Článek
Nechtěné děti se v rodinách potýkají se značnými problémy, jsou považovány za překážky a zátěž. Navzdory materiálnímu zajištění a plnění rodičovských povinností trpí tyto děti citovou deprivací, která se s dětmi táhne až do dospělosti. Významní čeští odborníci Dytrych a Matějček provedli výzkum, jehož závěry platí dodnes.[1]
Přestože dosahují podobných výsledků v inteligenčním testu, nechtěné děti mají ve škole horší výsledky a jsou hůře hodnocené jejich rodiči i učiteli. Vykazují menší sociální vyspělost a vyšší míru maladaptace.
Nechtěné děti sice dosahují podobných výsledků v inteligenčních testech, ale mají horší studijní výsledky. Těžko si hledají kamarády a ve třídě nejsou oblíbené. Zvláště negativní hodnocení od matek dostávají synové, kteří vykazují nižší sociální zralost a vyšší míru nepřizpůsobivosti. Nechtěné děti nikdy nedosáhnou stejného úspěchu jako děti chtěné a častěji zažívají neúspěch. Studie uvádí, že se setkávají s problémy na pracovišti, konflikty s kolegy a nadřízenými a neuspokojivými přátelskými vztahy. Mnohé z nich dokonce vyžadují terapii. Jejich vzdělání a sociální status jsou okolím vnímány negativně.[2]
Podle studie nechtěné děti neprožívají uspokojivé přátelské vztahy a mnoho z nich zažívá zklamání v lásce. Často potřebují terapii. Deprivované děti se i při nadprůměrné inteligenci špatně učí.
Obecně se nechtěné děti potýkají s problémy při začleňování do kolektivů a bojují se socializací. Neustálé odmítání ze strany rodičů je hluboce ovlivňuje po celý život. Matky s nimi v dětství tráví méně času a považují je za přítěž. Přítomnost nechtěného dítěte vytváří frustrující rodinné prostředí, které ovlivňuje všechny členy rodiny. Rodiče na své děti častěji křičí, používají tělesné tresty.
I když výzkumy týmu zmíněných autorů proběhly v roce 1975 a mnohé je dnes jinak, některé závěry stále platí: Má-li se dítě vyvíjet v zdatnou a lidsky zralou osobnost, musí vyrůstat v citově vřelém a stálém prostředí.
Psychická subdeprivace, neboli částečné citové strádání, se poprvé objevila v závěru studie o dětech narozených z nechtěného těhotenství. Syndrom citové deprivace je specifická forma strádání dítěte, která vzniká v důsledku neuspokojení jeho základních citových potřeb, a to dlouhodobě. Toto postižení je komplexní.[3]
Citově vřelá rodina dokáže zázraky právě v kompenzaci zmíněného. Pokud rodina neposkytuje přiměřenou míru podnětů a má minimální sociální a kulturní úroveň, je to pro dítě opravdu velmi zlé.[4]
Anketa
_____________
Zdroj: [1] DAVID, HENRY P., DYTRYCH ZDENĚK., MATĚJČEK, ZDENĚK. Born Unwanted: Observations From the Prague Study. American Psychologist, 2003; st. 224-229
[2] DYTRYCH, ZDENĚK, ZDENĚK MATĚJČEK a VRATISLAV SCHÜLLER. Nechtěné děti: závěrečná zpráva dílčího úkolu státního plánu badatelského výzkumu č. VII-3-7/2.2 „Vliv chování matek na biosociální vývoj dětí narozených z nechtěného těhotenství“. Část A. Praha: Výzkumný ústav psychiatrický, 1975.
[3] Termín pojmenoval světově uznávaný dětský psycholog Zdeněk Matějček
[4] PhDr. TOMÁŠ NOVÁK, dostupné z: https://www.vitalia.cz/autori/tomas-novak/
