Článek
Moje kamarádka ze školy nedávno prošla touto zkušeností a chci se zde podělit o její příběh, který vás možná překvapí. Představte si, že jste plni nadšení začít novou práci ve vážené a v oboru respektované instituci, kde váš talent a odbornost mohou skutečně přinést změnu. Místo toho, abyste využívali své dovednosti a vědomosti k plnému výkonu, jste využíváni na podřadné úkoly, které neodpovídají vaší kvalifikaci. Všechny, do jednoho, nápady a návrhy na zkvalitnění nebo zefektivnění práce nebo technologických postupů jsou pokaždé ignorovány nebo zlehčovány. Vaše práce je neuspokojivá a monotónní, bez prostoru pro růst a rozvoj. A co je horší, vaše práce není doceněna a je zneužívána pro vlastní prospěch vašich nadřízených.
Demotivující příběh mé kamarádky, ale myslím, že toto je příběh mnoha mladých lidí, kteří si projdou od nadšení z první práce přes zklamání až po těžkou pracovní frustraci. Nejsme v práci jen proto, abychom plnili úkoly. Jsme zde, abychom se učili, rozvíjeli a přispívali k dlouhodobému úspěchu naší organizace. Ale jak můžeme, když jsme neustále využíváni a znevažováni?
Je to jen jiná, rafinovanější forma známého problému Age Discrimination in Labour Law?
Tento příběh nás nutí zamyslet se nad tím, jak funguje naše pracovní místo a jak jsme v něm oceňováni. Je čas se postavit za sebe a za naši práci. Je čas ukázat, že si zasloužíme více než jen být využíváni. Pokud jste zažili podobnou situaci nebo máte názor na tento problém, dejte mi vědět. Sdílejte tento příběh a pomozte mi představit tento problém na veřejnosti. Je čas změnit, jak funguje pracovní svět a jak jsou v něm mladí pracovníci nedoceňováni.
Příběh mé druhé kamarádky, také spolužačky začal v prestižní společnosti, kde si vysloužila pozici po letech intenzivní přípravy a předcházejícím doktorském studiu svého oboru. Byla nadšená, že bude moci uplatnit své dovednosti a přispět v oboru informačních technologií, který má tak ráda.
První den v práci byla jako dítě v cukrárně. Všechno se zdálo tak slibné a napínavé. Ale jak dny, týdny a roky ubíhaly, začala ji její práce stále více frustrovat. Zjistila, že její nadřízení ji využívali k provádění jednoduchých a nudných úkolů, které vůbec neodpovídají jejím schopnostem a kvalifikaci. A kdyby jen to, starší kolegyně si jí posílali do kantýny pro kefír a ani se neobtěžovaly se slůvkem prosím. Automaticky se podepisovaly na její výstupy, všechny odborné zprávy i články, které úspěšné publikovala určené nadřízeným a správní radě ústavu, kde donedávna pracovala.
Každý pokus o navržení změny nebo zlepšení byl ignorován nebo zesměšněn. Její nápady a návrhy byly považovány za nepraktické nebo příliš náročné na realizaci. Byla degradována na pouhou pracovní sílu bez jakékoli možnosti naplno využít svůj potenciál. O to větší překvapení bylo, když její mírně pozměněné a kosmeticky upravené náměty a nápady kolegové prezentovali jako vlastní a uspěli. Správní rada byla nadšená, úspěch i hospodářský přínos spolu s uznáním na sebe nenechal dlouho čekat. O zásadním podílu mé bývalé spolužačky nikde ani zmínka.
Její nadšení a zápal za práci začaly pomalu vyčpívat. Začala se cítit beznadějně a neschopně. Bez ohledu na to, jak tvrdě pracovala, její úsilí nikdy nebylo uznáno nebo oceněno. Místo toho byl její talent zneužíván pro osobní prospěch jejích kolegů a nadřízených. Tento příběh je bohužel příliš častý. Mnoho mladých lidí zažilo podobnou frustraci a zklamání na pracovišti. Místo toho, aby je práce obohacovala a umožňovala jim růst, stává se místem, kde jsou využíváni a podceňováni.
Je čas to změnit. Je čas, abychom se postavili za mladé kolegy, ano ty, co pracují přímo vedle vás. Je čas, abychom ukázali, že si zaslouží být oceněni a respektováni. Je čas, abychom začali měnit kulturu našich pracovišť a začali se nekompromisně a odhodlaně stavět za to, co je správné.
Věřím, že tím, že sdílíme tyto příběhy a hovoříme o těchto trpkých zkušenostech, můžeme inspirovat a povzbudit ostatní, aby se také nespravedlnosti ostře postavili a bojovali za lepší pracovní prostředí, které umí akceptovat mladé kolegy mezi námi. Každý si zaslouží být oceněn a respektován za svou práci. Je načase, abychom to také začali očekávat a hlavně vyžadovat. Protože i ta nejúžasnější myšlenka, která nakonec změní celý svět a posune myšlení lidí, začíná nějak takto:
I Have a Dream
Opakovaně se potvrzuje, že jedinci, jimž je svěřena moc, mají sklon k jejímu zneužívání a natahování jejích limitů. Francouzský filozof Montesquieu, který se proslavil svým jedinečným dílem De l'esprit des lois, které položilo základy moderní politické filozofie, tvrdil, že lidé mají sklony k zneužívání moci. Tato tvrzení jsou relevantní i v současné době, jak ukázala hnutí #MeToo a různé soudní procesy s významnými osobnostmi jako Donald Trump, Harvey Weinstein nebo Jeffrey Epstein. V České republice pak zejména kauzy spojené s Dominikem Ferrim na FF UK, které odhalily kam až můžou zajít problémy na pracovištích, ale i na vysokých školách.
