Článek
Není to jen další volný pátek, i když se to tak občas může zdát.
Dneska se prostě jenom nesluší, na ty kluky ležící v poli zapomínat.
Nebyli to žádní mramoroví chlapi, byli to kluci, co chtěli prostě jen žít.
V zákopech, v krvi, tváří v tvář jisté smrti, protože věděli, že musíme mít klid.
Dneska je ticho. Žádný sirény, žádný strach z toho, co přinese noc.
Jen díky nim nejsou tyhle stěny rozstřílený na prach a na bezmoc.
Dali nám šanci žít, jak chceme, chodit si světem a nebát se stínů.
I když už jejich jména neznáme, chápeme tu válečnou dřinu.
Tak díky za to, že se ráno budíme, do země, kde se nemusíme bát postavit.
Tuhle svobodu si snad už udržíme – stála víc, než si umíme představit!
