Článek
Mířím na kopec Nakkerd. Cesta nahoru se klikatí hustou džunglí, je strmá a nepřetržitě v ní šumí palmy. S každým dalším výškovým metrem je kolem větší ticho.
Ruch z pláží Karon a Kata i vzdálený hluk motorů zůstávají někde dole pod námi. A pak se to najednou stane – mezi korunami stromů poprvé probleskne zářivě bílá barva.
Big Buddha na Phuketu od vás nežádá, abyste v cokoliv věřili – žádá vás jen, abyste se zastavili na tak dlouho, dokud si nezačnete věcí kolem sebe doopravdy všímat.
Na samotném vrcholu, zhruba 370 metrů nad mořem, sedí v lotosovém květu Velký Buddha. Oficiální název zní Phra Phutta Ming Mongkol Eknakiri, ale místní i cestovatelé mu neřeknou jinak než Big Buddha.
Socha měří pětačtyřicet metrů a zblízka fakt bere dech. Z dálky vypadá jako vytesaná z jednoho kusu světlého kamene, ale když přijdete blíž, všimnete si detailů. Je obložená dvanácti tisíci malými mramorovými kachličkami dovezenými z Barmy.
Mramor má zvláštní vlastnost – pohlcuje ranní slunce a odráží ho zpátky v teplých, jemně perleťových tónech. Když na něj sáhnete, chladí, i když se do něj opírá slunce.
Budiž tato socha poctou a symbolem míru, harmonie a štěstí, jež se z tohoto vrcholu šíří do všech stran.
I když sem denně proudí davy lidi, nahoře zůstává zvláštní, skoro posvátný klid. Není tu ale úplné ticho. Po obvodu chrámu visí stovky drobných mosazných zvonků, a jakmile z moře zafouká vítr, rozezní se jemným cinkáním.
Lidé na zvonky i na mramorové tabulky píší inkoustem svá přání, vzpomínky nebo vzkazy blízkým.
Je to zvláštní. Dole pod kopcem vře divoký turismus, diskotéky a ruch pláží. Ale jakmile vystoupáte k mramorovému obrovi, svět dole se smrští na obyčejnou mozaiku a vás zahalí ticho větrných zvonků.
Pravé kouzlo tohohle místa nakonec nespočívá v tom, jak je socha velká, ale v atmosféře, která vás nutí se na chvíli zastavit.
A když se otočíte zády k monumentu a poodejdete k vyhlídce, otevře se před vámi celý Phuket. Je odsud krásný 360stupňový výhled: na východě klidný modrý záliv Chalong s ostrůvky na horizontu, na západě zlaté oblouky pláží Kata a Karon s bílou pěnou vln. A všude okolo hustá džungle, ze které vykukují červenozlaté střechy chrámu Wat Chalong.
Pozorovat odsud západ slunce, když se obloha barví do purpurová a oranžova, patří k zážitkům, na které se nezapomíná.
Nemluv, pokud tvá slova nejsou lepší než ticho.
Když sejdete dolů a zvuky zvonků pomalu utichnou, dojde vám jedna věc – Big Buddha určitě není jen položka na seznamu turistických atrakcí. Je to místo, kde se dá v tom dnešním uspěchaném světě na chvíli zpomalit a jen tak být.
Jak trefně napsal jeden z cestovatelů: „Big Buddha po vás nechce, abyste v něco věřili – chce po vás jen, abyste se zastavili a dýchali.“
Co z tohohle místa nejvíce rezonuje s vámi – je to atmosféra cinkajících zvonků ve větru, výhled na celý ostrov, nebo příběh ukrytý v barmském mramoru?
