Morální alibi systému, který zvlášť zranitelným obětem pomoc jen předstírá - otevřený dopis

Advokátka Lucie Hrdá se rozhodla podniknout radikální krok v boji proti neuspokojivým podmínkám, v nichž jsou zmocněnci obětí trestných činů nuceni pracovat. Jejím rozhodnutím bylo nechat se vyškrtnout z registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů. Tento krok je reakcí na krácení odměn, které advokáti za svou práci dostávají, a na ostudu, kterou podle ní tento systém přináší nejen advokátům, ale především obětem.

V otevřeném dopise ministryni spravedlnosti Evě Decroix, které byla adresována její kritika, Lucie Hrdá uvádí, že odmítá být součástí systému, který dehonestuje zmocněnce a nespravedlivě hodnotí jejich práci. „Nesloužím jako právní stafáž. Nesloužím jako morální alibi systému, který obětem jen předstírá pomoc,“ píše Hrdá ve svém dopise.

Poté, co rozhodnutí Okresního soudu v Berouně vedlo k výraznému snížení požadované odměny za zastupování tří dětských obětí, stalo se pro Hrdou impulzem k definitivnímu rozhodnutí ukončit svou činnost jako zmocněnkyně. „Toto považuji za výsměch advokátovi, který dělá poctivě svou práci ve prospěch zranitelných dětských obětí,“ zdůrazňuje Hrdá.

Prezident Unie obhájců Tomáš Sokol se s její kritikou ztotožnil a upozornil na systémovou povahu problému, kdy soudy svévolně interpretují advokátní tarif a krácí odměny za úkony, které považují za neúčelné. „Soudci nevidí do hlavy advokátům, a přesto soudí,“ poznamenal Sokol.

Celá tato problematika poukazuje na vážné ohrožení dostupnosti právní pomoci. Krácení odměn může vést k tomu, že advokáti přestanou přijímat ustanovené případy, což se přímo dotýká práv obětí a obžalovaných. Hrdá a Sokol se shodují na tom, že změna je potřebná, a vyzývají k veřejné diskusi o respektování práva na obhajobu.

Lucie Hrdá svým postojem a činy zůstává hlasem advokátů i obětí, které se odmítají spokojit s dehonestujícími podmínkami, a bojuje za spravedlivé ohodnocení práce, kterou advokáti denně odvádí ve prospěch práva a spravedlnosti.

„Vážená paní ministryně, tímto Vám oznamuji, že jsem se dnes, 28. 7. 2025, v návaznosti na postup soudů při rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů zmocněnce, rozhodla požádat MS o vyškrtnutí z registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů podle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů.

Jedním z bezprostředních důvodů tohoto rozhodnutí je usnesení OS Beroun ze dne 9. 7. 2025, č.j. 7 T 62/2024 - (dále jen jako „napadené usnesení“), které nejen že považuji za defektní, ale ve svém důsledku však taktéž profesně ponižující, nedůstojné a systémově destruktivní. Postup nadepsaného soudu při určování výše přiznané odměny a náhrady hotových výdajů za poskytování právní pomoci třem poškozeným dětem považuji za zcela neakceptovatelný, a to zejména z pozice instituce, která má garantovat spravedlnost.

OS Beroun se rozhodl degradovat valnou většinu provedených úkonů na nejnižší možnou tarifní hodnotu a taktéž, za pomoci protokolů z hlavních líčení, sečetl minuty mého přednesu. Tento postup vedl ke snížení oprávněně požadované částky o více než dvě třetiny, a to nikoliv proto, že by vyúčtované úkony nebyly provedeny, nýbrž proto, že – a to si dovolím převzít z napadeného usnesení – jsem u hlavního líčení mluvila jen omezený počet minut.

Toto nemá s právní argumentací nic společného. Toto považuji za výsměch advokátovi, který dělá poctivě svou práci ve prospěch zranitelných dětských obětí.

Postup, kdy si soudy hrají na účetní a měří stopkami v ruce délku řeči zmocněnce, přičemž celé líčení arbitrárně rozdělují na úkony adhezní a „zbytečné“, nemá s právní argumentací nic společného. Je to urážka samotné advokacie, důstojnosti obětí i základních hodnot právního řádu, tedy dle všeho zdánlivé ochrany práv těch nejslabších. Celá problematika odměňování zmocněnců obětí vede k systematické degradaci role zmocněnců na jakousi stafáž, jejíž hodnota vzniká a zaniká s každou vyřčenou větou.

Postup OS Beroun však není ojedinělý. Jde o dlouhodobý trend, během kterého se z části soudní moci stává soutěž v tom, kdo bude kreativnější v obcházení účelu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Kdo přijde s novým postupem, jak advokátovi za zastupování obětí zaplatit ještě méně.

Tento trend však napadeným usnesením překročil únosnou mez, u které já nadále odmítám asistovat. Odmítám přihlížet a mlčky respektovat tyto postupy soudů při stanovování odměny zmocněnců.

Nesloužím jako právní stafáž. Nesloužím jako morální alibi systému, který obětem jen předstírá pomoc. Odmítám se podílet na systému, ve kterém jsou zmocněnci obětí trestné činnosti dehonestováni a ve kterém je jejich práce nespravedlivě oceňována.

Rozhodnutí OS Beroun je pro mě symbolickým momentem, hranicí, za kterou už dál nejdu. Tímto Vám tedy dávám na vědomí, že si nadále nepřeji být ustanovována jako opatrovník či zmocněnec zvlášť zranitelných obětí.

S úctou JUDr. Lucie Hrdá advokát.“