Článek
Ne. Oni si všechno načtou, prostudují a zbystří nejen smysly, ale i Google Maps. To jsou ti profesionální plánovači, kteří ví, že vysoký počet deštivých dnů v Karibiku nemusí znamenat týden nonstop plného lijáku, nýbrž sem tam nějakou minutovou přeháňku, která přinese osvěžení víc než ten welcome drink plný rumu.
Pak vědí, že Kuba není o technologickém pohodlí typu „zavolám si Uber,“ ale o starých amerických autech, z nichž vám občas poteče potok potu po zádech.
Takoví cestovatelé nemají potřebu si během svého pobytu zoufat, že v pokoji hotelu nesvítí světlo každou minutu dne, protože si prakticky ještě z domova zjistili, že na Kubě občas elektřina odpočívá. Naopak, i tma je pro ně skvělá. Díky ní si totiž užijí noční oblohu tak posetou hvězdami, že by to i zaměstnanci z NASA záviděli.
Už na letišti je neošálí karibské vedro, doprovázené nedostupností vychlazeného piva, protože vědí, že místní spíš preferují svůj věhlasný koktejl mojito před plechovkou s pivem. Tito lidé jsou připraveni – plánují cestu, jako kdyby psali doktorskou disertaci o kubánském klimatu, historii, architektuře nebo ekonomických faktorech, které vedly k tomu, že většina místních obchodů prodává hlavně sny.
Když takto obeznámený a seznámený s podmínkami člověk na Kubu dorazí, jeho oči jsou jako čočky vysokorozlišovací kamery – vstřebávají široký záběr nádher přírody od pláží pokrytých jemným bílým pískem přes azurový oceán až po nekonečné plantáže cukrové třtiny a legendárního tabáku.
Takový cestovatel miluje kontrasty mezi polorozpadlými budovami, které vyprávějí příběhy starých kubánských časů, a barevnými fasádami, jež svítí optimismem navzdory všeobecnému embargu.
Večer si užívá živou hudbu na ulicích a místní rum, který už dávno přesvědčil svět, že žádný jiný nápoj nemůže být víc karibský. Tito cestovatelé si povídají s místními, smějí se při pokusech o vlastní španělštinu a hledají to pravé kouzlo země, která není dokonalá, a právě proto je tak výjimečná.
A pak tu máme druhou skupinu. Ano, přesně ty, kteří už dvanáct let nevytáhli nos dál než na recepci hotelu v Hurghadě. Tito dovolenkoví vězni mají jediný problém – v jejich představách by měl svět vypadat jako katalog cestovní kanceláře. Pláž bílá jako zuby v reklamě na pastu, voda bez rybičky, která by je mohla polekat, a hlavně rezortový štít, který je ochrání před jakoukoli realitou.
Tito dobrodruzi přijedou na Kubu a první, čeho si všimnou, je – jak to říct – absence multitaskového snídaňového bufetu, který by je vítal mandarinkami z pěti kontinentů. „Jak je možné, že tu nikdo nezná cottage cheese?“ diví se, zatímco naštvaně fotí prázdný regál. Tito katalogoví turisté nevidí krásu v tom, že místní papája chutná jako opravdová papája.
Pro takové objevovatele je překvapení skryté skutečně za každým rohem. Karibský déšť? Hrůza! Prázdné obchody? Neskutečné! A to, že občas není máslo, jim doslova vyrazí dech. Nakonec tráví většinu své exkluzivní dovolené na pokoji, kde si smutně listují prospektem z Hurghady.
Tito dovolenkáři z hotelových rezortů prostě nedokáží pochopit, že svět není konstruován podle jejich vlastního vkusu a že Kuba, se vším chaosem, temperamentem a nedostatky, je dokonalá taková, jaká je.
Místo toho, aby obdivovali jedinečné Hemingwayovy stopy, stěžují si kde komu, na kde co
Takové cestování je zrcadlem našich očekávání. Ti připraveni z něj získají kouzelné lidské zážitky, příběhy k pivu a příjemné vzpomínky na celý život. Naopak ti, kterým před cestou stačí zadat „all inclusive + slunečník zdarma“, mohou být, a taky jsou, poté zbytečně frustrováni.
Protože Kuba, přátelé, není katalog. Kuba je svá, nádherná, a když předem přijmete její podmanivou stránku reality, zjistíte, že její krása je naprosto výjimečná.
