Článek
Tito inteligentní primáti, kteří jsou člověku geneticky bližší než kterékoli jiné zvíře na planetě, se dennodenně vypořádávají s běžnými i mimořádnými potřebami podobnými těm našim. Překvapivě právě v těchto obyčejných chvílích mohou badatelé nahlédnout do nich jako do okna do dávné minulosti lidského rodu.
Jedním z nejpozoruhodnějších aspektů chování šimpanzů, jenž vzbuzuje mezi vědci pozornost, je jejich schopnost improvizovat jednoduché hygienické nástroje, konkrétně využívání listů ke stírání nečistot po vykonání potřeby nebo po sexuálních aktivitách. Právě tato jednoduchá, na první pohled banální činnost, stojí v pozadí počátků lidské hygieny a ukazuje, jak výjimečný a hluboký je vztah mezi člověkem a dalšími primáty.
Každodenní život šimpanzí tlupy je neustále protknut promyšlenými gesty a nevyřčenými pravidly. Vědci, kteří trávili tisíce hodin pozorováním šimpanzů v jejich přirozeném prostředí, si opakovaně všimli, že tato zvířata velmi často a cíleně využívají listí, které tvoří bohatou podestýlku celého lesa. Když šimpanz vykoná potřebu, pečlivě se rozhlédne, vybírá listy podle velikosti, struktury i pevnosti, a s překvapivou zručností je odtrhne nebo otrhá tak, aby vznikl nástroj odpovídající jeho představě. Následný proces otírání pozadí není jen nahodilým pohybem.
Naopak, často sledujeme precizní, postupné odstraňování nečistot. Podobně je tomu i ve chvílích po intimním styku. Samci, ale i samice, se starají nejen o vlastní hygienu, ale v některých případech i o partnera, což podporuje a utužuje vztahy v tlupě. Zvláštní rituální rozměr má tato očista u dominantních jedinců nebo mezi páry, které mají k sobě bližší sociální vazby.
Když ráno vědci procházejí místy, kde předchozí den či noc spočívala šimpanzí skupina, nacházejí zmačkané, použité listy. Tyto nenápadné pozůstatky každodenního života se pro badatele stávají cennými svědky intimních momentů a poskytují přímý důkaz o tom, jak podobné jsou základní potřeby šimpanzů a lidí.
Analýza těchto listů často odhaluje nejen zbytky stolice, ale i stopy pohlavních sekretů nebo dokonce krev, což svědčí o tom, jak široká je škála situací, kdy šimpanzi listy využívají. Tento zvyk není jen otázkou čistoty nebo komfortu, ale představuje také účinnou obranu proti parazitům, kteří hojným výskytem v tropech ohrožují zdraví tlupy. Výběr konkrétního typu listu někdy zřejmě závisí na jeho chemickém složení – některé druhy mohou obsahovat látky mírně desinfikující nebo odpuzující hmyz, což poskytuje šimpanzům další ochranu.
Sociální rozměr tohoto chování je pak ještě složitější. Společná očista, kdy si dva či více jedinců navzájem pomáhají odstranit nečistoty, prohlubuje jejich vzájemnou důvěru. V hierarchicky uspořádané tlupě má takový akt velmi konkrétní význam – může napomoci upevnění postavení a vyjasnění vztahů mezi jednotlivými členy.
Podobně jako u lidí posilují sociální vazby společné aktivity spojené s péčí o tělo. Pozorování šimpanzů při těchto rituálech tedy poskytuje fascinující pohled do prehistorie lidí. Ukazuje, že i zdánlivě banální, každodenní úkony v sobě mohou nést hlubokou psychologickou i evoluční hodnotu.
Zajímavé je také srovnání s jinými primáty. Zatímco někteří lidoopi jako gorily nebo orangutani také projevují jisté hygienické a čistící chování, čištění pomocí cizích předmětů je u šimpanzů nejrozvinutější. Právě zde se formuje schopnost improvizace a používání nástrojů, která později dosáhla vrcholu u raných hominidů. Úklid po sexuálních aktivitách, který byl dlouhou dobu považován za ryze lidskou záležitost, se tedy objevuje již u našich dávných příbuzných, což bourá hranice mezi tím, co je „zvířecí“ a „lidské“.
Vědomé používání listů jako čistících prostředků je tak nejen biologicky výhodné, ale naznačuje také rozvoj kulturních vzorců, sdílených a předávaných v rámci skupiny. Někteří šimpanzi totiž napodobují chování svých zkušenějších členů a učí se správně vybírat vhodné listy či efektivně čistit různé části těla.
Důsledky těchto poznatků pro naše chápání vývoje lidské hygieny jsou dalekosáhlé. Čistota – a to nejen fyzická, ale i symbolická – se ukazuje být prastarým instinktem. Dříve než se v lidské historii objevila mýdla, hadříky nebo papír, spoléhal člověk stejně jako šimpanz na prostředky, které mu příroda poskytovala. Když šimpanzi v pralese pečlivě omývají své tělo nebo tělo partnera, před očima diváka se odehrává pradávný příběh o vzniku kultury, solidarity a péče.
Ani přes prudký technologický pokrok a rozvoj moderní medicíny nezapadá tento evoluční odkaz v zapomnění. Vědomí, že péče o čistotu a zdraví má kořeny hluboko v našem společném živočišném dědictví, nám dovoluje lépe porozumět nejen sobě samotným, ale také tomu, že základní lidské hodnoty nevznikly z ničeho.
Každý použitý list, každé gesto očišťování v pralesní tmě tak navazuje na prastarou tradici, kterou neseme i my v genech a v momentálních, často přehlížených zvycích. Pokora před těmito poznatky nás učí vnímat šimpanzí chování nejen jako zvířecí automatismy, ale jako reflektované a promyšlené skutky, které provázely vývoj člověka od samých počátků.
Když šimpanzi používají listy k otírání zadků a úklidu po sexu, nejedná se pouze o zajímavou anekdotu z říše zvířat, ale o hlubokou sondu do počátků toho, co dnes považujeme za jeden ze základních pilířů lidského života – hygienu, zdraví, péči i vzájemný respekt.
Okno, které nám otvírají, není zamlžené náhodným pozorováním, ale jasně dokládá, jak silné a prastaré jsou naše vazby k přírodě a k našim zvířecím předkům. Ať už ve stínu pralesa či v domácnosti moderního člověka, v touze očistit se, uzdravit a posílit vztahy stále žije šimpanzí prapředek, jehož jednoduchý zvyk ožívá v každém z nás.
