Dřete, studujte – a pak prohrajte s ministrovým 23letým synem. Klempířův státní nepotismus

Příběh třiadvacetiletého mladíka, který se bez potřebných zkušeností probojoval na prestižní post exportního konzultanta ve státní agentuře CzechTrade, je fascinující ukázkou toho, že v české státní správě se zázraky na počkání stále dějí. Tedy za předpokladu, že máte správnou DNA.

Vážení daňoví poplatníci, sundejte klobouky a utřete slzu dojetí. V srdci naší byrokracie se totiž odehrál příběh tak čistý, tak organický, a tak hluboce lidský, že by mohl sloužit jako nová předloha pro hollywoodské drama o americkém – vlastně pardon, českém – snu. Příběh o tom, jak se mladý, nadějný hoch z rodiny chudého „klempíře“ (který shodou okolností ve volném čase šéfuje Ministerstvu kultury) vypracoval vlastní pílí a potem až na prestižní post exportního konzultanta ve státní agentuře CzechTrade.

Zapomeňte na protekci. Zapomeňte na ošklivé slovo na „N“, které začíná jako nepotismus a končí pachutí zkaženého žaludku. Tohle je čistá meritokracie. Meritokracie s tou správnou DNA.

Výběrové řízení jako z pohádky

Představte si to náročné síto. Desítky, možná stovky uchazečů. Lidé s lety praxe v mezinárodním obchodu, experti na cla, logistiku a globální trhy, lidé, kteří mluví pěti jazyky a zvažují každé procento rizika. A pak do místnosti vstoupí On. Teprve třiadvacetiletý mladík, jehož největším dosavadním exportním úspěchem bylo pravděpodobně to, že si na zahraniční dovolené objednal pivo v místním jazyce. V životopise sice chybí ona agenturou tak hlasitě požadovaná praxe v exportním poradenství, ale co naplat – chlapec má nepopiratelný talent. A hlavně, má správné příjmení.

Komise v CzechTrade, vedená neomylným instinktem pro genialitu, okamžitě rozpoznala, že tenhle mladý muž je přesně tím chybějícím článkem, který pozvedne český export do stratosféry. Že ostatní kandidáti měli lepší kvalifikaci? Detaily! Státní agentura je teď navíc tak skromná, že podrobnosti o ostatních uchazečích raději tají. Ne snad proto, že by se styděla, ale z čisté křesťanské lásky k bližnímu – přece by nechtěla ty neúspěšné chudáky veřejně ponížit tím, že je porazil syn pana ministra.

Tatínek se stará, tatínek ví

Pan ministr kultury, v civilu známý jako Oto, se samozřejmě dušuje, že o ničem nevěděl. A my mu to věříme. Vždyť který otec by si u večeře všiml, že jeho syn posílá životopis do agentury, která spadá pod spřátelené ministerstvo? To jsou prostě ty neuvěřitelné shody náhod, které se obyčejným lidem stávají dnes a denně. Ráno vstanete, omylem uklouznete na banánové slupce a spadnete přímo na židli exportního konzultanta se státním platem. Klasické pondělí.

„Je to kampaň“ – 100% uslyšíme v ozvěně – tradiční politický folklór. Protože když se novináři drze ptají, proč synáček dostal teplé místečko bez potřebné kvalifikace, není to investigativní žurnalistika – je to bezcitný útok na rodinné hodnoty!