Článek
Vesnici Masajů jedeme navštívit cestou z národního parku Tsavo East. Nebe je zamračené, jako by se nám snažilo zdramatizovat příjezd do vesnice. Ono to zatažené nebe bude mít pro nás blahodárný význam, protože tady v Africe, v Keni pár kilometru těsně pod rovníkem je pro nás Středoevropany pekelně vedro. Míjíme hliněnou budovu s rezavým vlněným plechem, o které ještě nevíme, že to je kostel ve vesnici Masajů. Kostel nás uvedl do světa, kde křesťanství tvoří srdce komunity, nadané v kontrastu s muslimským pobřežím Keni.
Dětí před vesnicí nás vítají milým uvítacím pokřikem ve svahilštině. Jsou oblečené v tradičním oděvu. Je to moc hezké uvítání. Naskakuje nám některým husí kůže z toho přivítání, cítíme se asi, jako když celebrita přijíždí ve své limuzíně a vystupuje do davu svých fanoušků na červený koberec.
Když se zrodí děti v srdci masajské vesnice, jsou vítány do světa se všemi rituály, které příslušnost k jejich starobylému lidu obnáší. Jakmile děti dospívají, a začíná být důležité rozlišovat jejich věk a pohlaví, nastává čas na jednu z klíčových tradic – tetování. Tetování u Masajů není jen obyčejnou záležitostí nebo prostou ozdobou; je hluboce zakořeněno v jejich kultuře a má velký význam pro identifikaci jedince.
Vystupujeme z džípu a čeká nás vřelé přivítání náčelníkem vesnice, jehož ekvivalent jména je asi Olin. Petra se s Olinem, ujímá konverzace ve svahilštině a angličtině a nejodvážnější členka naší výpravy Lenka už mizí v davu uvítacího výboru Masajů. Náš ochránce a průvodce Philip Dzumbo a řidič a naše skupinka jsme tady jediní oblečení jinak než všichni Masajové. Což se u Petry a Richarda změní, Masajové jim hned zapůjčují tradiční barevný oděv Masajů, který budou mí po celý čas tradičního tance, který nás čeká.
