Článek
Nechtěné děti se v rodinách potýkají se značnými problémy, jsou považovány za překážky a zátěž. Navzdory materiálnímu zajištění a plnění rodičovských povinností trpí tyto děti citovou deprivací, která se s dětmi táhne až do dospělosti. Významní čeští odborníci Dytrych a Matějček provedli výzkum, jehož závěry platí dodnes.[1]
Přestože dosahují podobných výsledků v inteligenčním testu, nechtěné děti mají ve škole horší výsledky a jsou hůře hodnocené jejich rodiči i učiteli. Vykazují menší sociální vyspělost a vyšší míru maladaptace.
Nechtěné děti sice dosahují podobných výsledků v inteligenčních testech, ale mají horší studijní výsledky. Těžko si hledají kamarády a ve třídě nejsou oblíbené. Zvláště negativní hodnocení od matek dostávají synové, kteří vykazují nižší sociální zralost a vyšší míru nepřizpůsobivosti. Nechtěné děti nikdy nedosáhnou stejného úspěchu jako děti chtěné a častěji zažívají neúspěch. Studie uvádí, že se setkávají s problémy na pracovišti, konflikty s kolegy a nadřízenými a neuspokojivými přátelskými vztahy. Mnohé z nich dokonce vyžadují terapii. Jejich vzdělání a sociální status jsou okolím vnímány negativně.[2]
