Článek
Co ale vedlo k tomuto masakru? A jaké historické a kulturní faktory přispěly k jedné z nejkontroverznějších událostí moderní domorodé historie Brazílie? Tento příběh je složitější, než by se mohlo na první pohled zdát – otázka viny a spravedlnosti je dodnes předmětem hlubokých sporů.
Kmen Cinta Larga, jehož název v portugalštině znamená „široký pás“ podle kmenových ozdob, patří mezi původní obyvatele Amazonie. Po staletí žili v souladu s přírodou, do které integrovali všechny aspekty svého každodenního života. Než se poprvé setkali s „mokopey“ – cizinci oblečenými v západním oděvu – neměli žádný koncept peněz či moderního vlastnictví půdy. Jejich svět byl však dramaticky změněn nejprve příchodem osadníků, poté dřevorubců a nakonec zlatokopů.
Jedním z nejtemnějších momentů, který definoval vztah tohoto kmene s okolním světem, byl masakr na 11. rovnoběžce v roce 1963. Při tomto incidentu najatí ozbrojenci, pod patronátem gumárenské společnosti, napadli vesnici Cinta Larga. Použili dynamit k vyhození vesnice do povětří a poté střelbou z automatických zbraní zmasakrovali přeživší, včetně žen a dětí. Tento brutální akt zůstává pro Cinta Larga stále bolestivou vzpomínkou, která ovlivnila jejich kolektivní vědomí a postoj k bílým mužům.
Právě v kontextu těchto dějin je třeba chápat události roku 2004. Historická traumata spojená s kolonizací, násilím a ekonomickým zneužíváním utvářela napětí, které nakonec explodovalo ve zmíněném masakru.
Začátkem diamantové horečky, na počátku 21. století, uprostřed období sucha, byly ve Stream of the Blackflies, malém přítoku řeky Roosevelt, objeveny první diamanty. Cinta Larga, především jeho vůdce Nacoça Pio, byli zoufalí z nedostatku peněz plynoucích z těžby mahagonu, která zásobovala komunitu již několik desetiletí. Diamanty představovaly nový zdroj příjmů – platby od těžařů umožnily lidem přístup k doktorům, užitečnému zboží, jako jsou motorové pily a brokovnice, a stavbě domů západního stylu.
Nejmenší amazonský kmen tvořil jeden muž, který žil v západní Brazílii. Když v roce 2022 zemřel, genocida jeho lidu byla dokončena
Pio nejprve pozval jen několik místních podnikatelů bez hlubokých znalostí těžebních procesů, kteří operovali v malém měřítku. Každý mohl těžit na území výměnou za poplatek, přičemž většina zisku šla přímo těžařům, ale část směřovala také do kmenové pokladny na sdílené účely. Tato křehká rovnováha se však rychle zhroutila. Jakmile zprávy o diamantech pronikly do okolních měst a vesnic, do oblasti proudily tisíce ilegálních těžařů.
Napjatá situace eskaluje
Navzdory pokusům Pioa regulovat těžbu se nekontrolovatelný příliv cizinců stal neudržitelným. V roce 2004 se skupina asi 200 těžařů, vedená nechvalně známým Franciscem Baiano Doido, usadila v tajné lokalitě zvané Grota do Sossego (Klidná rokle). Ti odmítli opustit území navzdory opakovaným výzvám a rostoucímu napětí. Baiano, známý svou násilnickou povahou, vyhrožoval lidu Cinta Larga smrtí, pokud by se je pokusili vystrnadit.
Kmen opakovaně žádal o pomoc brazilskou vládu. Domorodí válečníci přivedli některé těžaře na policejní kontrolní body, ale státní složky zasahovaly jen sporadicky a neúčinně. Situace se stala výbušnou. Jak popisují lidé Cinta Larga sami, vzpomínky na dřívější utrpení a masakry zaplavily jejich mysl. Kultuře domorodců dominuje koncept pomsty jako povinnosti v zájmu zachování rovnováhy a cti.
Dne 7. dubna 2004 skupina 53 ozbrojených válečníků zaútočila na tábor v Grotě do Sossego, kde se ilegální těžaři usadili. Ačkoliv většina zlatokopů uprchla do džungle, 29 z nich – včetně Baiana – bylo zabito. Těžaři byli údajně popraveni šípy, kulkami a údery těžkých dřevěných kyjů.
Incident vyvolal hysterii v regionu. Rodinní příslušníci obětí požadovali pomstu a odsouzení viníků. Média označovala členy Cinta Larga za kanibalské divochy. Jen málokdo se však ptal, co vedlo k tak extrémnímu aktu násilí – k násilí, které bylo reakcí na dlouhodobé ponižování, vykořisťování a genocidu.
V roce 2023 byl k soudu předvolán i náčelník Nacoça Pio, přestože nebyl přímým účastníkem událostí a v době útoku podle svědků jednal na jiném místě s brazilskými úřady, aby získal pomoc. Tvrdil, že celou dobu usiloval o mírové řešení a snahu zabránit rozšíření těžby. Federální policie však Pioa obvinila z vedení ilegálních těžebních aktivit a z podněcování vražd.
Za starých časů jsme byli svobodní. Teď už nejsme. Naši mladí si tedy myslí, že už nic není. Sednou si a přemýšlejí, ztratí sami sebe a pak spáchají sebevraždu.
Název Cinta Larga nebo Cinturão Largo se používá k označení několika skupin, které obývají oblast poblíž hranice mezi Rondônií a Mato Grosso.
Po dvaceti letech právního zmatku konečně soud zamítl obvinění proti Pioovi kvůli nedostatku důkazů. Jen málo dalších bylo odsouzeno, a otázka spravedlnosti zůstává i dnes otevřená. Pro lid Cinta Larga však masakr zůstává bolestivou připomínkou neudržitelných střetů moderní a tradiční společnosti, ve kterých se domorodí obyvatelé stávají traumatizovanými oběťmi i nepochopenými aktéry.
Masakr v brazilské Amazonii zůstává dodnes symbolem hlubokého konfliktu mezi ochranou původních obyvatel, nelegálním vykořisťováním přírodních zdrojů a selháním státních institucí v oblasti spravedlnosti.
Zdroje: https://corteidh.or.cr/docs/medidas/yanomami_se_02.pdf, Když jsme prodali Boží oko: Diamanty, vražda a střet světů v Amazonii, Alex Cuadros, vydalo W&N, https://www.survivalinternational.org/tribes/brazilian
