Článek
Delfíni skákaví (Tursiops truncatus) patří mezi živočichy, kteří nás udivují nejen výjimečnou inteligencí, ale také svou úžasně bohatou a různorodou sociální interakcí.
Tyto fascinující mořské savce najdeme v těsném kontaktu s členy svých složitě strukturovaných skupin, kde je efektivní komunikace klíčem k přežití i úspěchu. Právě díky tomu si delfíní komunikace zasluhuje systematické vědecké zkoumání, které přináší stále nové a hlubší poznatky.
Jedním z největších průlomů posledních dekád je rozpoznání skutečnosti, že každý jednotlivý delfín produkuje své vlastní unikátní pískání, které slouží jako jakási zvuková vizitka nebo jméno. Těmto pískáním se říká podpisová pískání (signature whistles, SW).
Skutečnost, že delfíni mají jakési jména a komunikují jimi, dlouho přitahovala vědce i laiky. Podněcuje totiž otázky nejen o tom, co si delfíni vlastně sdělují, ale i o zárodcích podobnosti mezi zvířecí a lidskou komunikací. Delfíni navíc vyčnívají i díky schopnosti celoživotního učení vokálních projevů. Což je vlastnost sdílená jen s několika málo dalšími živočišnými druhy, například papoušky nebo lidmi.
Přestože se vědci již od 60. let 20. století snaží rozklíčovat jazyk delfínů, naráží na řadu technických i biologických překážek. Jednou z největších je fakt, že v podvodním prostředí není vůbec snadné určit, který konkrétní delfín právě vydává daný zvukový signál.
Delfíni se pod hladinou pohybují rychle, často mimo dohled, a při vokalizaci u nich nelze pozorovat žádné výrazné pohyby těla, podle kterých by bylo možné zvuk přiřadit ke konkrétnímu jedinci. Bez precizního určení vysílatele a následných reakcí příjemců však zatím nelze spolehlivě pochopit význam sdělovaných informací.
S nástupem moderních bioakustických metod a nejnovějších technologií však došlo k zásadnímu obratu. Roli zde hrají zařízení jako hydrofony. Podvodní mikrofony umožňující zachycení zvuků pod hladinou, a rovněž digitální akustické značky (Digital Acoustic Tags, DTAGs), které se připevňují přímo na tělo delfína pomocí přísavek.
Tyto značky nejen zaznamenávají zvukové signály ve vysoké kvalitě, ale měří i pohyb, hloubku či směr, kterým se delfín pohybuje. Významným doplňkem jsou drony umožňující vizuální sledování pohybu delfíních skupin během experimentů a interakcí.
Kombinace těchto moderních nástrojů umožňuje poprvé v dějinách přiřadit záznam konkrétního zvuku přesně k jednotlivým delfínům a souběžně pozorovat jejich reakce na zaznamenané signály.
Důležitým metodickým nástrojem jsou experimentální přehrávky (playback experiments), které umožňují testovat hypotézy o funkci jednotlivých typů pískání. Při těchto experimentech vědci nejčastěji během krátkodobých zdravotních kontrol dočasně zadržené delfíny vystavují různým zvukovým stimulům.
Například přehrávají jejich vlastní podpisová pískání, pískání jiných delfínů, nebo specifická nepodpisová pískání (non-signature whistles, NSW), která nejsou vázána na jednotlivce. Reakce delfínů jsou pečlivě sledovány vizuálně i akusticky.
Výzkumníci například hodnotí, zda zvíře reaguje přiblížením k reproduktoru, otočením těla, projevy zájmu, zdrženlivosti, nebo dokonce vyhýbavým chováním. V experimentálních protokolech se tak často rozlišuje několik typů odpovědí. Od jasně pozitivních po zřejmou averzi či ambivalenci.
Zásadním zlomem ve výzkumu delfíní komunikace byl objev, že kromě individuálních podpisových pískání sdílí delfíni v rámci populace i mnoho tzv. sdílených nepodpisových pískání. Čerstvý výzkum z roku 2025 vedený týmem Sarasota Dolphin Research Program identifikoval nejméně 20 odlišných typů těchto NSW, přičemž některé z nich byly zaznamenány u více než 25 jedinců napříč celou populací.
Některá sdílená pískání mohou tedy plnit funkci univerzálních signálů pro různé sociální situace. Například jeden typ vyvolával mezi testovanými delfíny vyhýbavé reakce, což by mohlo znamenat, že funguje jako poplašný nebo varovný signál v případě nebezpečí. Jiná pískání vyvolávala různé reakce, zahrnující projevy zvědavosti, překvapení nebo zájmu, což naznačuje složitost a kontextovou proměnlivost těchto zvuků.
Významný poznatek se týká také reakcí jednotlivých delfínů na podpisová pískání. Delfíni velmi často reagují pozitivně na své vlastní pískání, například přiblížením k reproduktoru, což potvrzuje teorii, že tyto zvuky používají pro volání jménem a identifikaci druhých v sociální skupině.
Různorodost reakcí jednotlivých delfínů však připomíná, že zvukové signály nelze chápat jako jednoduchý kód, ke kterému stačí vytvořit překladovou tabulku. Reakce jsou ovlivněny nejen typem a významem konkrétního pískání, ale i individuálními charakteristikami, aktuálním sociálním kontextem, emocemi a předešlými zkušenostmi zvířete.
Potenciál těchto dekodérů delfíního pískání je obrovský. Kromě možnosti lépe pochopit komplexní systém komunikace delfínů nacházíme také inspiraci pro bioakustický výzkum jiných inteligentních živočichů, jako jsou kosatky, sloni či některé druhy ptáků.
Odborníci věří, že další rozvoj této vědy přinese nejen nový pohled na zvířecí inteligenci, ale umožní také rozvoj mezi-druhové komunikace, kdy se člověk bude moci snažit mluvit k delfínům jejich vlastním jazykem a respektovat jejich unikátní pohled na svět.
Mezinárodní ocenění tohoto směru výzkumu, například udělení Coller-Dolittle Prize týmu Sayighové a Tyacka v roce 2025, potvrzuje dosavadní úspěchy a zároveň podtrhuje význam pokorného přístupu k zvířecím světům. Dešifrovat zvuky ještě neznamená pochopit vnitřní prožitek jejich uživatelů.
Etologové i filozofové připomínají, že cesta k opravdovému porozumění delfíní mysli je stále dlouhá a mimořádně náročná. Přesto je zřejmé, že každý další výzkumný krok směrem k pochopení této fascinující komunikace obohacuje nejen naše vědecké poznání, ale také kulturní a morální vztah člověka k ostatním obyvatelům planety.
Zdroje: Sayigh, L. et al. (2025), The Guardian (15. 5. 2025), bioRxiv, články z bioakustiky a etologie mořských savců.
