Článek
Restaurace je situována přímo v centru města, odkud mám dokonalý výhled na malé náměstí, jež doslova žije svým vlastním životem.
Místo je plné lidí, kteří se baví a užívají si večerní atmosféru. Kubánci jsou známí svou radostí ze života. Dokáží ji projevit naplno bez ohledu na denní či noční dobu. Kubánské rytmy se linou od pouličních hudebníků. Melodie se hodí k tomu, co vidím – neustále pobíhající smějící se dvojice, mladé tanečníky v družném rozhovoru či starší obyvatele, kteří s neuvěřitelným klidem jen sledují živý rej kolem sebe.
Místo u stolu v rohové části restaurace zajišťuje výborný výhled ven a zároveň se cítím dostatečně součástí dění. Po tak náročné cestě vím, jaký bude můj první objednaný nápoj – studené pivo. Jakmile ho mladá Kubánka postaví přede mě, připadá mi, že chutná snad lépe než kdy jindy. Ledově chladné, na sklenici vidím drobné kapky. První doušek mě dokonale osvěží a vyplní spokojeností.
Po chvíli si objednám tradiční kubánské jídlo, doprovázené typickými přílohami, jako je bílá rýže a smažené banány. Obsluha je neuvěřitelně hbitá a pozorná, každý pohyb je hladce synchronizovaný s hudbou, která hraje v pozadí. Mladí číšníci a servírky, oblečení v černém, s perfektně srovnanými motýlky na krku, se pohybují mezi stoly s lehkostí a grácií.
Cítím, jak mě atmosféra města pohlcuje. Nechci už zůstávat sedět u stolu, noc v Camagüey právě začíná. S každou minutou roste touha vyrazit ven, procházet labyrintem ulic a objevovat kouzla tohoto kubánského města. Beru poslední doušek svého piva, vyrovnávám účet a dolarovkou děkuji personálu.
Přede mnou se rozprostírá scéna plná života – pulzující náměstí prosvětlené měkkým světlem pouličních lamp, hlasy obyvatel mísící se s hudbou, a život, který plyne těmi nejautentičtějšími kubánskými barvami. Sám sobě slibuji, že noc v Camagüey bude plná objevování.
V těchto zeměpisných šířkách čas plyne jinak – pomaleji, klidně. Bohatá kubánská minulost je všudypřítomná. Každý pohled nabízí něco k objevování, ať už jde o výzdobu, interiéry, krásu architektury nebo prosté potěšení z kouzla noční atmosféry Karibiku.
Ulice, uličky i náměstí jsou jen spoře osvětlené, ale právě to dodává místu nepopsatelný půvab. Světlo pouličních lamp, které sem tam vykukují zpoza starobylých budov hází dlouhé stíny. Mísí s jemným osvětlením přicházejícím z výloh a oken prázdných obchodů, čímž vzniká jakýsi magický kontrast mezi světlem, tmou a pohybem.
Nejde o oslnivou záři, na kterou jsme dnes zvyklí ve velkých metropolích, ale o tlumené světlo, které město objímá jako kabát starodávné elegance. Razantní nedostatek komerčního osvětlení, který je jinde považován za nezbytný, je v Camagüey jasnou předností – nutí vás zpomalit, zastavit se, a pozorně vnímat to, co vidíte a cítíte.
Roztroušené výlohy obchodů přitahují pozornost. Ve slabém světle jsou v nich vystaveny artefakty (zbožím to ani při nejlepší vůli nazvat nemůžu) tak pečlivě, jako by byly samy o sobě uměleckými díly. Na první pohled může být jasné, že mnohé z vystaveného je spíš na efekt, než aby skutečně představovalo realitu. Prázdné obaly, které vytvářejí iluzi bohatšího a plnějšího sortimentu, než kterým ve skutečnosti kubánské obchody disponují.
Přesto za tím vším vidím něco milého – snahu místních obyvatel vytvářet lepší dojem, navzdory omezeným prostředkům. Tato kreativita a odhodlání je hluboce zakořeněná touha po malém, každodenním luxusu. I když je přítomna jen v symbolech. Zobrazuje spíše tužbu než realitu hojnosti. Připomíná mi, jak silný je lidský duch a jaké krásy se mohou zrodit z obyčejnosti.
