Když potomek přistěhovalců chce vyhostit potomka přistěhovalců

Představte si situaci, kdy se dva potomci přistěhovalců, Rosie O'Donnell a Donald Trump, dostávají do vzrušujícího imaginárního duelu. Jak absurdní a komické může být, když jeden potomek imigrantů chce symbolicky vyhostit jiného?

Rosie O'Donnell, irská divoška se srdcem plným humoru, má kořeny hluboce zapuštěné v zelených polích Irska. Její irské geny snad nosí vzpomínky na časy, kdy se její otec jako malý chlapec vydal hledat životní příležitosti na druhé straně Atlantiku. Tato cestovatelská odvaha a touha po lepším životě je jakýmsi stínem, který ji doprovází i v těch nejkomičtějších potyčkách s politickými figurami i figurkami.

Na druhé straně máme Donalda Trumpa, potomka přistěhovalců z Německa a Skotska. Mapujeme-li jeho rodokmen, nalezneme zde jména, která okusila trpkost emigrace a touhu po americkém snu stejně silně, jako jeho politické ambice po úspěchu. A tak, v duchu rodinných tradic, přichází s návrhem, který by mohl pobouřit i jeho vlastní předky – vyhostit někoho, kdo je svým původem stejně americký jako on.

Tento dramatičtější závěr rodinné pohody je vlastně sondou do duší těch, kteří se snaží podle nejlepšího vědomí ilustrovat Ameriku – zemi, která byla vždy domovem pro ty, kdo připluli hledat svobodu a nový začátek. Ukázalo se, že v těchto dramatických chvílích se může rodinné dědictví stát důležitou kotvou, která nám připomíná, odkud jsme přišli a proč jsme tu.

Když se vezmeme do úvahy, že oba protagonisté mají stejný základ, jak mohou být jejich pohledy na svět, tak rozdílné? Jeden vidí kalich a druhý dvě tváře – záleží na úhlu pohledu. A v této politické karikatuře vidíme, že Amerika je stále zemí šancí a paradoxů.

Možná je na čase, aby si oba tito potomci přistěhovalců posadili na jeden břeh a sdíleli historky svých rodin, okusili irský i skotský humor a třeba jednou společně ochutnali onen bájný hamburger, který kdysi přilákal jejich předky k západnímu břehu. Všechno to by nám připomnělo, že svět je příliš pestrý na to, abychom ho viděli černobíle. Stačí se podívat očima těch, kteří přišli před námi, a pochopit, že společné dědictví je větší než jakýkoli politický rozkol.

Jako diváci toho velkolepého představení si můžeme užít tu úžasnou komickou rozmanitost, kterou život nabízí, a doufat, že i ti, kdo se dostali do centra této veřejné frašky, mohou najít klid a humor v této chaotické době. Koneckonců, co by byla Amerika bez Rosie O'Donnell, Donalda Trumpa a HLAVNĚ odvahy snít?