak odletěli.
